Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Češi raději diskutují, než aby bojovali, říká Brazilec

Cestování

  5:39
Do Česka přijel kvůli práci a rád by zde zůstal natrvalo. Zajímá ho česká historie, má rád pivo a o Češích si myslí, že jsou zdvořilí. „Věřím, že je český humor jedinečný. Tomuto chytrému a realistickému typu humoru, který inklinuje k sarkasmu, cizinci často nerozumí. Já si ho ale velmi vážím. Kromě toho mám rád lidi, kteří o sobě dokáží vtipkovat, a Češi to umí,“ říká Brazilec Alessandro Jäger.

Alessandro Jäger foto: Archiv Alessandra Jägera

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Ano, bylo to 30. září 2008. Do Česka jsem přišel studovat v rámci postgraduálního kurzu IUPAC / UNESCO v oboru polymerních věd, který nabízí Ústav makromolekulární chemie AV ČR. Byl jsem nejen poprvé v České republice, ale také v Evropě. Stále si pamatuji, jak jsem byl Českou republikou a její historií nadšený. A hlavně jsem byl šťastný, že mohu žít v Praze, bezesporu v jednom z nejkrásnějších evropských měst.

Lidovky.cz: Je nějaký rozdíl v tom, jak se Češi chovají k sobě navzájem, ke starým lidem, k dětem, než jak zvykem ve vaší zemi?
Ve srovnání s Brazilci jsou Češi velmi milí a zdvořilí, zejména vůči starším. V mé rodné zemi je většina populace mnohem mladší, neumíme proto jednat se starými lidmi jako vy tady v České republice. Největší rozdíl je v tom, jak se tu dospělí chovají k dětem. Zde se s nimi zachází jako s dospělými. Vše je jim vysvětlováno už od mala, nezávisle na úrovni jejich porozumění. V Brazílii si většina dospělých myslí, že aby jim děti rozuměly, musí se chovat jako děti.

Lidovky.cz: Co si myslíte o českém humoru? Líbí se vám?
Věřím, že je český humor jedinečný. Tomuto chytrému a realistickému typu humoru, který inklinuje k sarkasmu, cizinci často nerozumí. Já si ho ale velmi vážím. Kromě toho mám rád lidi, kteří o sobě dokáží vtipkovat, a Češi to umí.

český šok

Jak se žije cizincům v Česku? Jsou tu spokojení, nebo jim u nás něco chybí?

Pokud k nim patříte i vy a chcete se s námi podělit o svoje názory a dojmy, napište nám na adresu internet@lidovky.cz. Uveďte svoje jméno, národnost, proč jste do Česka přišel a připojte svoji fotografii. Jako předmět zprávy uveďte "Český šok".

Lidovky.cz: Máte zájem o českou historii?
Nemohu se o ni nezajímat. Zaprvé proto, že jsem jí obklopen, a za druhé, protože jsem se o ní neustále dozvídal díky konverzacím a diskuzím s českými přáteli. Dále nelze popřít důležitost, vliv a přínos českých dějin a jejich myšlenek na evropské dějiny a kulturu. Jedním z takových příkladů je příběh českého teologa a rektora Univerzity Karlovy v Praze Jana Husa. Byl jedním z prvních církevních reformátorů a otcem české reformace, která je považována za jedno z nejvýznamnějších náboženských, společenských, intelektuálních a politických hnutí raného novověku a předchůdce protestantské reformy v Evropě.

Lidovky.cz: Pijete pivo? Máte rád českou kuchyni?
Ano, pivo si dám rád, ale nebylo tomu tak vždycky. Začal jsem ho oceňovat až ve chvíli, kdy jsem přijel do České republiky. Naše brazilské pivo má velmi nízkou kvalitu, protože se při přípravě používají velká množství nesladovaných obilovin, jako je kukuřice a rýže (až 50 %), což nelze ve srovnání s vysokým českým standardem nazvat pivem. Obecně je brazilské pivo bez chuti a nemám ho rád. Kromě toho, pokud ho vypijete příliš, vaše kocovina bude doslova nezapomenutelná. I když česká kuchyně nepatří k nejzdravějším, velmi mi chutná především, když se podává společně s českým ležákem. Miluji hovězí maso a neznám nic chutnějšího, než dobře připravený tatarský biftek spolu s čepovaným plzeňským pivem!

Lidovky.cz: Myslíte si, že už v Česku zůstanete?
Rád bych tu už zůstal. Nyní působím jako vědecký pracovník v Ústavu makromolekulární chemie, kde pracuji již od dob, kdy jsem připravoval praktickou část mé disertační práce na Univerzitě Karlově. Po dokončení doktorandského studia jsem tu získal práci v Centru nadmolekulárních struktur a samoasociačních procesů (SUPRAMOL). Petřinský ústav se stal součástí mého života. Setkal jsem se tu se svými nejlepšími přáteli a v roce 2011 oslavil také svoji svatbu. Za podpory kolegů jsem tu dostal skvělé příležitosti, abych se jako vědec mohl co nejvíce rozvíjet, a za to jsem velmi vděčný.

Češi se neumí oblékat, i když se to poslední roky lepší, říká Ital

Lidovky.cz: Zajímáte se o českou politiku?
Vždy jsem se zajímal o politiku, protože v demokratických společnostech, jako je Česká republika, je politika základem společenského života. Politická rozhodnutí přímo ovlivňují náš každodenní život, a proto je důležité se o ní alespoň minimálně informovat. I když znám českou politiku velmi málo, během hovorů s kolegy jsem si všiml, že během posledních voleb se společnost rozdělila. Stačí se podívat na výsledky posledních prezidentských voleb, kde se objevili kandidáti s opačnými politickými názory. Nemyslím si ale, že by to byl v zemi Dobrého vojáka Švejka problém. Češi se neberou tak vážně, a tak raději diskutují, než by bojovali.

Lidovky.cz: Učíte se česky?
Když jsem sem přijel, chodil jsem na hodiny češtiny, kde jsem se naučil základy. Ty mi ulehčují každodenní život mimo práci. Protože ve vědě mluví anglicky všichni, češtinu v práci nepotřebuji. Jsem ale sám sebou zklamaný, protože kdybych ve studiu pokračoval, dneska bych už mluvil česky pěkně. Toho velmi lituji a plánuji to co nejdříve napravit.

Lidovky.cz: Po čem se vám v Česku nejvíc stýská?
Tropická země vám bude chybět v mnoha ohledech. Velmi mi chybí například brazilské počasí. Komu by se nelíbilo mít léto deset měsíců v roce… S odstupem času ale musím říct, že jsem si tu zvykl a v Praze žiju strašně rád. Navíc tu dnes mám spoustu přátel a žije tu také můj bratr. Protože nemáme další sourozence, naší velkou výzvou je teď přesvědčit naše rodiče, aby nás navštěvovali častěji. 

Autor: