Viktor Petrovič Brjuchanov (Con O´Neill), Anatolij Štěpanovič Ďatlov (Paul Ritter) a Nikolaj Fomin (Adrian Rawlins) právě sedí před soudem za odpovědnost na katastrofě, která stála životy více než 4 tisíce lidí (ačkoliv sovětské zdroje uváděly jen 31 obětí). Všichni byli odsouzeni na deset let - Brjuchanov do vězení a Ďatlov s Fominem do nápravných zařízení.
(zleva) Brjuchanov, Ďatlov a Fomin.
U skutečného soudního procesu byli navíc ještě tři další obžalovaní - Jurij A. Lauškin (inženýr a inspektor), Boris Rogozkin (směnový vedoucí havarovaného reaktoru 4) a Alexandr P. Kovalenko (hlavní vedoucí reaktoru 4). Lauškin dostal dva roky za zanedbání povinností, Rogozkin dohromady sedm let za zanedbání povinností a porušování bezpečnostních předpisů, Kovalenko tři roky za porušování bezpečnostních předpisů. Přesné tresty uvedl v době soudního procesu například deník Los Angeles Times.
Brjuchanov, Ďatlov a Fomin
Brjuchanov byl odsouzen na deset let odnětí svobody, ale ze zdravotních důvodů si nakonec odseděl jen polovinu trestu. V rozhovoru pro ruské médium Profil z roku 2006 přiznává, že poslední směna opravdu udělala v provozu několik chyb, které vedly k celému neštěstí. Tehdy si ale stejně jako Ďatlov myslel, že za závadou stála akorát technika. Nejvíc ale Brjuchanov vinil stát, který v době vyšetřování katastrofy hájil jen své zájmy. „Bylo to předivo lží, které nám zabránilo pátrat po skutečné podstatě neštěstí,“ sdělil. Dnes žije v Kyjevě.
  |
Ďatlov byl v době výbuchu v řídící místnosti (opravdu nikoliv na záchodě, jak v posledním dílu seriálu chvíli tvrdil) a byl tak zasažen plnou dávkou radiace. Kvůli tomu až do konce života trpěl zdravotními obtížemi. Ačkoliv nemohl zažádat o propuštění, ruská vláda mu udělila milost v roce 1992. Stejně jako Brjuchanov si tak odseděl pouze polovinu trestu. Americkým novinářům po svém propuštění tvrdil, že za neštěstí mohou konstruktéři reaktoru a aparátčíci. „To, co se stalo v Černobylu, se děje vždycky. Celou záležitost vyšetřovali lidé, kteří mohli za vadnou konstrukci reaktoru,“ sdělil. Tím narážel patrně hlavně na Legasova, který reaktor pomáhal navrhnout a pak byl hlavním vyšetřovatelem celé katastrofy. Ďatlov zemřel v roce 1995 na selhání srdce. Až do konce byl přesvědčen o tom, že nenesl na události vinu.
Fomin si ještě během přelíčení zkusil sáhnout na život. Rozlomil si brýle a ostrými konci obrouček se pokusil podřezat. Ani Fomin si nakonec neodseděl celý trest, ale znovu zhruba polovinu. Z té strávil více než tři roky v psychiatrické léčebně, protože se nervově zhroutil. Po propuštění na amnestii Fomin překvapivě znovu pracoval v jaderné elektrárně, tentokrát v ruském městě Tver (dříve Kalinin). Informace o tom, kde se nachází teď, se různí.
