Sportovní šerm jsou extrémně rychlé šachy se zbraní, říká trenérka

Jedna definice popisuje šerm jako nejrychlejší bojový sport. Je možné současný sportovní šerm opravdu chápat jako sport bojový?
To je docela jednoduché. Máte proti sobě soupeře, který na vás útočí. Reagujete na něj, používáte kryty, odvety. V ruce máte zbraň, kterou se snažíte protivníka zasáhnout. Systém šermu prostě odpovídá systému bojových sportů a umění obecně. Rozvíjí postřeh, rychlost, taktiku, člověk se učí zachovat pod tlakem chladnou hlavu a předvídat soupeřovy akce. Jeden trenér říkal, že šerm jsou šachy na sedmnáct metrů. Má pravdu. Jsou to extrémně rychlé šachy se zbraní v ruce.

14 fotografií

Většina úpolových bojových sportů se ovšem nějak vztahuje k sebeobraně…
S reálnou sebeobranou to je obecně problematické. I kdybyste měli černý pásek z několika bojových umění současně, v případě, že vás přepadne někdo v parku, máte jen o několik málo procent větší šanci se ubránit, než kdybyste žádný bojový sport netrénovali. Ve všech bojových sportech, a to třeba i v MMA, existuje spousta pravidel, která si při cvičení osvojujete.

Na ulici samozřejmě ne.
Nakopat násilníka mezi nohy se v žádném sportu neučíte, to by sotva prošlo. Když se na to podíváte takhle, mohly by vám šermířské dovednosti vlastně pomoct lépe. Kdybyste měl v ruce klacek, agresora pravděpodobně umlátíte. Většina bojových sportů si musí vystačit s používáním vlastního těla, kdežto v šermu se učíte zacházet se zbraní. Obecně vám však šerm v reálné sebeobraně nepomůže, ovšem ani jiný bojový sport.

V době, kdy se nosily kordy u pasu, šerm formou sebeobrany byl?
Ani historicky šerm nebyl sebeobranou v moderním smyslu. Šermíři své umění uplatňovali buď v rámci armády, tedy při vojenských střetnutích, nebo v duelech, při kterých byla obvykle předem stanovena více či méně restriktivní pravidla.

Baletky s pletací jehlicí, smějí se nám historičtí šermíři

Je tedy sportovní šerm následovníkem šermířských duelů?
Ano. Většina lidí si pravděpodobně představí scénu z historických filmů. Dva protivníci stojí proti sobě, mají za sebou sekundanty a za rozbřesku se do sebe pustí na nějakém utajeném místě. To byla ovšem realita až poměrně moderní doby. V osmnáctém a devatenáctém století byly totiž sice souboje téměř všude zakázané, ale tajně se dělaly pořád. V jisté době pak z různých důvodů přestalo být žádoucí protivníka zabít.

Sportovní šerm Sportovní šerm je úpolový sport, jehož pravidla byla postupně definována během devatenáctého století. Součástí moderních olympijských her je od jejich prvního konání v roce 1896 a rozlišuje tři disciplíny. V šermu kordem se počítají zásahy hrotem na libovolnou část soupeřova těla. Další výlučně bodnou zbraní je fleret, kterým je možné skórovat pouze zásahem protivníkova trupu. Poslední zbraní je šavle, která je zbraní bodnou i sečnou a s níž lze bodovat zásahem soupeřova těla od kyčlí výše včetně hlavy. V současnosti jsou všechny disciplíny bodovány pomocí elektronického zařízení. K povinnému ochrannému vybavení patří především maska, jejíž materiál vydrží zásah o síle 1600 Newtonů na centimetr čtvereční, a kevlarová blůza.

Objevily se i ochranné prostředky…
Ano, a vyvinuly se až do podoby současných šermířských pomůcek. Postupně se přidávaly, odebíraly techniky, ale základy jsou stejné. Podobně se vyvíjely i jiné sporty. Například hokej býval také mnohem pomalejší než dnes. V šermu proběhl podobný vývoj. Do podoby, v jaké ho vídáme dnes na olympiádě, se vyvíjel postupně.

Jak se na sportovní šermíře vlastně dívají jejich kolegové z historického šermu?
Většinou se jim smějí a říkají, že to jsou baletky s pletací jehlicí, že šermují s autoanténou… Asi nechápou, že oni sami zůstali stát kdesi v minulosti. Můžou se rozčilovat, jak chtějí, ale v jednadvacátém století je šerm prostě to, co vidíte na olympiádě. Je to vývoj, který se nezastavil. Historický šerm naopak svoje pojmenování nemá pro nic za nic, jde o napodobení historické éry. Současný šerm je sportovní šerm. Tečka.

Ale nepatří zrovna k těm populárnějším sportům, že?
Jasně, sportovní šerm zrovna neplní stadiony. Jenže i historicky šlo spíš o minoritní záležitost, ačkoli patří do skupiny původních olympijských sportů. On je to totiž náročný podnik, a to fyzicky i psychicky. Spousta nováčků to vzdá ještě dřív, než by se z nich stali alespoň ucházející šermíři. I divácky to je složité. Dva soupeři stojí na čáře, rozeběhnou se v podivném postoji proti sobě, pak se rozsvítí jedno světlo, nedej bože obě, rozhodčí zamáchá rukama a zahlásí něco francouzsky. To si úplný laik opravdu moc neužije.

Mimo sportovního šermu ale existuje i historický a scénický šerm, který své publikum má.
Například na Bitvu národů, která představuje středověký historický boj, zavítají rodiny s dětmi, stovky lidí, kteří nemají žádný hluboký vztah ke sportu ani k historii. Scénický šerm diváci ocení. Sportovní šerm je na tom hůř. Francouzi se problém popularity tento rok rozhodli řešit tak, že k fleretu, kordu a šavli přidali novou disciplínu, světelný meč ze Star Wars. Doufají, že tím přilákají nové mladé zájemce, kterým třeba postupně dojde, že jim tahle srandička nestačí a budou se postupně zajímat o tradiční disciplíny.

Sport gentlemanů. Na který však jdou i balit holky

Komu byste tedy šerm doporučila?
Začít může v podstatě kdokoli a kdykoli. Dříve začínaly děti kolem dvanáctého roku, ale dnes jsou to i ještě mladší kluci a holky. Osobně si ale myslím, že je dobré, když děti nejdřív dostanou obecnou pohybovou průpravu a specializují se až později. Rodiče by měli svojí vlastní ctižádostivost trochu krotit a nepromítat ji do dětí, které sotva udrží zbraň. A když začnete naopak ve čtyřicet, nejspíš už nemůžete očekávat, že pojedete na olympiádu.

Anna Žáková Historickému šermu se věnuje dvanáct let, sportovnímu zhruba deset. Je trenérkou sportovního šermu týmu Bohemians. Krátkou dobu byla členkou téměř výhradně dívčí scénické skupiny Kam čert nemůže. Šavlí vyšermovala druhé místo na turnaji historického šermu Kubelíkův kord pořádaným skupinou Merlet, ve výhradně mužské konkurenci. Účastní se bitev i turnajů jeden na jednoho, většinou opět proti mužům. „Holky moc nejsou,“ kroutí hlavou.

Dají se studenti sportovního šermu nějak charakterizovat?
Mám pocit, že se k němu dostanou většinou lidé, které obyčejnější sport neuspokojí. Často to bývají inteligentní lidé, kterým nestačí čutat do meruny. Obvykle mají vztah k historii, k chladným zbraním, k etice. Stále přetrvává myšlenka, že je to sport gentlemanů, že je to věc cti a morálních zásad. Byla bych ráda, aby tomu tak bylo i nadále.

Sportovní šerm ovšem měli v oblibě například i Mussolini nebo Reinhard Heydrich…
Jakkoli jsou tihle lidé opovrženíhodní, oni sami sebe považovali za čestné gentlemany. Sebe samé vnímali jako vznešené a spravedlivé. A k tomu patřil i šerm. Nic mu neubírá fakt, že ho dělali i svině. Možná jde v jistém ohledu o záležitost společenského púostavení, ale nejen v negativním smyslu. Do míče umí kopnout v zásadě každý, ale když dáte někomu do ruky chladnou zbraň, většinou neví, co si s ní počít. Hodně lidí má o šermu představy spojené se spravedlivými hrdiny z dětství, s odvahou, se ctí.

Je to sport, který má zvuk.
Mám kamaráda, který je vynikající profesionál ve svém oboru, v programátorství. Nikdy nebyl dobrý šermíř, ale svěřil se mi, že když někde řekne, že šermuje, na lidi to silně zapůsobí. Mnohem víc, než když vyjmenuje svoje profesní úspěchy. Šerm je prostě dodnes fascinující záležitost. Když ve společnosti řeknete, že šermujete, hodně lidí to zajímá, narovnají se, upraví se a zpozorní. Onen kamarád na šerm balil holky.

Co říkáte na buršácké spolky a jejich mensurní souboje?
Osobně si nemyslím, že šlo o skutečný šerm. V něm jde o to zasáhnout a nebýt sám zasažen. Pokud si chce někdo pořídit jizvu, měl by se poohlédnout jinde než ve sportovním šermu, který patří díky moderním ochranným pomůckám k velmi bezpečným aktivitám. Mít schválně zjizvenou tvář dnes snad nikdo nechce. A pokud přece, ať se přidá třeba k nějakému pouličnímu gangu. Tam ale budete sotva šermovat.

A co ženy šermířky?
Ve sportovním šermu je žen poměrně hodně, ale stále jako v jakémkoli jiném bojovém sportu početně převládají muži. V šermu historickém mezi bojovníky potkávám leda svojí kamarádku, její kamarádku a občas někoho dalšího… Ve všech bojových sportech převládají muži. Já se dostala k šermu díky zájmu o historii a bojové sporty.

Máte tedy zkušenost i s jinými bojovými sporty. Je šerm ve své současné podobě pro ženy přívětivější než třeba box?
Je pravda, že mnohem méně rozhoduje síla. Záleží víc na rychlosti, postřehu, technice. Pokud vím, ve všech bojových sportech je dnes výhoda hrubé síly limitovaná váhovými kategoriemi. V šermu to tak není. Zbraň sama o sobě případnou silovou převahu dost eliminuje. Jenže fyzické rozdíly mezi lidmi prostě existují. Když nastoupí malý kluk proti dlouhánovi, má deficit. V disciplínách šavle a fleret jsou fyzické rozdíly do jisté míry kompenzovány i pravidly. Každopádně, ať jste žena, nebo muž, je stále třeba pracovat s vlastními fyzickými dispozicemi a přizpůsobovat jim své pojetí boje. Ať už jste silák se širokými rameny, nebo šlachovitý střízlík, můžete ze svých fyzických předpokladů udělat svou výhodu.

Vítězství pro holku, co trénuje s párátkem

A co šermířky v historii?
To je spíš fikce. Jsou sice doložené případy starověkých válečnic, ale nikdy to nebyla běžná praxe. Ve Skandinávii byly objeveny hroby žen se zbrojemi, ale nevíme, zda šlo pouze o symbolické vzdání holdu významné ženě, nebo se jednalo o skutečnou válečnici. Odhalení historické reality nepřispívá ani fakt, že pokud by se žena účastnila bitvy, pak by z logických důvodů měla stejnou zbroj a zbraně jako muži, takže byste ji nejspíš od muže jednoduše nerozeznal. Představa ženy jdoucí do boje s rozevlátými vlasy, kterou nám dnes občas prezentují filmaři, je evidentní nesmysl.

Vracíme do šermu středověkou brutalitu Řežou do sebe meči, palcáty, sekerami, do hlavy i do zad, kopou se, strhávají na zem. Vší silou. Nic není domluvené ani předstírané. Středověký plnokontaktní boj je novou extrémní sportovní disciplínou plnou adrenalinu a brutality. „Nejvíc úderů jde na hlavu,“ říká český bojovník Tomáš Gajdošík.

Jak se k vám staví kolegové z historického šermu?
Není to zcela vyjasněné. Já jezdím na akce zásadně převlečená jako chlap. Namaluji si knír a do bitvy jdu prostě jako muž. Často však je poznat, že jsem holka. A to i úmyslně. Spousta kolegů se s tím nedokáže smířit, ale já jim říkám: „To je super, že žereš historii, ale já žeru ten šerm, tak se s tím prostě smiř.“ Nečekám, že by na mě pak při boji někdo bral větší ohledy.

Myslíte si, že by dnešní sportovní šermíř měl šanci obstát v historickém duelu?
Pokud by měl šanci chvilku si zvyknout na historickou zbraň, asi by soupeře dost potrápil. Řekla bych, že by mohl oponentovi zasadit ránu jako první, ale nejspíš by to byl zásah, který by soka z boje nevyřadil. Ten by mu pak nejspíš nakonec zasadil fatální ránu.

Jak se na vašem angažmá v historickém šermu podepisuje vaše znalost sportovního?
V historickém šermu používám dovednosti, které rozvíjí šerm sportovní. Spoustě útoků se prostě vyhnu, odstoupím. Navíc mnohem víc pracuju se zápěstím, na což nejsou historici zvyklí. Díky tomu se mi často podaří zasáhnout soupeře ve chvíli, kdy se například sám snaží k úderu napřáhnout. Používám sportovní techniky, to historické šermíře často zaskočí.

Na jednom turnaji jsem byla jediná žena a byla jsem celkem úspěšná. Lidi za mnou chodili a ptali se, u koho šermuju. Čekali, že uslyší slavné jméno nějakého významného trenéra. Když jsem jim sdělila, že trénuji hlavně sportovní šerm, začaly se jim muchlat obličeje. Nemohli zkousnout, že je vyklepla holka, která navíc trénuje s párátkem v ruce.

Doporučila byste tedy sportovní šerm i zájemcům o ten historický?
Rozhodně. Většina nejúspěšnějších šermířů se se sportovními technikami někdy obeznámila, případně mají i základy z jiných bojových sportů. To samé platí i o scénických šermířích. Členové nejznámější české skupiny Merlet, která natáčela například s Orlando Bloomem a má obrovské rozpočty na své choreografie v hollywoodských filmech, mají se sportovním šermem často něco společného.

Když jste zmínila scénický šerm, jak se jako trenérka díváte na šermířské scény ve filmech?
Tohle vytáčí hlavně historické šermíře. Vždycky se strašně rozčilují, když vidí nepřesnosti. Nemusí jít ani o šerm, ale například o kostýmy. Omlouvám se všem milovníkům historie, ale například kostýmy z doby husitství by byly lněné a vlněné pytle. To by byla na filmovém plátně strašná nuda.

Historické nepřesnosti tedy filmařům odpouštíte?
Podle mě má film hlavně bavit, takže trocha licence bývá potřeba. Pokud tam herci nedělají nějaké vyložené nesmysly, jako třeba piruety s obouručním mečem, chci se nechat hlavně bavit. Oceňuju dobrou choreografii i s historickými nepřesnostmi. Už zmiňovaným Merletům spousta lidí historické nepřesnosti vyčítá. Oni si pak však utírají slzy smíchu tisícovkama, protože dostanou zaplaceno tak, že se můžou smát všemu.