„Nemůžu si na nic stěžovat. Dostával jsem prostor a dokázal, že umím být platný pro tým. Jenže sezona nikdy nemůže být dokonalá, když nevyhrajte Stanley Cup, kvůli kterému celý rok dřete.“
Přesto může být Hertlův hokejový rok nakonec orámován zlatem. V pondělí se vyhlašuje Zlatá hokejka, anketa o nejlepšího českého hokejistu, a Hertl je vedle Davida Pastrňáka největším favoritem.
„Překazíte“ mu útok na třetí vítězství v řadě?
Kdo by nechtěl vyhrát? Každý chce vítězit. Já jsem rád, že se mi sezona povedla. Že se vůbec do desítky dostanu, protože konkurence je veliká. Člověk je rád i za tyto úspěchy. A Pasta? Vždycky chcete být nejlepší v týmu. I když klukům přejete to nejlepší, chcete být lepší než oni. S Pastou přes léto bruslíme, hrajeme mezi sebou hokejíčky, rivalita tam nějaká je. A určitě by bylo hezké ho jednou takhle porazit.
On teď prožívá smutek. Prohra v sedmém finále.
Teď to pro něj i Krejču (Davida Krejčího) musí být strašné. Jste jeden zápas od toho, abyste zvedl nad hlavu pohár. Místo toho po takové dřině prohrajete. Ale St. Louis si to zasloužili. Hráli fyzický hokej, nás třeba vůbec nepouštěli do šancí. Semkli se jako tým, měli čtyři vyrovnané lajny. To je strašně důležité, protože nemusíte řešit, když jde na led Bergeron, Pastrňák, koho na ně pošlete. Může jít kdokoliv.
Je to pro vás překvapivý vítěz Stanley Cupu? Na začátku ledna byli Blues nejhorším týmem.
Je. Ale když jsme proti nim v základní části hráli, tak jsem spíš byl překvapený, že se jim s jejich kádrem nedaří. Hodně jim pomohl brankář Binnington. Ale mají tam Schenna, O’Reillyho, Tarasenka, Pietrangela. Ten tým je nabitý. Asi pomohla změna trenéra.
Sám jste prožil svou nejlepší sezonu v NHL. Jak ji hodnotíte?
Jsem hodně spokojený, dařilo se mi od začátku. I v play off mi to šlo, hrál jsem všechny situace – oslabení, přesilovky, což byla věc, které jsem chtěl před sezonou docílit. Ale nechci usnout na vavřínech. Teď je mým cílem na to navázat, chci být větším a důležitějším lídrem. Aby mě mohl trenér kdykoliv poslat na led. Aby mi věřil.
Tomáš HertlČísla a zajímavosti
|
Nejste vlastně sám překvapen, kolik jste dal gólů?
Jsem. Před sezonou bych byl šťastný i za 25 branek, nakonec jich je o deset víc (v základní části). Jsem moc rád, že jsem ukázal, že můžu být střelec. Ale nedovedu pochopit, že když započítám i play off, tak mám víc gólů než asistencí. Pořád se cítím jako nahrávač. Hlavně, že mi táta už konečně nemohl nic vyčítat. Vždycky si mě dobíral, že dávám jen dorážky, ošklivé góly, teď tam byly i ty highlightové.
A naplňujete, že si zasloužíte lukrativní smlouvu. Byl to tlak?
Já si před sezonou řekl, že na smlouvu nebudu myslet. Chtěl jsem prostě dokázat, že jsem tophráč. Nechtěl jsem mít výkyvy, že se dva týdny daří a pak pět zápasů nemáte ani bod, že nejste užitečný.
Jenže se vám nevyhnula zranění. Stanley Cup jste odehrál se zlomeným prstem. Co se stalo?
Na posledním tréninku před play off jsme nacvičovali přesilovky, chtěl jsem vystřelit, ale dostal jsem blbou sekeru. Okamžitě jsem jel ke střídačce, kde jsem si sáhl na v konec prstu a slyšel, jak to křupe a hýbou se mi tam kosti. Jenže všude na tribunách byli novináři, tak jsem trénink dokončil, aby na to nepřišli. Pak jsem jel na rentgen, kde se zjistilo, že mám konec prstu zlomený na tři části. Před každým zápasem mi to opíchávali a já věřil, že se to bude zlepšovat.
„Nechci usnout na vavřínech. Teď je mým cílem být důležitějším lídrem. Aby mě mohl trenér kdykoliv poslat na led. Aby mi věřil.“ |
Jenže nezlepšovalo, že?
Po každém dalším rentgenu se odhalilo, že kůstky jsou od sebe zase dál. Asi nepomohlo, že jsem každý zápas absolvoval 25 až 30 buly. Ale šlo s tím hrát, nechtěl jsem se na nic vymlouvat, i když příjemné to nebylo. Hned po sezoně jsem musel na operaci. Dali mi tam šroubek. Teď to vypadá, jako bych měl tři malíčky.
Nakonec jste ale play off nedohrál kvůli otřesu mozku.
Zranění hlavy se v NHL hodně hlídají. Den po úderu od Barbaševa ze St. Louis jsem se úplně dobře necítil, bolela mě hlava, na zápas to nebylo. Tím, že jsem na začátku sezony musel kvůli otřesu mozku vynechat tři zápasy, mě testy v play off do šestého utkání proti Blues nepustily. Případný sedmý duel bych už asi hrál.
Co bylo na vyřazení nejhorší? Bezmoc, bolest zranění?
Ani jedno. Nejtěžší bylo vidět smutného Jumba (Joe Thorntona), jeho zklamání, že to zase nevyšlo. Sám udělal maximum, vzal roli třetího centra, chodil až do druhé přesilovky. Vždycky přitom chtěl být lídr, ale teď už věděl, že má roky, že se hokej strašně zrychluje. Vzal menší roli a byl platným hráčem. Snad ještě rok zůstane, abychom se kvůli němu o Stanley Cup ještě pokusili.
Nemusí být jediným, kdo u Sharks skončí.
Ano. Ale já si nedovedu představit, že bych se na podzim vrátil do kabiny a Pavelski s Thorntonem tam nebudou. Vždyť jsem s nimi v klubu vyrostl. Ale NHL je tvrdý byznys a nikdo neví, co se může stát. Jsem zvědavý, až se v červenci otevře trh s volnými hráči, co se bude dít.
Teď pryč od hokeje. Jak jste si užil dovolenou na Bora-Bora?
Bylo to nádherné a splněný velký sen. Měli jsme to jako předsvatební cestu a zatím má nejhezčí dovolená, ani nevím, jestli ještě hezčí bude. Plavali jsme i se žraloky.
Vy Žralok ze San Jose.
Taky jsem chtěl té fotky docílit, jak Žralok plave se žraloky. Když jsme skočili do vody, byli tam jen malí a rejnoci, pak jsme se přesunuli na volné moře, kde plavali i třímetroví. Je to divoké zvíře, takže máte respekt, protože nikdy nevíte, co udělá. Však jeden trochu víc pohnul hlavou a hned jsem se snažil dostat nad hladinu. Nakonec to zvládla i snoubenka a taky si to užila.
Zatím snoubenka. Brzy už z ní bude manželka. Jste nervózní?
Budu. Když jsem měl minule na svatbě Kuby Krejčíka proslov, byl jsem nervózní měsíc dopředu. Jsou to větší nervy, než když hraju zápas. Oba se ale na svatbu těšíme, snad se všechno povede.
Řešíte přípravy?
Většinou mám rád všechno pod kontrolou, ale svatbu jsem nechal na snoubence, protože během sezony jsem na to neměl čas. Letěla sem i během sezony.
Co rozlučka se svobodou?
Brácha je svědek, takže něco bude.
Dorazí i spoluhráči ze San Jose?
To se musí dořešit. Léto je krátké, kluci mají rodiny a Česko pro ně není za rohem. Ale dozvíte se to až po svatbě.
„Měli jsme to jako předsvatební cestu a zatím nejhezčí dovolená. Plavali jsme i se žraloky.“ |
Ale v létě toho stihnete mnohem víc.
Pořádám druhý ročník své hokejové akademie. Loni jsme měli 35 dětí, teď jich bude 70 a já se na to moc těším. Do toho s přítelkyní doděláváme barák v Újezdu u Průhonic, odkud to budeme mít blízko k rodičům. Takže léto uběhne, ani nebudu vědět jak.
Omlouvám se, ale svatba, dům, teď už zbývá jen…
… dítě. Ale je nám 25 let, ještě jsme mladí. Ovšem jednou se tomu nebudeme bránit.
Ještě jednou k hokeji. Velký zájem měl o vás během mistrovství světa kouč Říha. Sledoval jste reprezentaci?
Viděl jsem zápas o třetí místo s Ruskem. To mi bylo kluků hodně líto. Nemohl jsem uvěřit, že když jsme je přehrávali, že nemáme medaili. V prodloužení Rusové neměli nic, Češi dominovali, takže je to ohromná škoda. Moc jsem jim fandil. V Česku je to pro lidi víc než Stanley Cup, mohou fandit, vidět ty zápasy. Přál jsem všem, aby to mělo alespoň bronzovou tečku. Bohužel.
