Všichni víme, jak Emanuel Macron zazářil jako světlonoš nové jednotné (čti centralizované) Evropy (čti EU), který získal srdce všech probruselských stoupenců svými odvážnými plány na její přebudování, mohutnou integraci a eliminaci vše pochybujících (zejména zemí V4). Postupně se ale jeho koncepce zadrhávaly, mimo jiné i proto, že Angela Merkelová coby členka tandemu Německo-Francie politicky oslabila ve své vlastní zemi a raději sama nastavila krk a oznámila, že se vzdává funkce předsedkyně strany a že v příštích volbách do Bundestagu již nebude kandidovat. Je samozřejmě kancléřkou, ale o slovo se průbojně hlásí nová předsedkyně CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová, která velmi tvrdě naložila s posledním celoevropským vzkazem Emanuela Macrona evropským voličům až na hranici jeho zesměšnění.
Když do toho přišly vnitrostátní neúspěchy a mnohaměsíční protesty hnutí žlutých vest, zdálo se, že v podstatě Macron dohrál. Ukázal se neúspěšným bojovníkem za globalizaci a novou Evropu a snad ještě neúspěšnějším pokud se týče vládnutí samotné Francii.
Mám rád Francii. Za mého útlého mlada jsem obdivoval Charlese de Gaula, ve středním věku jsem si vážil Francoise Mitteranda. Naopak mě dráždil svými činy Sarkozy a nudil svou leklostí Hollande. Arogantní a megalomanský Macron byl a je všechno jen ne můj šálek kávy. Není to už Francie mého mládí, ale stále mám k ní kladnější vztah než k jiným evropským zemím.
Při svém projevu po požáru nasadil Emanuel patetický hlas a sliboval. Konečně byl alespoň na chvíli francouzským prezidentem.
Zřejmě i bude donucen vrátit se k francouzským tématům. Notre-Dame nezrekonstruuje do pěti let, to ví každý. Ale pokud se alespoň vrátí k tomu, co chtěl říci ve svém projevu, který na poslední chvíli byl odložen a sníží daně středním vrstvám, zvýší důchody a konečně sníží nezaměstnanost, mělo by jeho prezidentství pro všechny Francouze a i pro nás, kteří Francii máme přese všechno rádi, alespoň nějaký smysl. Zatím nemělo…Jen pro Boha, ať zase nemyslí evropsky. Jeho nesmysly už ani jeho evropští političtí kolegové moc poslouchat nechtějí.
Jiří Vyvadil
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
