Ke Švýcarsku neodmyslitelně patří i červené vagony horské železnice a typický lahodný sýr. Inspirujte se čtveřicí vrcholů Bernských a Urnských Alp, v jejichž okolí si vychutná horskou nádheru v příjemném tempu návštěvník každé věkové kategorie.
Rigidalstock: turistika, ferraty i bosá stezka
Poklidné malebné alpské městečko Engelberg (1000 m) na konci údolí říčky Aa v Centrálním Švýcarsku je proslulé hlavně díky třítisícovému vrcholu Titlis (3238 m), který je turistickým magnetem oblasti. Přes údolí naproti němu se tyčí o něco nižší a výrazně méně rušný Rigidalstock (2593 m). Na jižně orientovaných svazích se děti prohání na bobové dráze nebo prolézačkách v mezistanici lanovky Ristis (1570 m). O kus výš u chaty Brunnihütte si pak každý po náročném výšlapu rád namasíruje nohy na bosé stezce kolem malého jezírka, která funguje jako přírodní Kneippův chodník. Jde se jak příjemně chladivou vodou, tak po drobných kamíncích, oblázcích, jehličí nebo šiškách. Nejvíc odvahy vyžaduje ponoření nohou do temně hnědé rašelinové kádě. Tomu všemu vévodí výhledy na ledovcem pokrytý vrchol Titlisu.
Dobrodružnější povahy z Brunni míří na krátkou cvičnou ferratu Brunnistöckli (B) se dvěma lanovými mosty, která je vhodná i pro první ferratové krůčky. Na ostřílené ferratisty tu čeká krátká silová cesta Zittergrat (C/D), z níž se dá navázat také výstup na samotný Rigidalstock (5 – 6 hodin, doporučená je západní varianta Rigidalstockwand (C/D) nahoru a lehčí východní cesta Rigidalstockgrat (C) dolů).
Tajný tip pro odvážné je dvou až třídenní okruh zvaný Buiräbähnli Safari kolem Engelbergského údolí přes zapomenuté horské usedlosti. Řada farem v horách kvůli dopravě zásob a materiálu nahoru a mléka a dalších výrobků dolů provozuje vlastní lanovky. Pokud splní základní bezpečnostní pravidla, mohou takto vozit také turisty. A právě to činí tenhle okruh tak výjimečným – můžete během něj využít rovnou osm farmářských lanovek a ušetřit si tak výškové metry nahoru nebo dolů.
Schilthorn: ve světě agenta 007
Vrchol Schilthorn (2973 m), nazývaný také podle své největší atrakce – první otáčecí restaurace Alp – Piz Gloria, proslul natáčením bondovky „V tajné službě Jejího Veličenstva“ z konce 60. let. Kromě unikátní expozice Bond World sem ale návštěvníci míří především za famózními výhledy na ikonickou trojici Bernských Alp – Jungfrau (4158 m), Mnich (4107 m) a Eiger (3970 m) a proslulou severní stěnu obávaného Eigeru.
  |
Už cesta na samotný vrchol – ať už pěšky, nebo s podporou lanovek – je jedna velká podívaná. Hora leží na západ od údolí Lauterbrunnen, jehož jméno odkazuje na množství vodopádů – celkem jich tu je dvaasedmdesát! Voda padá ze strmých skalních stěn na dno údolí. Nejdelší z nich a zároveň nejdelší ve Švýcarsku – 417 metrů dlouhý Mürrenbachfall – můžeme z bezprostřední blízkosti obdivovat při cestě lanovkou ze Stechelbergu do městečka Mürren (1630 m). Tady začíná stoupání na vrchol (z Mürrenu – 1400 m převýšení, 5 – 6 h, z mezistanice Birg – 300 m převýšení, 1,5 h). Pojedete-li lanovkou, cestu zpestří zastávka ve stanici Birg, kde se asi každému zvedne tep na prosklené vyhlídkové plošině nebo zážitkovém chodníku Thrill Walk nad několikasetmetrovou propastí. Úspěšný výstup se dá oslavit v otáčecí restauraci, která kolem své osy rotuje zhruba 45 minut, během kterých se můžete kochat horskými sceneriemi kolem.
Niesen: pyramida nad Thunským jezerem
Pokud na vás byl Schilthorn a legendární svět agenta 007 až příliš rušný, bude výstup na horu Niesen (2362 m) pohlazením po duši. Vrchol, který ční jako solitér nad azurovou hladinou Thunského jezera, je opravdovou oázou klidu a míří sem nejčastěji sami Švýcaři. Pro svůj osobitý tvar a ostré křivky se Niesenu také přezdívá „Švýcarská pyramida“.
Nejpřímější stezka na vrchol vede podél trasy zubačky z městečka Mülenen (převýšení 1600 m, 5 h), variant je ale samozřejmě víc. Příjemné zkrácení výstupu umožňuje zubačka, kterou se dá přiblížit do mezistanice Schwandegg (1650 m). Odtud trasa zvolna stoupá (4 km, 2,5 h) přes rozkvetlé horské louky a kolem dřevěných salaší se samoobslužnou prodejnou domácího sýru (skříňka s malou ledničkou, kde si vyberete sýr a zaplatíte do kasičky) do sedla Cheesbödi (1990 m) a po hřebeni dál až na vrchol. Když v červnu dosáhne jaro až sem, zaplní se louky hojností hořců, sasanek, upolínů, prvosenek, pryskyřníků, violek a nespočtu dalších alpských květů.
Z vrcholové vyhlídkové plošiny Niesenu se otvírá výhled na velikány Bernských Alp včetně panoramat Jugfrau, Eigeru a Mnicha i na azurové hladiny horských jezer – Thunského a Brienzského, mezi nimiž sedí na výběžku pevniny město Interlaken. Právě to je centrem regionu Jungfrau proslulého hlavně nejvýše položenou železniční stanicí v Evropě v sedle Jungfraujoch (3454 m), trasa horské železnice tu vede několika tunely skrz obávanou severní stěnu Eigeru. K dalším oblíbeným túrám v okolí patří Eiger trail nebo výlety ze Schynige Platte či v okolí alpské železniční křižovatky Kleine Scheidegg (2061 m).
Pilatus: sídlo draků nad Lucernem
Pilatus (2132 m) leží na dosah pulzujícího Lucernu, zároveň je to ale svět hor na hony vzdálený ruchu města. Hora byla už od středověku opředená mýty o drakovi, který z hory posílal na město zkázu v podobě bouří a záplav. Aby lidé nevzbudili drakův hněv, byl vstup na horu dlouhou dobu přísně zakázán. Další z legend spojuje její jméno s postavou Piláta Pontského, jehož ostatky podle pověsti leží na dně jezera.
Na vrchol, který nabízí nádherný ptačí výhled na Lucernské jezero, vede nejstrmější zubačka světa. Typicky červený vagónek supí od stanice Alpnachstad na čtyři kilometry vzdálený vrchol a v několika úsecích překonává sklon až 48 %. Ozubnicová dráha však není novodobým výstřelkem pro přilákání turistů – loni oslavila už 130 let své existence.
Masiv hory je protkaný sítí turistických značek, vystoupat na ni se dá ze všech světových stran. Od hladiny Lucernského jezera však vrchol Pilatu dělí výškový rozdíl kilometru a půl, a tak se vyplatí si aspoň část cesty zkrátit. Kromě horské železnice z jihu vede na vrchol také lanovka se dvěma přestupy ze severu z lucernského předměstí Kriens. Jízda zubačkou a lanovkou se dají navíc spojit do zážitkového celodenního okruhu tzv. Goldene Runde doplněného o plavbu lodí po Lucernském jezeře.
Nejkrásnější odměnou za výstup je výhled – na sever padají strmě dolů horské louky, na východ se rozprostírá obří plocha Lucernského jezera (také Vierwaldstättersee) a směrem na jih se otvírá pohled na zaledněnou hradbu Alp – obzoru dominuje třítisícový Titlis, který celoročně pokrývá bílá ledovcová čepice. Chcete-li mít výhledy jen pro sebe, přespěte v jednom ze dvou horských hotelů na vrcholu a vydejte se na vyhlídkovou plošinu se svítáním, kdy první paprsky slunce zahalí krajinu s načechranými mračny se sytě oranžovým hávem.
Velkým zážitkem je také pozorování kozorožců nebo kamzíků ve volné přírodě z bezprostřední blízkosti. Po svazích Pilatu se prohání až stodvacetihlavé stádo kozorožců, od skotačících mladých kusů po veterány s mohutnými rohy, jež budí úctu. Někdy se přijdou pást takřka na dosah ruky, raději si ale na výlet nezapomeňte přibalit dalekohled.
