To je rekord
Pod hlavičkou Lipsko 2019 proběhl jeden z největších exportů české literatury za hranice po roce 1989. Hlavně té nové a novější. Na pětapadesát autorů, přes sedm desítek nových knižních překladů, víc než sto dvacet akcí. To vše na ploše čtyř lipských dní plus celoročního rámujícího programu nazvaného Český rok. Pokud si tuzemská média všímala Lipska minimálně, v řádu desítek zpráv, rozhovorů a reportáží, pak ta z německojazyčného světa rozhodně nelenila: v Německu, Rakousku a Švýcarsku se do konce března objevilo víc než dva tisíce sedm set ohlasů. To je rekord: „Počet ohlasů překonal už před začátkem veletrhu mediální odezvu všech zemí, které dosud na veletrhu hostovaly,“ konstatuje Martin Krafl, programový koordinátor akce, někdejší ředitel Českých center v Berlíně a Vídni. A dodává: „Česká literatura se dostala dokonce na titulní stránku deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, což je malý zázrak.“
Šance na změnu. Knižní veletrh v Lipsku přivítá české spisovatele |
O kom a o čem německojazyčná média referovala? Podle Martina Krafla byl zájem především o nové překlady českých děl do němčiny (a recenze jsou převážně pozitivní), přičemž jako spojnice fungovalo nadcházející třicáté výročí konce československé totality. Po hvězdném trojlístku Radka Denemarková, Jaroslav Rudiš a Jáchym Topol, který doprovázel nonšalantní doyen Pavel Kohout, šla řeč nejčastěji o (abecedně) Petru Borkovcovi, Viktorii Hanišové, Galině Miklínové, Janu Němcovi, Ivě Pekárkové, Ivě Procházkové, Tereze Semotamové, Petru Sísovi, Marku Šindelkovi, Marku Tomanovi, Kateřině Tučkové a Jaromíru Typltovi. Čili až na pár výjimek autoři, kteří se realizovali především po roce 2000. V próze, poezii, knížkách pro děti a mládež.
Jedeme dál
Co bude s úspěchem dál? Co z něj pro českou literaturu plyne? Chytí se na německojazyčném trhu natrvalo? Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny v Brně, která měla akci Lipsko 2019 na starosti, je v odpovědi opatrný optimista: „Šance tu je, ale musí být zajištěna dvěma předpoklady. Zaprvé: kvalitní texty, které by se měly objevit v dohledné době na německém trhu. Za druhé: osobní přítomnost autorů v německojazyčném prostoru; přímý kontakt spisovatele s publikem tu hraje mnohem větší roli než u nás. Jedno i druhé pak vyžaduje systematický přístup české strany: institucí i autorů. Ten úspěch si ještě musíme odpracovat.“
Pro organizátory české prezentace v Lipsku práce neskončila. Jedou dál: „Během jara probíhá v Lipsku filmová řada digitalizovaných adaptací literárních předloh českých klasiků,“ začíná vypočítávat programové body Martin Krafl. „Dále pořádáme několik výstav: první je věnovaná uprchlíkům z NDR, kteří se chtěli na konci léta 1989 dostat přes Prahu do SRN, druhá patří Pavlu Kohoutovi, třetí Jiřímu Grušovi, čtvrtá českému avantgardnímu knihtisku, pátá portrétům českých spisovatelů od Karla Cudlína. Během léta pak uspořádáme v Lipsku literární festival pro děti a mládež, na podzim nabídneme výstavu Příběh Charty 77 v tamním Muzeu historie a počátkem listopadu vystoupí v lipské opeře Národní divadlo Brno s Janáčkovou Její pastorkyní.“
To není vše: Jakmile skončil veletrh, začaly jeho ozvěny. Pod hlavičkou Echo Lipska běží dál autorská čtení a diskuse různě po Německu, Rakousku i Švýcarsku. Takže vysoko nasazená laťka zatím drží pevně. Česká literatura má naději.
