Pozemek, který si Jaroslav s manželkou vyhlédli, byl plný starého stavebního materiálu. Původní majitel byl ze „staré školy“, tehdy se stavělo hlavně svépomocí. Navozil si proto na parcelu materiál na hrubou stavbu. Mladému páru tak s koupí pozemku spadly do klína metráky cihel, staré traverzy a spousta dalšího retro materiálu, což zabíralo docela velký kus parcely i místa pro nové staveniště.
„Říkali jsme si, jestli není škoda to zlikvidovat a navozit sem nový materiál, když bychom z toho alespoň kus nového domu postavili,“ začíná majitel popisovat příběh jejich domu.
„Ale když jsme se podívali do rozpočtu stavby, zjistili jsme, že hmota, ze které jsou stěny domu, je vlastně jen malý zlomek celkové ceny, a více peněz jde na přípojky, střechu, rozvody, zařizovací prvky a vůbec všechno kolem. Navíc ze starého materiálu by trvala stavba mnohem déle. Návrh domu a energetická bilance by se asi hůře přizpůsobovala moderním požadavkům a tepelněizolačních vlastností bychom také dosahovali složitě.“
Usoudili tedy, že se nechtějí vzdát nové dřevostavby jen proto, aby nějakých čtyři sta tisíc ušetřili, a starý materiál nakonec rozprodali či rozdali za odvoz. Věří, že to bylo dobré rozhodnutí – někde posloužil mnohem lépe. Staré pálené cihly se třeba dostaly i do rekonstruované historické budovy, která dále ctí tradici původní výstavby. Podstatné je, že téměř nic neskončilo na skládce.
Naladění mladého páru se třemi dětmi na vlnu přirozeného, ekonomického bydlení je sympatické. Na jejich domě je znát, že záměrem bylo neplýtvat materiálem, místem ani prostředky.
Ještě sympatičtější je ale fakt, že přesto, že se chtěli držet „při zemi“ a netoužili po ničem výjimečném, nezvolili prvoplánově levnější typový projekt nebo jen inženýra pozemních staveb, nýbrž měli potřebu oslovit se svými představami architekta. Jaroslav ale vzpomíná, že i když si padli do oka a komunikace s architektem byla velice příjemná, návrh domu se nepodařil na první dobrou.
První návrh šel do koše
„Dali jsme mu základní indicie, chtěli jsme v domě hodně světla, aby nebyl moc velký, ale hlavně praktický, a aby zapadl do okolní zástavby. Po zhlédnutí pozemku, který je spíše nudlí šestnáct metrů širokou a šedesát metrů dlouhou, vytvořil architekt studii dlouhého, patrového domu usazeného v ose delší strany parcely. To se nám celkem líbilo, háček byl ale v tom, že se domem táhla velká plocha chodby – z našeho pohledu tedy ’hluchý’ prostor, z kterého by se vcházelo do jednotlivých místností. Hlavní místnost (obývák s kuchyní) byla navíc v polovině předělená schody, protože pozemek je svažitý. Připadlo nám, že to pro nás není právě ideální a své potřeby jsme více upřesnili. Takže první návrh architekt zmačkal a vytvořil druhý, se kterým jsme byli spokojenější nejen my, ale i on sám.“
Výsledkem je dům usazený zhruba ve dvou třetinách horní části parcely, s ohledem na to, kde stojí sousední domy, aby bylo zachováno dostatečné soukromí, a s chodbami, jejichž výměra je i vzhledem k překvapivé prostornosti domu zcela zanedbatelná.
Podlahovou krytinou je v celém domě kromě koupelen lino.
Před domem směrem k ulici na jihovýchod tak mohla zůstat větší část zahrady a na zbytku parcely za domem menší užitková část, vyhrazená pro zeleninové záhony, sklad dřeva a sušák na prádlo. Do svahu se tu ještě podařilo svépomocí zasunout dílnu s prostorem pro práci a kryté zahradní posezení.
Dům si majitelé nechali postavit na klíč, vyjma kuchyňské linky a kamen, jejichž dodávku si organizovali sami. „Navštívili jsme vzorové domy na výstavišti v Brně a ze třech vybraných firem se Atrium nejvíce přiblížilo našim představám. Nešlo o to, vybrat si konkrétní dům, ale vidět jejich práci. Líbilo se nám, jak mají vzorové domy řešené, navštívili jsme i některé domy jejich zákazníků před dokončením a navíc v té době v akci nabízeli silnější skladbu stěny bez příplatku.“
Jejich individuálně řešený dům nevycházel levně, ale dali na intuici i dobré reference. Firma se postarala o všechno potřebné. „Na stavbu jsme mohli kdykoli přijít, nejen v kontrolních dnech. Doslechli jsme se totiž, že některé firmy odmítají vpustit na stavbu subdodavetele investora, dokud ji nepředají. V našem případě šlo ale o dobrou spolupráci dodavatele stavby a kamnářů, které jsme si sehnali sami, a to tak, aby mohli pracovat během stavebních přestávek. Bydlíme tu tři roky a objevily se jen nějaké drobné nedostatky jako seřízení oken a vchodových dveří, které firma bezplatně dořeší v rámci garanční prohlídky domu.“
Okno místo televize
Hlavní obytný prostor je řešený jako jedna víceúčelová místnost, kde se vaří, stoluje, debatuje, pracuje i hraje s dětmi. Televizi rodina nepotřebuje a ani ji nemá. Pokud chtějí sledovat pěkný film, stačí se podívat z okna. Je jako širokoúhlé plátno situované na jihozápad.
Jeho plocha je k nezaplacení nejen z hlediska psychické pohody – uklidňující horizontální výhled a spousta denního světla, ale i v mezidobí, kdy je venku dvanáct, třináct stupňů. Za těchto podmínek ještě není třeba zatápět v kamnech, protože interiér se pěkně vyhřeje sluncem, jehož paprsky zasahují okno přesně podle plánu architekta dle daného ročního období.
Denní světlo nelze nahradit. Nejen proto má rodina z velkého okna radost.
„Jediné, čeho jsme se trochu báli, bylo, zda se skrze toto okno nebude přízemí přehřívat,“ doplňuje majitel. „Měli jsme zkušenost z podkrovního bytu, který se přehříval střešními okny i velkým východním oknem. V létě v něm nebylo k vydržení. Proto jsme v novém domě raději nechali instalovat na toto velké okno venkovní hliníkovou roletu. A funguje výborně; jak v létě proti teplu, v zimě pak trochu odrazí mráz.“
Kamna jako u babičky
Na první pohled si jich nevšimnete, byť jsou vlastně obrovská. Nejspíše proto, že na babiččiny kachláky neodkazují vzhledem, ale především funkcí, a i z toho důvodu, že se zvedají od podlahy až ke stropu jako běžná stěna. Koneckonců akumulační kamna takových rozměrů v dřevostavbě nečekáte. Jaroslav si ovšem nic lepšího neumí představit. Ostatně i proto si sám vybral kamnáře Tomáše Jíru z Hrusic, který je postavil na míru a tak, aby dokázala vyhřát téměř celý dům včetně patra.
„Samozřejmě byla třeba součinnost kamnáře s architektem i projektantem dodavatele stavby už ve fázi projektové přípravy. Kamny přímo vyhříváme tři místnosti z pěti a horkovzdušný rozvod do patra, přesněji do akumulační stěny mezi dvěma horními místnostmi, je instalovaný ve stropním podhledu,“ vysvětluje Jaroslav.
„Kamna jsou takzvaná hypokaustní, na dřevo, mají nízký výkon a velkou akumulační schopnost. Ráno naložím, zapálím, a když dřevo vyhoří, teplo setrvačností vydrží až do dalšího rána. Vůbec není třeba přikládat, kamna vystydnou až po čtyřiadvaceti hodinách. I když jsou jenom vlažná, má člověk příjemný pocit, protože sálavé teplo stále cítí.“
Jako záloha, kterou za běžného provozu ještě nebylo třeba použít, je v domě instalované elektrické podlahové topení v přízemí tj. v obývacím pokoji, kuchyni a koupelně. V patře pak jen v koupelně. V zádveří, pracovně v přízemí a ložnici v patře je pak doplňkově elektrický sálavý panel. Elektrická topení zapíná rodina pouze pro temperování v zimě, když jsou delší dobu mimo domov.
„Po třech letech užívání domu víme, že k vytápění potřebujeme zhruba jenom pět kubíků dřeva na zimu a spotřeba elektřiny je přibližně 3 MWh/rok. V součtu tedy podle tabulek necelých 10 MWh/rok, tedy 66 kWh/(m²*rok), takže se blížíme nízkoenergetickému standardu i v ’obyčejném’ domě.“
Plyn zavedený není. Během plánování majitelé usoudili, že vzniklá provozní úspora by nikdy nevyrovnala náklady na vybudování přípojky a pořízení plynového kotle včetně revizí. Plánují ještě fotovoltaiku i přesto, že náklady na elektřinu nejsou nijak vysoké, ale spíše z důvodu šetrnosti k životnímu prostředí. Následně by měli spotřebovávat jen minimum energie z neobnovitelných zdrojů.
Hypokaustní kamna jsou srdcem domu. Jde o sálavý typ vytápění na principu uzavřené cirkulace teplého vzduchu.
Co by dnes udělali jinak
Konstrukčně ani dispozičně by neměnili nic. Naopak si majitelé pochvalují, jak to architekt dobře promyslel, třeba rozmístění oken s ohledem na to, kam z nich bude vidět, kolik světla pronikne do interiéru, který je opravdu krásně prosvětlený, nebo jak přesně spočítal přesah střechy, který v létě drží stín přesně na hranici zlomu podlahy terasy a parapetu oken a v zimě naopak pustí slunce až na stěny pokojů.
„Změnu bychom ale udělali v systému větrání,“ doplňuje Jaroslav. „Abychom udrželi vlhkost a kvalitu vzduchu v přijatelných mezích, musíme dvakrát až třikrát denně křížově větrat a vyměnit vzduch v celém domě, čímž se v zimě ztrácí část tepla a v létě se naopak prostor ohřívá. Navíc díky výborné izolaci domu se bez větrání vzduch skutečně vydýchá. Na počátku jsme otázku rekuperace sice řešili, ale nakonec jsme se pro řízené větrání nerozhodli, protože inklinujeme spíše k přirozenosti. Zpětně si ale říkáme, že kdybychom stavěli znova, tak bychom ho nechali udělat, protože své výhody má; o něco se zlevní energetický provoz a je to pohodlnější, nemusíte se o vzduch uvnitř tak starat.“
Jednoznačně by také umístili před vsakovací soustavu na dešťovou vodu i sběrnou nádrž, ze které by se voda využívala k zalévání. „Doděláváme to nyní zpětně za cenu rozkopání již upraveného pozemku,“ dodává Jaroslav.
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 104,50 m² (včetně terasy) / 86 m² (L půdorys bez terasy)
- Užitná plocha: 118 m²
- Dispozice: 5+kk
- Konstrukční systém: difuzně otevřená panelová konstrukce Atrium Difutech® Clima Plus
- Teplo: primárně akumulační kamna s rozvodem + elektrické podlahové topné kabely + sálavé elektrické panely
- Akumulační kamna: Tomáš Jíra
- Větrání: přirozené
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,16 W/m²K (v řezu tepelnou izolací)
- Autor arch. studie: Ing. arch. Ondřej Freudl
- Projekt a realizace: Atrium s. r. o., 2015
