Nejdřív rameno, až pak olympiáda. Jak se české hvězdy učily trpělivosti

Pro většinu lidí je představa nezvyklého množství volného času příjemná. Jenže vyprávějte to zrovna jí!

„Hrozný to bylo,“ kývne Markéta Nausch Sluková, teď už naštěstí s úsměvem. „Člověk má čas přemýšlet. Pro mě je ještě na rok a půl prioritou volejbal - a ten jsem najednou nemohla dělat. Tak jsem se snažila odreagovat, trávila hodně času s rodinou, pejskama, něco jsem studovala. Zároveň jsem nemohla odjet někam na delší dovolenou, protože jsem měla všechny terapie.“

Zabraly, zdá se. A elitní český sportovní pár je připraven na další velké věci.

Mělo se to takhle: poslední zápas sehrály Nausch Sluková s Hermannovou loni v srpnu, pak už ale trable s ramenem první z nich byly neúnosné. „Chtěla jsem zranění řešit alternativnější variantou, ne operací. A celé se to protáhlo.“

Momentálně tak mají krátce před odletem do Číny a startem nové sezony skluz zhruba dvou měsíců. „Normálně bychom začali s tréninkem v listopadu, teď se tak stalo v lednu,“ říká trenér Simon Nausch, zároveň životní partner Slukové.

Může se zdát, že léto 2020 je ještě příliš vzdálené, ale čas letí jako splašený; však se už v plážovém volejbalu body do olympijské kvalifikace sbírají. „Určitě to v hlavě je,“ souhlasí Hermannová. „Nedá se to přehlídnout a my do Tokia chceme jet. Zároveň bylo v přípravě základem to, aby se Maky uzdravila.“

Chirurgický zákrok by rok 2019 mohl ohrozit úplně. Proto se na věc šlo jinudy. 

„Musela jsem se zbavit cysty, která tlačila na nervy a úpony, takže cvičení plus invazivní terapie,“ líčí Nausch Sluková. A nejen to: „Chodila jsem na biorezonanci, akupunkturu a na všechna možná léčení. Samostatně by asi nepomohla, ale doplňkově ano. Problém totiž dělalo víc věcí dohromady, takže se to muselo postupně odlupovat jako slupka od cibule.“

To vše dohromady vytvářelo jednu velkou zkoušku. „Já jsem hrozně netrpělivá a tohle prostě trvá,“ uznává ta, která rehabilitovala a rehabilitovala. „Když Maky řeknete, že má cvičit třikrát denně, bude to dělat desetkrát. Nepodcení vůbec nic. Ale taky je pravda, že někdy myslí černěji, pesimističtěji,“ líčí její parťačka Hermannová. „Pak byla potřeba naše podpora. Třeba i obyčejné popovídání si... Hlavně Simon ji podporoval odhadem 18 hodin denně.“

Výsledek? Nejlepší český pár má za sebou přípravu na Tenerife, v Jihoafrické republice i v USA. Potkával se v tréninku s těžkými soupeřkami a ostře sledované rameno sice vyžaduje jistá omezení, ale drží - návrat na scénu je připraven.

„Jsou situace, kdy si ještě vůbec nejsem jistá a nemůžu do nich jít bezhlavě. Musím víc přemýšlet nad tím, jestli smečovat, nebo zvolit jiný úder. Ale rameno už by nemělo být důvodem, proč bychom měly něco prohrát,“ říká Nausch Sluková. „Těšíme se moc, zároveň jsem trochu nervózní z toho, že jsme dlouho soutěžní zápasy nehrály. Ale někdy začít musíme.“

A její manžel a kouč doplňuje: „Klíčové je, aby se holky hned nechtěly vrátit tam, kde byly loni; to by se dostaly po obří tlak. Jsme ve skupině osmi až deseti dvojic, kde může každý porazit každého. Je to hrozně těsné. Všechno si musíte znovu zasloužit, úspěchy z minulosti vám nic nevyhrají. Rád bych, aby naše maximum přišlo v červnu, v červenci, kdy jsou na programu velké akce.“

Takové, z nichž vede cesta až do Japonska. Proto dál platí: nejdřív rameno, potom olympiáda. Jinak to nejde. A třeba se z protivenství zrodí úspěch!

„Popravdě jsem v hlavě posledního půl roku měla něco úplně jiného. Přemýšlela jsem, jestli se dám vůbec do kupy, něco jako Tokio jsem vůbec neřešila. Vím, že to zase bude výjimečné, že nás čeká spousta práce,“ říká Nausch Sluková. „Ale máme silný tým. A poradíme si s tím.“