Dědečci v ohrožení: proč se muži dožívají méně než ženy?

Čísla mluví jasně. Průměrná délka dožití je v Česku u žen 82,1 roku, u mužů jen 76,2 roku. Statistický rozdíl je tedy skoro 6 let! Na světě žije asi 700 lidí starších než 110 let, naprostá většina nosí sukně. V Česku jsme měli podle údajů z roku 2017 celkem 523 stoletých a starších - z toho 468 žen a 55 mužů.

Výrazný věkový náskok žen v západní společnosti je přitom v dějinách velmi krátký. Objevil se až na konci 19. století - předtím se ženy a muži dožívali skoro stejného věku. Stejně nízkého věku. Někdy kolem roku 1875 se zdokonalila zdravotní prevence a léčba infekčních nemocí, navíc prosperita přinesla dostatek potravy i nejchudším vrstvám. Úmrtnost obou pohlaví se prudce snížila a věk se začal prodlužovat.

Nejvíc na tom vydělaly ženy. Silným pohlavím jsou tedy ve skutečnosti ony. Ale v čem mají výhodu? To je jedna z možná vůbec nejzajímavějších otázek dnešní medicíny. Jednoznačná odpověď neexistuje.

Pravda o rýmičce

Ženský náskok začíná už v děloze. Mužské plody statisticky častěji končí spontánním potratem, zatímco novorozené dívky lépe přežívají kritická období hladomorů a epidemií. Ženy jsou sice častěji nemocné, ale infekcím lépe vzdorují a dřív se uzdraví.

Otřepaným příkladem je „rýmička“ - nemoc, která muže vyřadí z běžného života, zatímco žena o ní skoro neví. Není to jen povídačka, odborníci prokázali, že pro mužský organismus je průběh nachlazení a zánětu horních cest dýchacích opravdu horší.

Ženy jsou celkově biologicky odolnější už díky svým dvěma chromozomům X. V každé tělesné buňce si nesou „záložní kopii“, a jsou tedy celkově méně náchylné ke škodlivým mutacím a dědičným poruchám. Pokud je nějaký gen na jednom z chromozomů X poškozen, může ho zastoupit kopie na druhém chromozomu. Muži se svou kombinací XY tuhle výhodu nemají.

Další pánský problém spočívá v mitochondriích. Tyto „buněčné elektrárny“ přeměňující živiny v energii se dědí vždy jen po matce. U žen proto příroda jejich mutace kontroluje mnohem pečlivěji než u mužů, po kterých mitochondrie nikdo další nezíská. Muži genetické chyby v mitochondriích nepředají, takže příroda šetří energii. Bohužel na pánský účet.

Obžaloba testosteronu

Asi nejzásadnější příčinou kratšího života mužů se ovšem zdá být pohlavní hormon testosteron. Důkazů je řada. Jeden z posledních přinesl v roce 2012 Kyung-Jin Min, profesor biologie na univerzitě v jihokorejském městě Inha. Zabýval se více než osmdesáti eunuchy - muži, kteří byli před stovkami let vykastrováni, aby mohli sloužit u dvora.

Kastrace proběhla v dětském věku. Těla eunuchů tedy přestala produkovat testosteron dřív, než se mohl začít projevovat jeho vliv. Všichni eunuchové se dožili o 14 až 19 let vyššího věku než jihokorejští muži ze stejné socioekonomické skupiny.

Návod na dlouhý život je tedy vlastně jednoduchý. Otázkou zůstává, kdo z mužů by o to za tuhle cenu stál.

Hlavního „viníka“ tedy máme, ale jakým mechanismem testosteron zkracuje život? Možných vysvětlení je hned několik a zřejmě působí v souhře.

Testosteron je podstatou typicky mužského dominantního a soutěživého chování. Pod vlivem tohoto hormonu muži riskují, jsou divočejší, dobyvačnější a agresivnější. Potřebují mezi sebou soutěžit a dokazovat si, kdo je odvážnější a silnější. Všimněte si, že v hospodě, na taneční zábavě nebo na fotbale se nikdy nepoperou ženy. Někteří mladíci tam chodí právě proto, aby mohli někoho zmlátit.

Klasickou testosteronovou scénu si možná pamatujete z amerického filmu Rebel bez příčiny (1955) s Jamesem Deanem. Dospívající chlapci pořádají na útesech závody aut. Kdo nevydrží s nervy a vyskočí první, než se auta zřítí dolů, je srab. Na první pohled je to pitomé hazardování se životem. Jenže mužská psychika pod vlivem testosteronu přesně tohle potřebuje.

Opojení z rizika a překonání ostatních mužů je podstatou paraglidingu, horolezectví a dalších extrémních sportů. Ze stejného principu vychází třeba i pitomá sázka, kdo se sveze mezi vagony metra, skočí do vody z nejvyššího můstku nebo vypije víc panáků.

V mužské síle je tedy zároveň slabost - testosteronové riskování zabíjí. Platí to hlavně pro mladé muže od puberty asi do 25 let věku. Potřeba předvádět se, machrovat a překonat ostatní mezi nimi přináší víc sportovních úrazů, autohavárií a dalších tragédií než v jakékoli jiné věkové skupině.

„Pokuta“ za delší život? Do konce prosince 2012 měly ženy výrazně levnější všechny druhy pojištění, ve kterých hraje roli úmrtnost. Tedy životní, úrazové a nemocenské.  Z čistě matematického hlediska to mělo logiku. U muže ve věku 18 až 75 let je pravděpodobnost úmrtí v průměru 2,4x vyšší než u ženy.  Pojišťovny si spočítaly, že pokud se muži dožívají nižšího věku, musí jim (nebo pozůstalým) častěji vyplácet pojistku. Pojistné tedy musí být pro muže logicky vyšší.  Evropský soudní dvůr ale rozhodl, že je to nepřípustná diskriminace na základě pohlaví. Sazby pojistného přikázal sjednotit.  Ženám to některé pojistky zdražilo až o 80 %. Z pohledu genderové vyváženosti je to sice možná v pořádku, ale statisticky je to nesmysl. Jinými slovy: od ledna 2013 jsou ženy finančně znevýhodněny za to, že žijí v průměru déle.

Ženy testosteron neovládá, takže tolik neriskují. Příroda to tak zařídila, aby ochránila nový život, pro jehož založení a udržení jsou ženy mnohem důležitější a vzácnější. Muž při ejakulaci uvolní asi 250 milionů spermií, které může marnotratně rozsévat až do smrti. Žena ale během svého plodného „okna“ nepřivede na svět víc než maximálně asi 30 dětí. Pro udržení populace jsou tedy ženy klíčové.

Myšáci a trubci

Studie provedené na myších naznačují, že samci umírají dřív zřejmě proto, aby mláďatům uvolnili životní prostor. Nebo vás napadlo přirovnání mužů k trubcům? Ti - když splní svou úlohu a oplodní včelí královnu - zahynou hladem a zimou.

Jednoduché paralely však nefungují. Nikoli proto, že jsou k lidským samcům poněkud urážlivé. Jsou věcně nesmyslné. Dítě se totiž sice bez otce obejde, ale pokud ho má, jeho šance na přežití a uplatnění v životě se zvyšují. Zkrácením mužského života jako by příroda říkala: „Ženy jsou sice důležitější, ale ani bez mužů to tak úplně nejde.“

Podle dlouhodobých statistik Čechy nejvíc zabíjejí srdečněcévní nemoci, které navíc ještě víc usmrcují muže. Infarkt je u nich ve středním věku výrazně častější než u žen. „U českých mužů jsou srdečněcévní nemoci zodpovědné za víc než polovinu úmrtí,“ shrnuje pražský internista Tomáš Vařeka. „S vysokou pravděpodobností na to má vliv právě testosteron.“

Jak přesně mužský pohlavní hormon škodí oběhovému systému? To zatím nevíme. Ale zdá se, že důvodů bude víc. Některé studie naznačují, že testosteron zvyšuje hladinu „špatného“ cholesterolu LDL, který způsobuje kornatění cév.

Ženský pohlavní hormon estrogen naproti tomu své nositelky před srdečněcévními chorobami do značné míry chrání. Hladinu cholesterolu totiž snižuje. Platí to ale jen do menopauzy, kdy se estrogen ženám přestává tvořit. Pak se to sice skoro srovná, ale žen už je ve věkové skupině 50+ víc, protože část mužů předtím zemřela.

Proč jsou ženy na nemoci oběhové soustavy méně citlivé? Příroda to tak zřejmě vymyslela proto, aby ženský pohlavní hormon spolu s matkou zprostředkovaně chránil i děti.

„Matka by měla žít déle, aby se o potomky mohla starat víc než otec,“ říká doktor Vařeka. „Po menopauze už ale žena není plodná, takže ochranná funkce estrogenu postrádá smysl. Výsledek? Zhruba od padesáti let v ženy v úmrtích na srdečněcévní nemoci začínají muže dohánět.“

Partnerka jako lék

Lékaři složitě bádají nad logickými příčinami kratšího věku mužů, ale roli hrají i úplně jiné věci. „Výrazně nižšího věku se dožívají třeba ti, kdo žijí sami. A platí to pro obě pohlaví stejně,“ vypráví. „Muži i ženy žijící mimo o partnerství mají o 24 % vyšší riziko úmrtí z jakékoli příčiny, a dokonce o 45 % vyšší riziko úmrtí ze srdečněcévních příčin.“

Podle doktora Vařeky jsou lidé od přírody nastaveni na život ve dvojici. Navzájem se podporují a motivují. Když je jeden nemocný, druhý mu uvaří a zajde do lékárny. V partnerství se lépe vyrovnáváme s depresemi. Společný život posiluje imunitu… Ve hře je spousta faktorů a nedá se říct, který je nejdůležitější.

„Pokud je chlap nesnesitelný a žádná partnerka s ním nevydrží, krátí si život podobně, jako kdyby kouřil patnáct cigaret denně,“ shrnuje doktor Vařeka. „A navíc bude ve své samotě naštvaný na celý svět. Výsledný stres mu na věku nepřidá.“

Což obrací na hlavu hospodské moudro: „Chudáka Karla utrápila jeho stará.“ Je to přesně obráceně - vysokého věku se muži dožívají i díky partnerkám. A pak je tu nezdravý životní styl, jehož následky se většinou projeví až kolem padesátky. Muži jednoznačně vedou. Především víc kouří a pijí. Podle studie Světové zdravotnické organizace přitom kouření v Evropě může za 60 % rozdílů v úmrtnosti mezi pohlavími.

„Pokud na ten mužský model chování přejde žena, zničí ji to stejně jako muže,“ varuje lékař. „Z ordinace znám padesátileté pacientky, které kvůli silnému kouření a pití vypadají daleko starší.“

Muži také častěji trpí nadváhou, což souvisí s jejich nezdravým stravováním. Kdo myslíte, že si dá spíš uzené, pečený bůček nebo klobásu - žena, nebo muž? Pak se nedivme, že třeba rakovina tlustého střeva ohrožuje víc Čechy než Češky.

Ženy žijí celkově zdravěji a víc o sebe dbají. Chtějí vypadat hezky, drží diety a cvičí. O problémech si víc povídají s kamarádkami, častěji chodí na preventivní prohlídky. Muž nechce svými starostmi nikoho obtěžovat a k lékaři jde, až když je mu opravdu špatně.

„Chlap je silný a nepláče,“ říká si v duchu. „Chuck Norris na vyšetření prostaty? Absurdní!“ Než přiznat slabost, to raději umřít…

Podle doktora Vařeky mohou muži životní styl sami výrazně ovlivnit a nepříznivé statistiky tím rozbít: „Pokud budu žít zdravě, mám velkou šanci dosáhnout podobně vysokého věku jako průměrná žena.“ Připočtěme fakt, že s objevem nových léčebných možností se počet úmrtí na srdečněcévní nemoci dlouhodobě snižuje. I díky tomu bude věkový náskok žen časem klesat. Nikdy zřejmě nezmizí úplně, ale dědečků by mělo přibývat.