Které knihy teď máte na nočním stolku?

Serotonin od Michela Houellebecqa. Je to jeden z mála autorů, kteří zásadní proměny dnešní evropské společnosti sledují z hlediska individuálních lidských příběhů. V Serotoninu jde o devastující dopady globalizace a politiky Evropské unie na venkov. Pro mě jako eurooptimistu je to iritující čtení, ale mimo jiné i od toho je literatura, aby nás nutila chápat právě ty postoje, které nesdílíme.

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Několikrát jsem se zkoušel vracet ke knihám, které pro mě byly určující v mládí. Třeba k Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho. Ale dopadlo to špatně. Četl je už jiný člověk a ten zásadní zážitek, který jsem s nimi měl spojený, nešlo oživit. Občas se ale vracím k Halasovi nebo Weinerovi, poezie je v tomto zpřítomňování kupodivu vděčnější. Možná proto, že jí člověk nikdy zcela neporozumí, a ve verších je proto vždy víc z něj samotného, tak se v něm také usazuje hlouběji.

Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Paradoxně dvě knihy, které jsem už četl. Márquezových Sto roků samoty a Kafkův Zámek. Obě jsem četl příliš brzy, abych jim mohl porozumět, a tak mi z nich zůstává jen jakýsi neurčitý dojem podivné fantasmagorie nebo příšerné nudy. Ale současně se mi některé scény občas bezdůvodně vynoří v paměti, jako by se samy dožadovaly nějakého znovupřečtení.

Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína a na co byste se jí chtěl zeptat?

Mám to štěstí, že se současnými českými autorkami chodím na víno nebo na kafe rád a často a můžu se zeptat na cokoliv, co mě zrovna napadne, takže mě momentálně nic nenapadá. Z těch zřejmě neuskutečnitelných setkání bych rád poznal Milenu Jesenskou. Ne že bych chtěl vědět něco konkrétního, ale tato spisovatelka, novinářka a hrdinka byla ve 20. až 40. letech minulého století svědkyní i aktérkou převratu literárního i dějinného.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let? Anebo byste si troufl s ním ztroskotat na pustém ostrově?

S Karlem Čapkem. Fascinuje mě mnohovrstevnatostí svého talentu, ale možná ještě víc tím, že se ho dokázal v zásadní historické chvíli vzdát ve prospěch společenského angažmá. Že člověk, který napsal noetickou trilogii, je tentýž, který napsal Matku nebo Bílou nemoc.

Co čte šéfredaktor a spolumajitel v nakladatelství Host Miroslav Balaštík
Foto: archiv vydavatelství