Cukr je i ve vlašském salátu a slaných výrobcích, zaznělo v Rozstřelu

Říká se, že bílý cukr je droga moderní doby. Závislost na něm, která je hlavně psychická, si často za pomoci rodičů a prarodičů pěstujeme už od dětství.

„I mateřské mléko je sladké. Od mala posilujeme sladkou chuť a máme pak po celý život tendenci k ní unikat,“ uvedla nutriční specialistka Procházková. „Děti je u nás zvykem odměňovat sladkostmi,“ připomněla a dodala, že netřeba fanatizmu, ale je dobré hlídat množství cukru, které děti snědí a sami sladké nenabízet.

Nutkání a chutě na sladké způsobuje podle Blanky Procházkové nejčastěji rozkolísaná hladina cukru v krvi. „Když něco sladkého sníme, vyletí glykemický index, aby vzápětí spadl o to hlouběji dolů. V tom přijde nutkání, dát si sladkost a kolotoč se opakuje.“

Nadměrná konzumace cukru škodí podle ní i v tenkém střevě, kde se cukr vstřebává. „Stane se, že enzymů není v těle dost a velká část cukru se nestačí rozštěpit. Putuje do vzdálenější úseků tenkého střeva, kde může kvasit a způsobovat různé další nežádoucí děje.“

Podle Blanky Procházkové se cukr nepochopitelně přidává i do do slaných výrobků, jako je pečivo, marinády, zálivky, například i do vlašského salátu. Chuť výrobku je pak atraktivnější, dynamičtější, rozvinutější.

„Nerada bych lidi nabádala k neslazení, protože by to zavánělo ortorexií, kdy se snažíme vyloužit každou molekulu cukru. Správné chování je takové, že přestaneme po sladkém bažit a zvykneme si na přirozenou chuť, která je méně sladká, zato třeba aromatičtější, protože v přírodních sladidlech je další přidaná hodnota,“ řekla a jako vhodná uvedla rostlinná sladidla, například agávový či datlový sirup nebo stévii.

Sacharidy prakticky nelze vyloučit

Sacharidy tvoří podle nutriční specialistky 55 procent (u sportovců až 80 procent) zdroje energie. „Vyloučit je ze stravy prakticky nelze a ani to není vhodné,“ řekla s tím, že hromadně nízkosacharidové diety odborníci nedoporučují.

„Vedou k redukci diety, ale jídelníček bude fádní a trávicí systém si odvykne produkovat větší množství enzymů zpracovávajících cukry. Pak sníte něco sladkého a při nahodilé konzumaci se mohou projevit zažívací potíže. To samé, když vynecháme maso a sem tam si po dlouhé době nějaké dáme. Mělo by jít o změnu životní stylu, na jejímž začátku si rozmyslíme, jak budeme jíst už napořád, co je pro nás zdravé. Nikoliv jen o krátkodobou výzvu,“ vysvětluje 

Balancovat v harmonii zdravé výživy, jíst přiměřeně, je podle Procházkové těžší než najet na tvrdou dietu. „Pokud zvládneme čtyři až šest týdnů, dostaví se první pozitivní účinky. Jakmile lidé uvěří, že jim nový životní styl prospívá, snadno si ho udrží. Nejtěžší je uvěřit na začátku,“ řekla a dodala, že velmi záleží i na naší fyzické aktivitě, která tělu pomáhá se s cukry vyrovnat.