Jako malá si šila oblečení na panenky a dnes svým výšivkám vytváří interiéry na míru na výstavách v Praze, Vídni, Paříži a nejnověji také v Basileji.

Rodačka z Uherského Hradiště se poprvé prezentuje na jednom z nejprestižnějších evropských veletrhů s uměním Art Basel – Liste v sólo instalaci pražské galerie Hunt Kastner, která ji zastupuje od roku 2016.

Kromě výšivek, jak přezdívá svým vyšívaným obrazům, tu představuje novinku – autorské světelné systémy v komplexní instalaci, v níž si dala záležet i na takových detailech jako odstínu a struktuře výmalby.

Hosnedlová je po Anně Hulačové, kterou Hunt Kastner vyvezla naposledy na březnový veletrh Art Basel v Hongkongu a pomohla jí úspěšně prorazit na světovou scénu, další velkou nadějí současného českého umění. Samotné Basileji totiž předcházela další neméně úspěšná prezentace – Hosnedlová byla jako jediná Češka oslovena k účasti na výběrové výstavě progresivního evropského umění v pařížské Nadaci Cartier.

Prezentace Kláry Hosnedlové na výstavě „Jeunes Artistes en Europe. Les Métamorphoses“ ve Fondation Cartier zahrnovala kromě výšivek i několik nábytkových kusů.

Projekt pro basilejské Liste je zakončením celoročního úsilí mladé výtvarnice, které původně začalo jednorázovou intervencí v plzeňském interiéru Adolfa Loose.

„Jako milovnici modernistické architektury mě překvapilo, že na většině dochovaných fotografií z interiérů modernistických vil se ani v ženských pokojích nenacházejí žádné dámské elementy. Chybí tu kosmetika, klobouček, šaty, a naopak se v nich objevuje pánský klobouk, hůlka apod. Tohle postrádání ženského prvku uvnitř domu, kde by se takové věci měly přirozeně nacházet, mě inspirovalo k tomu, do prostoru ženské elementy znovu vnést,“ usmívá se Klára na dvorku žižkovské galerie Hunt Kastner.

Plzeňské intervence se nakonec uskutečnily čtyři a na každé z nich také vznikl fotografický záznam z akce, který Hosnedlová záměrně zinscenovala jako předlohu pro svou další práci.

„Na výstavu si vždycky pozvu modely, se kterými hledáme motivy pro budoucí výšivky. Nejprve za tím stály praktické důvody – ušetřit za focení. Nafotila se tak zároveň instalace a načerpaly motivy pro budoucí dílo. Tahle kontinuita ale byla natolik silnou myšlenkou, že jsem v ní pokračovala po celý rok. Nabalilo se to do velkých rozměrů, které zakončuju právě na basilejském Liste,“ přibližuje.

Projekt pro basilejské Liste je zakončením celoročního úsilí mladé výtvarnice, které původně začalo jednorázovou intervencí v plzeňském interiéru Adolfa Loose.

Hosnedlová nad výšivkami přemýšlí jako nad obrazy také proto, že malbu vystudovala. V Uherském Hradišti absolvovala školu, kterou prošli i Maxim Velčovský, Petr Písařík nebo Milena Dopitová, v Praze ji učili Vladimír Skrepl a Jiří Kovanda a doktorát aktuálně studuje u Lenky Klodové v Brně.

Tuto průpravu doplnilo ženské rodinné zázemí a maminčino povolání kadeřnice. Právě proto se ve výšivkách Hosnedlové často objevují detaily zaplétaných, rozpuštěných nebo jinak upravených vlasů. „Chtěla jsem vždycky dělat něco, co bude zkrášlovat ženy, aby se poté, co ode mě budou odcházet, cítily lépe,“ přibližuje Klára Hosnedlová.

Zorganizované akce jí slouží jako plátno a fotografie jsou výsekem z vymyšleného světa: „Představím si například, že bych chtěla vyšívat ženu s dlouhými vlasy. Začnu jí přisuzovat vlastnosti, přemýšlím nad tvarem její ruky, nad způsobem, jakým uchopuje předměty, jak se pohybuje… Vytvořím si okolo ní celý příběh.“ Do výšivky se pak dostane pouze výseč z vybudované osobnosti v rámu, který reaguje na interiér výstavy.

Ze série Vlasy ze země nikoho, výšivka v teraco rámu, 2019.

Hledání námětů, rešerše a další příprava jí obvykle trvají přibližně měsíc, samotné výšivce se pak věnuje v průměru tři týdny podle náročnosti a rozměru. Vše vyšívá vlastní rukou, vztah k dílu je pro ni naprosto klíčový. Proto může pracovat vždy jen na jednom.

„Švadleně zadávám jen náročné krejčovské zakázky, které bych sama technicky nezvládla, jako kostýmy. Právě proto mě zajímají 20. a 30. léta v módě a architektuře, protože dokonalost řemesla té doby mě neskutečně fascinuje,“ říká.

Wonder Woman
Vydání Forbesu Wonder Woman

Vliv Loosových interiérů se podepsal i na výstavě Ponytail Parlour, která se na Nové scéně Národního divadla odehrála koncem minulého léta. Hosnedlová zkoumala fenomén ženské šatny jako místa přeměny a pro inspiraci zašla přímo do archivů Národního divadla. Tam se zaměřila na podobu divadelních scén ložnic, dámských šaten a budoárů z 20. a 30. let a pro expozici si zapůjčila historické i civilní dámské kostýmy.

Právě tam nafotila předlohy pro prezentaci Seated Woman, kterou poté představila v Karlin Studios. Pracovala v ní s motivem očisty obličeje, zaplétání copů a dalších nezbytných ženských úkonů.

V pařížské Fondation Cartier, kde zpracovávala náměty z Karlína, Hosnedlová téma posunula ještě o kousek dál. V interiéru navrženém podle slavného scénografa Karla Hugo Hilara, jehož tvorbou z 20. let 20. století je Hosnedlová fascinovaná, nafotila další motivy pro výšivky, které se teď jako vyvrcholení celého projektu započatého v Plzni objevily na basilejském Liste.

Klára Hosnedlová v Fondation Cartier nafotila další z předloh pro své vyšívané obrazy.

A co dál? Na základě této místosběrné výstavy už má nabídky na spolupráce z Londýna, Kanady a projekt připraví konečně i pro Berlín, kde žije spolu se svým manželem, malířem Igorem Hosnedlem.