Potravinová soběstačnost? Na třetině půdy pěstujeme řepku a suroviny pro export

Komentář

Potravinová soběstačnost? Na třetině půdy pěstujeme řepku a suroviny pro exportKOMENTÁŘ 1
Komentáře
Petr Holub
Sdílet:

Česko není soběstačné v potravinách a bude to ještě horší, pokud velkozemědělci přijdou o evropské dotace. Tvrdí to alespoň šéf Agrární komory Zdeněk Jandejsek a premiér Andrej Babiš, sami velkozemědělci. Ovšem Česko o potravinovou soběstačnost přišlo právě v dobách, kdy s pomocí eurodotací vznikla největší zemědělská impéria včetně Jandejskova Rabbitu a Babišova Agrofertu. Soběstačnost se přesto může obnovit, když eurodotace půjdou především malým rolníkům.

Potravinová soběstačnost měla dříve ideologický podtext, a proto se někdy považuje za přežitek socialismu. Ovšem výhodou je pro každý region, pokud pod slovem „soběstačnost“ rozumíme dostupnost čerstvých potravin nejlépe přímo od výrobce. Někdy je potřeba potraviny dovézt, pak se ovšem dostanou na stůl méně čerstvé a s důkladnější chemickou ochranu podle toho, z jaké dálky pocházejí. Česko má k ideálu soběstačnosti daleko, protože se většina potravin vyrábí ve velkých fabrikách a dostat se k těm od venkovského producenta dá značnou práci. Ovšem zhoršuje se i soběstačnost podle jiné definice, která sleduje, jestli byly potraviny vyprodukovány na území daného státu.

„Soběstačnost země ve výrobě vepřového masa se pohybuje mezi 36 až 38 procenty, u drůbežího je to 55 procent, u vajíček 60 procent a u mléka kolem 85 procent,“ prohlásil o víkendu na sněmu Agrární komory předseda Jandejsek. „Dneska jsou čísla o soběstačnosti katastrofální,“ dodal premiér. Stát by se proto měl zasadit, aby uživil svoje obyvatele. To se dá zajistit pouze tím, že Češi překazí plán Evropské unie, která chce od roku 2021 snížit dotace velkým zemědělcům a potravinářům.

Milion hektarů půdy na export

Nutno připomenout, že velkozemědělci byli protagonisty politiky, která Česko o potravinovou soběstačnost připravila. Tuzemské zemědělství se v dobách socialismu začalo podobat průmyslu a výroba vyžadovala čím dál větší plochy k obdělávání. Trend se nezastavil ani privatizací, a tak venkov pokrývají stále větší plochy pšenice, ječmene, řepky a kukuřice. Zmíněné komodity lze sklízet s nízkými náklady a posléze prodávat na trzích v celé Evropě. Výmluvné jsou údaje od Českého statistického úřadu za rok 2018.

Zdejší zemědělci vyvezli nezpracované pšeničné a ječné zrní, které uzrálo na více než 400 tisících hektarech polí. Export mléka vyžadoval produkci krav, které potřebují k obživě 300 tisíc hektarů pastvin. S tím souvisí i jednoduchý výpočet, že objem vyvezeného mléka odpovídá spotřebě mléčných výrobků třetiny zdejší populace. Nejčastěji zmiňovanou kapitolou je řepka. Loni se pěstovala na 411 tisících hektarech, z toho tři čtvrtiny plochy zabrala produkce, která se využívá ke dvěma účelům. Částečně se z ní vyrábí řepkový olej, resp. bionafta určené pro export, z druhé části bionafta pro tuzemskou spotřebu.

Pouze z výčtu tří základních komodit je zřejmé, že stát s 3,5 milionu hektarů zemědělské půdy využívá milion hektarů pro energetické účely, případně na produkci surovin určených k dalšímu zpracování v cizině. Těžko se divit, že tento stát ztratil potravinovou soběstačnost.

Není důvod zachovávat dotace velkým podnikům, dotační limity pro ty největší mohou naopak zemědělství a dostupnosti kvalitních potravin pomoci. I při hodně přísných limitech hrozí ztráta maximálně osmi stům farem s výměrou nad tisíc hektarů. O peníze ovšem Česká republika nepřijde, protože budou přerozděleny desetitisícům menších rolníků, kteří někdy bývají efektivnější než ti velcí. Limity se mohou stát dokonce argumentem, ať se s vidinou, že zachrání dotace, rozdělí holdingy, které nejvěrněji drží tradici průmyslového zemědělství z dob socialismu.

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články