Co se vám vybaví, když se řekne prázdniny?
Bára: Mně se vybaví Kodetov. Tak se u nás říkalo krásnému statku v jižních Čechách kousíček od Lužnice, který patřil mému dědečkovi, sochaři Janu Kodetovi. Když si vzpomenu na léto, vybaví se mi právě tenhle statek, koupání v řece a běhání po lesích. Naši měli babetu, kterou jsem si směla půjčovat, když mi bylo kolem čtrnácti let. Jezdila jsem tátovi pro pivo, po lesních cestách a na pískovnu. Když jsem za vlahého letního rána vlezla do Lužnice, to byla nádhera. Táta chodil chytat ryby, sekal trávu, zavařovali s mámou brusinky a malé hříbky a bylo tam krásně.
Pavel: Já mám chalupu, borůvky a Krumlov. Celé moje mládí jsme jezdili na chalupu do vesničky Nesměň u Trhových Svinů do jižních Čech. Moje maminka stále miluje trhání borůvek a my jsme s ní na ně s bratrem museli často chodit. Tatínek zase chodil na houby a my s ním, protože kolem jsou krásné lesy. Mezitím jsem samozřejmě každý den cvičil na housle. A Krumlov proto, protože můj tatínek byl 50 let členem Jihočeského divadla.

Pod Žižkovskou věží se představí celá plejáda herců.
Janžurová, Čtvrtníček či Kaiser. Startuje hvězdné herecké léto

Jak to máte vy, holky?
Pavel: Borůvky.
Violetta: Dovolená je, když jedeme k moři. A taky když můžu spát.

Báro a Pavle, co si myslíte, že už se nikdy nevrátí z dob prázdnin a letních táborů vašeho mládí?
Bára: Já jsem na tábory nejezdila. Vyrůstala jsem v Těptíně, což je vesnice kousek od Kamenice a Velkých Popovic. Prázdniny jsem trávila společně s rodiči, protože táta měl divadelní prázdniny a máma byla v domácnosti. Jednou jsem si proti vůli rodičů, speciálně proti vůli otce, vytrucovala pionýrský tábor a trpěla jsem tam. Nelíbilo se mi tam. Nemám ráda kolektivní hry a organizované akce. Takže po tom se mi nestýská.
Pavel: Já jsem na tábory jezdil rád. Byl jsem členem sice pionýrského, ale takřka skautského oddílu Čtveráci. Hráli jsme různé bojové hry, naučili se spoustu věcí, třeba morseovku, bylo to báječné období. Ale mohl jsem tam být jen týden, abych nezameškal cvičení na housle.
Bára: Ale vy jste se ptal, co už se nevrátí. Nevrátí se mládí! Ta bezstarostnost. Pavel měl povinnosti od dětství, ale já jsem je neměla. Celé dětství až do studia na konzervatoři jsem prolítala po lese. Měla jsem volnost a svobodu. Přírodu jsem si užila plnými doušky a dodnes na to ráda vzpomínám.
Pavel: A musíme doufat, že se nevrátí komunismus, ve kterém jsme žili. Dnes máme my i naše dcery daleko větší možnosti, jak využít prázdniny, než tomu bylo za našeho mládí.

Holky, vy jezdíte na tábory?
Violetta: Ano, jezdíme.

A máte taky nějaké povinnosti, jako měl o prázdninách tatínek?
Violetta: Hraju na housle, ale ne tak často jako táta.
Sophia: A já na violoncello. To je výhoda… nevejde se do letadla. Když někam letíme, mám to lepší než Violetta.
Pavel: Každé prázdniny mají povinnosti. Holky poctivě cvičí na housle i na violoncello, i když jedeme třeba na Vánoce nebo na Silvestra na hory.

Herci Karel Heřmánek jr. a Sarah Haváčová excelují jako Mark a Louisa v novince pražského Divadla Bez zábradlí.
Karel Heřmánek mladší o nové hře: Nechceme šokovat, reakce nás ale zajímají

Které byly zatím vaše nejlepší prázdniny?
Violetta: Asi před třemi roky jsme byli v Los Angeles a udělali jsme si výlet do Disneylandu. Oslavila jsem tam narozeniny.
Bára: To byly výjimečné prázdniny. Krásné. Povedené.

Kdy a s kým jste se poprvé podívali k moři?
Violetta: S mámou, s tátou a se sestrami. To mi byl ani ne rok.
Pavel: Takže jenom s jednou sestrou, s Lily. Sophinka ještě nebyla na světě.
Sophia: Já už s mámou v bříšku.
Bára: K moři se snažíme jet každý rok, hlavně kvůli zdraví. Já jsem byla úplně poprvé asi v sedmi letech v Německu na Rujáně. To byl velký zážitek. Jeli jsme pod stan, pršelo a běhali jsme tam v gumákách. Měli jsme takové to klasické áčko a pamatuju si, jak se můj táta s mámou v dešti snažili rozdělat oheň na plynovém vařiči, abychom si udělali něco k jídlu.
Pavel: Na Baltu bylo vždy ošklivo. Byli jsme tam dvakrát, když jsem byl ještě na základní škole. Jeli jsme trabantem, předjížděli jsme jiné trabanty…
Bára: My jsme měli určitě lepší auto. Myslím, že Fiat Mirafiori.

Máte nějakou oblíbenou činnost, kterou si krátíte cestování autem?
Violetta: Spaním a mobilem. A zpíváme.
Sophia: To pořád. Nejsme normální

Kdybyste měli připravit ideální dovolenou jeden pro druhého, co byste uchystali?
Sophia: Pro maminku lázně.
Bára: Pro Violettku Maledivy, to je její velký sen.
Pavel: Sophinka chce na Srí Lanku. Nemají malé cíle.

Shirley Valentine slaví rekordních 650 repríz. Herečka Simona Stašová a autor hry Willy Russell v divadle ABC.
Shirley Valentine se proměňuje se mnou samotnou, říká Simona Stašová

A co byste nachystali pro tatínka?
Sophie: Babičku.
Pavel: Babičku? Za trest chalupu s borůvkami, abych se vrátil do dětství? Je pravda, že by to babičce udělalo radost. A že se tam určitě letos, stejně jako každý rok, pojedeme podívat.
Violetta: Máma chce na Bora Bora.
Bára: To jsem nikdy neříkala…
Pavel: Bára miluje moře.
Bára: A co pro Pavla? Už dlouho mám v plánu poslat ho někam na ryby anebo na hory. On má rád spíš zážitkovou dovolenou. Jemu je v podstatě jedno, kam pojede, ale musí tam být nějaké akce. Nerad leží na jednom místě. Pro něj by byl možná ideální New York na 14 dní. Objednat mu na každý den lístky na tři koncerty a divadelní vystoupení, muzikály a operu.

Pavel hraje tenis. Co ostatní? Máte také nějaký oblíbený sport?
Violetta: Já mám ráda fotbal. Hraju ho s klukama na Sokoláku, to je místní fotbalové hřiště.
Bára: Sophinka letos začala závodně plavat. A obě holky výborně lyžují. Jezdíme s nimi od malička na hory. Ale já myslím, že pro Sophinku by byla nejhezčí dovolená, kdyby mohla celé dva měsíce natáčet film nebo seriál. Chodí na dramaťák, ale raději by rovnou pracovala. Na co by čekala, že? Když je talent, tak je talent. Ne, vážně, ona po tom moc touží. Já jsem jako dítě taky chtěla natáčet, ale měla jsem to zakázáno. Naši nechtěli, abych byla herečka.

A co vaše nejstarší dcera Lily, ta s vámi na dovolenou ještě jezdí?
Bára: Lilinka je už veliká a její malé sestry ji rozčilují. Proto už druhé léto jezdí na prázdniny sama. Má také nějaké brigády a jede na měsíc studovat angličtinu. Tento rok na Maltu.

Hodně lidí si nedovede představit, že by si o prázdninách odpočinuli od telefonu nebo od tabletu a podobných elektronických hraček. Týká se to i vás a vašich dětí?
Bára: Týká se to našich dětí a Pavla. Jediný, koho se to z naší rodiny netýká, jsem já…
Violetta: A babičky Jáji. Ta telefon nepoužívá skoro vůbec.

Eliška Balzerová
Eliška Balzerová: I po revoluci couváme. Čeština je zaplevelená, politici hrubí

Snažíte se děti od elektroniky odlákat?
Pavel: Snažíme se asi jako všichni rodiče, aby byly aktivní samy o sobě, což se nám samozřejmě příliš nedaří. Musíme jim to neustále připomínat. Ale mám rodičovský přístup k jejich telefonům, takže můžu z mého telefonu kontrolovat, co se u nich děje.
Bára: Jediné, co mě mrzí, je, že moc nečtou. Donutit je číst, to je věčný boj.

Jak si uchováváte vzpomínky z prázdnin? Fotíte, natáčíte?
Pavel: Dřív jsme hodně natáčeli na kameru, z té doby máme spoustu kazet a DVD, ale teď už máme jen dobrý foťák a mobily.
Bára: Ta doba, kdy se nafotil jeden film a ten se potom půl roku prohlížel, už je pryč. Vzpomínky jsou dnes pomíjivější, vše se hned sdílí.

Táta je známý houslista, máma úspěšná herečka. Holky, chtěly byste je v životě napodobit?
Sophie: Jo.
Violetta: Ne.

Ty přece hraješ na housle. Nechceš to umět jako tatínek?
Pavel: Hraje krásně a hraje ráda. Ona vidí, kolik je za tím práce, takže se jí ani nedivím, ale uvidíme.
Violetta: Já bych možná radši zpívala.
Bára: Myslím, že je brzy na jakémkoli soudy, ještě nevybíráme ani střední školu.

Dovolenou už ale možná vybranou máte.
Pavel: Ne. Letos jsme se ještě nerozhodli, kam to bude. U nás se vše odvíjí od mojí práce. Minimálně na dva troky dopředu mám v kalendáři napsáno, kdy mají holky jarní prázdniny, které ctíme. V červenci jsem většinou na nějakých festivalech, na které jezdím už mnoho let, a dovolenou mám vždycky v srpnu. Jak už jsme říkali, pojedeme na chalupu na borůvky. Holky mají tábory a určitě někam společně odjedeme.

Pavel Šporcl a Barbora Kodetová se svými dcerami při focení pro rozhovoru pro Deník 9. června v Říčanech.Zdroj: Deník / Martin DivíšekBarbora Kodetová ŠPORCLOVÁ
se narodila 6. září 1970 v Praze herci Jiřímu Kodetovi a Soně Kodetové.
Po absolutoriu na Pražské konzervatoři byla v letech 1991 až 1996 členkou hereckého souboru činohry Národního divadla v Praze. Poté hrála v divadelním spolku Kašpar, Městském divadle v Mladé Boleslavi, ve Švandově divadle či Činoherním klubu.
Ztvárnila i filmové role ve snímcích Učitel tance, Rivers of Babylon a ve dvou dílech americké fantasy Duna a Děti Duny. Hrála také například ve filmu České televize Útěky.
Od roku 2005 žije s houslistou Pavlem Šporclem, za kterého se 1. května 2015 provdala a má s ním dcery Violettu (12) a Sophii (10). Třetí, nejstarší dceru Lily (18) má z předchozího manželství.

Pavel ŠPORCL
se narodil 25. dubna 1973 v Českých Budějovicích.
Po studiích na konzervatoři a na AMU studoval houslovou hru v USA.
Vystupuje na světových pódiích a festivalech i s renomovanými orchestry. Vedle klasické hudby koncertuje a nahrává i jiné žánry, třeba s romskou kapelou odehrál přes 270 vystoupení v mnoha zemích světa.
V roce 2012 nahrál své první pop-crossoverové album Sporcelain. Na koncertních pódiích se setkal s Karlem Gottem, Evou Pilarovou, Vojtou Dykem nebo Hradišťanem. Je patronem festivalu Hudba Znojmo a uměleckým ředitelem festivalu Kociánovo Ústí.

Ester Geislerová (vpravo) a Josefina Bakošová
Ester Geislerová: Žít ve třech může být praktické