RECENZE: Springsteen jede na vlně popu a dělá to s vervou sobě vlastní

Pod pojmem „pop music jižní Kalifornie“, kterým má být ovlivněná nová deska Bruce Springsteena nazvaná Western Stars, si tuzemský posluchač asi moc nepředstaví. Tak jen upřesněme, že Springsteen je tu zase skvělý. I když je úplně jiný, než ho známe.

Western Stars 75 % Autor: Bruce Springsteen

Což tedy platí alespoň po instrumentální stránce. Jakmile začne zpívat, je to prostě zase The Boss, byť ve výrazně jemnějších polohách, než je u jeho proslavených hitů zvykem.

Konkrétně Springsteen odkazuje k muzice sedmdesátých let a hudebníkům, jako jsou Glen Campbell nebo Burt Bacharach. Tedy žádný současný zvuk, ale ani popík, který se v sedmé dekádě provozoval třeba u nás.

I ve spíše pomalých skladbách jako The Wayfarer se ozývá hodně akustických nástrojů – kytary, klavír, smyčce, dechy. Skutečné, a nikoliv strojové bicí jsou samozřejmostí. Nálada je spíš zasněná než sladká. Typickým důkazem budiž například skladba Chasin’ Wild Horses. V sympatickém středním tempu se drží Sleepy Joe’s Café, kde se večer „potkávají kamioňáci a motorkáři a místní tu tancují celou noc“.

Tematicky je Springsteenova nová deska ztělesněním také té romantické představy o Americe, která samozřejmě není stoprocentně přesná, ale přesto existuje – nebo alespoň kdysi existovala. Jsou tu auta, podniky u cest, řidiči náklaďáků na dlouhé štrece, kovbojové, tuláci a romantika západů slunce a toulavých dálek.

A samozřejmě country, protože tato muzika se ve Spojených státech roubuje do vší „bílé“ hudby naprosto samozřejmě. Takže v písni Somewhere North of Nashville, kde mimochodem Springsteen asi nejvíc uplatnil svůj chraplák, přichází vypravěč „do města s kapsou plnou písní“ a tam někde severně od Nashvillu vyměnil za píseň svou lásku. Kdyby skladba vyšla na některé z pozdních desek Johnnyho Cashe, nikdo by neřekl ani půl slova.

Potom na posluchače vypadnou ještě vyloženě velké popové skladby jako There Goes My Miracle, kde se v klenutém refrénu Springsteen nadechuje k vokálnímu výkonu své kariéry.

I když Springsteen avizoval, že k desce Western Stars nepojede žádné turné a vzápětí se chce soustředit na nahrávání alba se svou stálou kapelou E Street Band, nelze novinku považovat za pouhou bokovku. Písničkář tu uchopuje zásadní pramen americké hudby. Svým neopakovatelným způsobem jej zprostředkovává posluchačům i mimo tento okruh. A ještě u toho baví.

Deska je ztělesněním romantické představy o Americe, která není stoprocentně přesná, ale přesto existuje.