Léta pátrám po dobré knize inspirované Harrym Potterem, říká jeho objevitel Ondřej Müller |
Lidovky.cz: Albatros slaví v letošním roce 70 let. Jaké byly jeho nejlepší a nejhorší momenty?
Albatros měl v minulosti hned několik těžkých období. Už samotný začátek po roce 1949 v éře totalitního režimu byl obtížný, ale Albatros, tehdy ještě Státní nakladatelství dětské knihy, se záhy vymanil z pout dobového vnímání socialistické literatury. Obtížný byl i přechod do nových tržních poměrů po roce 1989. Mám však pocit, že každý zlý moment vzal Albatros jako výzvu a o to více a urputněji usiloval o dobrou dětskou knihu.
Jediné zlé období, které bylo téměř nad síly nakladatelství, byly prověrky a čistky po srpnu 1968, kdy se komunisté opět pevně chopili moci. Mnoho pěkných knih nemohlo vyjít, dobří redaktoři byli vyhozeni nebo převedeni na nedůstojná pracovní místa.
Na druhou stranu k těm nejlepším momentům jistě patří rok 1958, kdy Albatros získal ocenění Grand Prix na výstavě EXPO v Bruselu za svou kolekci dětských knih, a i v dalším desetiletí pak se svými knížkami slavil úspěchy po celé Evropě.
Lidovky.cz: Vy sám pracujete v Albatrosu už téměř čtvrt století. Jak se za tu dobu proměnil způsob, jakým se dnes vydávají knihy?
To nejdůležitější na práci redaktora, totiž přijít s dobrým nápadem, umět vybrat ze záplavy rukopisů či knih ze zahraničí dobrou knihu a dobře ji zpracovat, zůstává. S nástupem internetu a elektronických médií se však změnila rychlost. Dnes práce redaktora podléhá téměř závratnému tempu. Dříve trvalo sjednání práv na knihu a získání rukopisu měsíce, dnes je to otázkou jediného dne. Redaktor musí být v současnosti též dobrý manažer, musí se orientovat v sociálních sítích, měl by si umět dobře rozplánovat svůj čas. Ta rychlost branži uškodila, není čas v klidu se zamyslet nad svou prací, popř. edičním plánem, nad dlouhodobou koncepcí jakékoliv edice. Když někdy vidím, v jakém stavu nám ze zahraničí přicházejí texty údajně zaručených bestsellerů, ptám se, zda je vůbec někdo viděl a četl. To nejpodstatnější na vydávání knih, tedy komunikace s autorem a vlastní redakční práce, jsou dnes mnohdy vnímány jako pouhý přívažek.
Lidovky.cz: Pro vás osobně musel být nepochybně významný moment, kdy jste pro český trh objevil Harryho Pottera. Jaké byly ty další?
Máte pravdu, ale to jsem si upřímně řečeno uvědomil až mnohem později – po pěti šesti letech, když jsme se náhle stali vydavateli nejprodávanější knihy přelomu století. Tehdy v roce 2000 jsem si mnohem víc cenil toho, jak Albatros komunikoval se čtenáři. Vytvořili jsme pro Harryho Pottera speciální webové stránky, každý týden ve čtvrtek jsem vedl chat o knize (uznávám, že tehdy to bylo něco nového a neokoukaného), pořádali jsme soutěže třeba v rámci Noci s Andersenem, podporovali jsme „souboje jednotlivých kolejí“ na školách, spolu s ostatními licensory značky Harry Potter jsme organizovali prodejní akce – abych uvedl alespoň některé příklady.
Šťastné pro mě bylo znovuobnovení ediční řady KOD – Knih odvahy a dobrodružství či populárně naučné řady OKO nebo nové vydání knih ilustrovaných Zdeňkem Burianem.
Po mém příchodu do Albatrosu jsme společně s mým spoluautorem Vítem Haškovcem vymysleli řadu Galerie géniů, jíž jsme navázali na kdysi populární kartičkovou edici Ludvíka Součka Kdo je kdo?. Tří svazků této řady se prodalo přes 150 tisíc kusů, na školách a v knihovnách to byl fenomén. To mi udělalo velkou radost i jako autorovi.
Lidovky.cz: Pro spoustu lidí je práce v nakladatelství velkým snem, nicméně traduje se, že je takové místo obtížné získat. Jak je to v Albatrosu?
Stát se redaktorem je obtížné právě z důvodu, jak rozdílné, ba protichůdné nároky jsou na tuto pozici kladeny. Vedle výtečné znalosti češtiny, což je samozřejmost, ale i znalosti cizích jazyků, to musí být vše, o čem jsem mluvil – rychlost, manažerské dovednosti, dobré nervy, koncepční práce. Měl by být dobrým bavičem na besedách i soustředěným čtenářem textů. Opravdu dobrých redaktorů je málo, a ty by si každé nakladatelství mělo žárlivě střežit.
V Albatrosu jsme založili program Ateliér Albatros a v něm se pokoušíme „vychovávat mladé redaktory“ již od základní školy tím, že spolupracují na našich knížkách, třeba na knize Můj atlas Česka. Vedu v Albatrosu již léta stáže pro středoškoláky a vysokoškoláky, kteří si mohou vyzkoušet práci redaktora i se vším papírováním a redakčně si udělat s plnou zodpovědností „svou“ knihu. Pokud je tato zkušenost neodradí a práce jim jde pěkně od ruky, mají šanci, že je u nás později zaměstnáme.
Lidovky.cz: Jak vůbec vypadá takový běžný den redaktora?
Když redaktor ráno přijde do práce – většinou po dlouhé noci, kterou strávil nad nějakým rukopisem, jenž musí být záhy odevzdán do sazby – je pevně rozhodnut, že dnes vyřeší všechny resty a nenechá se ničím odvést od soustředěné práce. Záhy se ale v redakci čirou náhodou staví dva tři důležití autoři, zavolá překladatel, že nestíhá termín odevzdání překladu, z tiskárny pošlou ke kontrole náhled knihy před tiskem o den dřív – protože se jim změnil výrobní plán, a na odpoledne se ještě strhne aukce o nový zaručený bestseller ze zahraničí, který je nutno aspoň zčásti přečíst, a rozhodnout se, zda do aukce jít či nikoli. A přitom je vždy a za všech okolností třeba odvést perfektní práci a mít na paměti, že to nejdůležitější je ve výsledku pěkná kniha, kterou si čtenář s radostí koupí a přečte! Končí to tím, že redaktor si odpoledne odnáší práci domů s přesvědčením, že dnes v noci vše jistojistě dokončí a zítra začne s čistým štítem. Cestou domů ještě udělá malou okliku do knihkupectví, kde právě probíhá křest knihy jeho autora. Takhle aspoň pracuji já, samozřejmě s mírnou nadsázkou – už třicet let, protože se mi moje záliba – knížka – stala povoláním.
Lidovky.cz: Podle čeho si v nakladatelství vybíráte tituly, které vydáte?
V Albatrosu zhruba polovinu tvoří tituly českých autorů, druhou polovinu tituly ze zahraničí. Se zahraničními tituly je to jednoduché, většinou už nám leží hotové na psacím stole a jde jen o to je adekvátně a v dobrém překladu nabídnout českému čtenáři. Těžší, ale o to napínavější je práce na české knize, která teprve během jejího vzniku nabírá svůj tvar, podobu, někdy až nad textem zjistíme, že musíme od základu změnit koncepci. Je to dobrodružství, provázené třeba i ostrými diskusemi, hádkami, ale když to autor, ilustrátor i redaktor ve zdraví přežijí a knihu, ještě voňavou z tiskárny, držíme v ruce, jsme šťastní.
Albatros má dlouhou tradici, vydal téměř 13 tisíc titulů, takže při výběru knih si klademe otázku, jak nám nový titul navazuje na náš program, jak do něj zapadá či v čem jej nově obohacuje. Literatura pro děti má také jedno specifikum. Uvažujeme, jaký typ rodičů či prarodičů bude naši knížku dětem kupovat.
Lidovky.cz: Někdy se říká, že dnešní děti čtou méně, řekl byste, že je to pravda nebo spíš mýtus?
Dnešní děti mají především na čtení méně času. Množství zábav, ale i povinností, které na ně čeká – hlavně po vstupu do školy – je závratné. Obdivuji děti, které si na knihu najdou potřebné soustředění. Z besed s dětmi kupodivu nemám dojem, že by děti nechtěly číst, mají jen zoufalý nedostatek času. A někdy jim dospělí neumějí dobře vysvětlit, proč číst. Totiž že kniha může být průzračným oknem do vlastního nitra či do světa kolem. Že to není ztráta času, ale obohacení.
Lidovky.cz: Proměnilo se to, co děti zajímá?
Tablety, mobily, youtube, vše, co se hýbe a je vizuální, klipovité, vše, co lze pojmout ve zkratce, to dnešní děti fascinuje. Intenzivně vnímají především obrazová poselství, jistě více než ze 70 procent. Textové poselství je zatlačeno do pozadí. Ale to nijak nesnižuje šanci knihy – ba naopak, neobvykle pojatá dětská kniha s originálními ilustracemi dnes získává mezi rodiči stále větší kredit.
V čem se naopak zájem dětí nezměnil, je legrace. Vnímám to na besedách s nimi, děti touží po legraci, rozpustilosti, chtějí se od srdce zasmát – stejně jako děti před čtyřiceti lety. Mám dojem, že té legrace by mohlo být někdy i víc, dospělí mají úzkost a obavy z budoucnosti, a to se pak přenáší i do jejich tvorby. Vtipný, veselý a „bezstarostný“ text pro děti, jakým byly třeba Mikulášovy patálie, se dnes hledá opravdu těžko.
Lidovky.cz: A co rodiče? Jsou dnes při výběru knih svým dětem náročnější?
Jejda, a jak jsou někteří rodiče nároční! Mně se to ale líbí. Když sleduji, s jakou rozvahou a jak plánovitě vychovávají někteří rodiče své děti k toleranci, ekologii, sportu, estetickému vnímání a jak podle toho pro ně vybírají knihy, říkám si, že to s námi není zas tak špatné. Jak dnes vychováme své děti, takový bude svět za padesát let. Jakkoli to zní pateticky, při každodenní práci na dětské knize máme děti stále před očima.
Lidovky.cz: V dětských knihách nesmí chybět ilustrace. Jsou jiné než bývaly dřív?
S vizualizací, tak jak ji dnes děti vyžadují, zažívá ilustrace pro děti opravdovou renesanci.
Nejde jen o pouhý fakt, aby v knize ilustrace byly, v současné dětské knize by měly být ilustrace s textem nápaditě propojeny, navzájem na sebe originálně odkazovat. U populárně naučných knížek pro děti je to ještě markantnější. Fotografií zvířat či krajin najdete na internetu tisíce, v dětské knížce jde tudíž spíš o to, jak originálně nakreslit slona či Himálaj, aby to dítě nově oslovilo, upozornilo na nějaké důležité detaily, či aby to v něm vyvolalo nové emoce, což vědecká fotografie v mnoha případech nedokáže.
Totéž platí o komiksu – originálních kreslířů je stále nedostatek, a to jich přitom i u nás přibylo – protože vytvořit nový opravdu dobrý komiks, jenž se dokáže vyrovnat se současnou klipovitou vizuální kulturou, je nesmírně těžké. Ale jakmile něco takového vznikne, čtenáři, a rodiče zvláště, to dnes umí ocenit.
Lidovky.cz: Mohou se čtenáři těšit na nějaké akce související s výročím?
V Klubu mladých čtenářů jsme k 70. výročí Albatrosu pro třídy základních škol vyhlásili soutěž. Děti měly odpovědět na spoustu otázek, některé z nich byly i dost záludné, např.: V které knížce se objevilo slovo „Albatros“ v jiném významu než jako nakladatelství? atd. Dostali jsme 230 soutěžních příspěvků. Jedna paní učitelka nám k narozeninám Albatrosu složila s dětmi báseň, jiná zase poslala plakáty, které pro nás děti k narozeninám nakreslily. A byla tam i řada krásných vzkazů, jak si děti s učiteli hledání v knihovnách užily. To je důvod, proč nás vydávání knih pro děti baví a naše práce nám dává smysl. Měli jsme z toho v Albatrosu neuvěřitelnou radost a nejradši bychom první cenu dali všem soutěžícím, protože by si ji bez nadsázky zasloužili všichni. Mimochodem vítězná třída přijede do Prahy na výstavu ilustrací a obrazů Zdeňka Buriana s názvem Širým světem, jejímž jsme spolupořadatelem, a kde též probíhají různé akce k 70. výročí Albatrosu.
V rámci výročí také absolvuji cyklus přednášek a besed k historii Albatrosu a dětské knihy vůbec, mimo jiné například v květnu na veletrhu Svět knihy se znalcem našeho knižního trhu Janem Haladou. Ten je také autorem knihy Albatros: 70 let na křídlech dětské literatury, která má být zmapováním jeho úspěšného letu a která právě v těchto dnech vychází.
Zajímavosti k 70. výročí nakladatelství Albatros
|
