7°C
Papírová taška zlem, igelitka je ekologičtější. Bez recyklace ale končí v žaludcích ryb
Na začátku dubna moře v Sardinii vyplavilo mrtvého vorvaně s téměř 20 kilogramy plastů v břiše. V Keňi zas za užívání igelitky dostanete i čtyřleté vězení. Svět každý den dostává signály o tom, jak plast pomalu otravuje životy lidí i zvířat. Jenže někteří odborníci ale nad náhlou snahou vymazat plasty z historie kroutí hlavou. Například igelitky považují někteří experti za ekologičtější verzi, než je taška papírová. Alespoň co se výroby i výdrže týče. Papírová, plastová i bavlněná taška ale mají problém – člověka, který nerecykluje. Podle odhadů OSN je jen bilance u plastů taková, že z devíti miliard tun se recykluje jen 9 %.
Drobné snahy lidí, jako je například nový oblíbený trend nepoužívat igelitky, může situaci životního prostředí paradoxně i zhoršit. Podle průzkumu odborníků je totiž užívání papírových tašek méně ekologičtější, než užívání tašek igelitových.
Odborníci si na všechny druhy tašek posvítili. Na každé z nich zkoumali několik kritérií – kolik energie se použije na výrobu sáčku, jak je taška odolná, jak snadno je recyklovatelná a jak rychle se dokáže rozložit. Výsledky nebyly pro milovníky papíru nijak růžové, plastová taška z tohoto průzkumu vyšla lépe.
Už v roce 2011 zveřejnilo Severoirské shromáždění data, která jasně ukázala, že výroba tašek z papíru je až čtyřnásobně energeticky náročnější. „Plastové sáčky bývají zpravidla vyrobeny z odpadních produktů z rafinace ropy. Tašky papírové ale vyžadují svůj strom, ze kterého vzejdou a samotný výrobní proces vypouští do vzduchu velkou koncentraci toxických chemikálií, vyšší než u plastů,“ varují vědci ze Severoirského shromáždění.
Papírové sáčky navíc váží mnohem víc než plast, doprava tak vyžaduje více energie, což zvyšuje uhlíkovou stopu. Počítá se také každý vykácený strom, který až do té chvíle, než si do jeho pozůstatků vložíte nákup, pomáhal s čištěním ovzduší.
Počítalo se také s opětovným užitím tašek. Aby se ekologická čísla vyrovnala, musíte papírovou tašku použít minimálně třikrát, což ale kolikrát není možné, protože se rychleji ničí (utrhávají se jim ouška, nebo se snadněji protrhnou, či zvlhnou a rozpustí se). Plastovou tašku musíte pak použít alespoň čtyřikrát a takovou bavlněnou tašku musíte použít alespoň na 130 nákupů, aby se ona ekologická stopa smazala.
Jediným opravdovým plusem je, že volně pohozená papírová taška se stoprocentně rozloží rychleji a naprosto neškodně, narozdíl od pohozené igelitky. Zmenšují se tak dopady na přírodu na rozdíl od tašky plastové, která se udrží i 400 let. Přesto vychází igelitka z průzkumů „zeleněji“.
Polyester vede s bavlnou
Nejzeleněji samozřejmě vyšly tašky z bavlny a především pak z polyesteru, což je pořád plast, ale vyroben většinou z recyklovaných pet lahví – odpad se tak využije k další věci. Takový na čtyřikrát recyklovaný papír vám dá maximálně obal na vejce, což není úplně vhodný materiál na tahání nákupů.
Bavlněná taška by u některých aktivistů rovněž neprošla. „Jsou oblasti, kde pěstování bavlny vytváří vodní stres v krajině a dochází tam k nedostatku vody. V zásadě ale má bavlna velkou východu – jako naprosto přírodní materiál se rozloží a nevznikají z toho škodliviny,“ vyjádřil se k tématu tašek děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Vladimír Kočí pro server idnes. cz.
Kočí spolu s kolegy z fakulty udělal rozsáhlou studii zaměřenou právě na tašky a vzhledem k výše uveřejněným kritériím jim vyšlo, že papírová taška je vlastně větším zlem, než igelitka.
Plné rybí žaludky i lidi ve vězení
Nicméně každá snaha o omezení plastů a hlavně o donucení lidí odpadky recyklovat je dobrým znamením. Především pak pro naše němé přátele. Od uveřejnění dokumentu A Plastic Ocean v roce 2016, který tvrdě a surově představil světu odpadky v oceánu, jako by se roztrhl pytel s případy, kdy byly uloveny ryby plné plastů nebo kdy byly nalezeny například želvy s brčkem v nose nebo korýši, kteří si místo ulity vybrali obal od pitíčka.
Nejnovějším pobuřujícím případem je nález uhynulého těhotného vorvaně, který byl nalezen na břehu Sardinie. Březí samice měla v žaludku 20 kilogramů plastu. Šokovaní veterináři nalezli spoustu igelitek, kelímků a jiných odpadků.
Některé země pojaly zákazy jednorázových plastů radikálně. Například v Keni byste si na neuvážené chození s igelitkou měli dát pozor. Kromě módní policie by vás mohla vyhmátnout i policie normální a zavřít vás na pár let do chládku. Od roku 2017 zde totiž platí zákon, kdy za užití igelitky buď zaplatíte v přepočtu asi 900 tisíc korun, nebo si tři až čtyři roky posedíte v base. K podobnému kroku se chystá i Tanzánie.
Celý svět ale popadlo menší ekologické šílenství a státy začaly v malé i velké míře zakazovat nebo rušit výrobu drobných plastových předmětů. Takový jednorázový plast, kam se například řadí „uchošťoury“, plastové kelímky, talířky, brčka nebo třeba některé druhy igelitek chce Evropská unie do konce roku 2021 úplně zakázat. Do roku 2030 pak chtějí zvýšit podíl recyklovaného plastu. Prozatím není bilance nijak šťastná, podle Hnutí Duha skončí 80 % plastů na skládkách, kde pomalu hnijí a otravují přírodu.
Právě recyklace má být odpovědí na většinu problémů s plastem. Plast jako takový totiž není takový problém, pokud se dostane tam, kam má, a nikoliv do moře nebo do ovzduší neekologickým spalováním.
Témata:
Související
