Před finále mluvil o tom, jak je tenis krutý, když neuznává remízu. A po neděli mají slova Rogera Federera ještě silnější význam. Jestliže byl dosud jeho boj s Rafaelem Nadalem v titulovém boji v roce 2008 mnohými vnímán jako nejlepší zápas dějin, tak finále Wimbledonu 2019 s Novakem Djokovičem se mu minimálně přiblížilo. „Oba zápasy jsem prohrál, to je jediná podobnost,“ usmíval se Federer.
Kde se zápas zlomil ve váš neprospěch, můžou za to dva neproměněné mečboly?
„Jo, šlo o jeden míček. Nevím, který mám vybrat. Je to na vás.“
Co vám v té chvíli šlo hlavou? Bál jste se, že jste si právě prohrál zápas?
„To ne. Když to bylo 8:8, 9:9, pořád jsem byl v pohodě. Musíte si z toho brát to pozitivní. Pokud nejste brejk dole, tak pořád není hotovo. Pokud bych si mohl vybrat před zápasem, tak stav 9:9 v pátém bych nevnímal jako něco strašného. Prostě se pořád snažíte to vidět z té lepší stránky. Ale určitě bylo těžké, že jsem tyhle šance promarnil.“
I když byl zápas vyrovnaný, tak jste v celkové bilanci uhrál o 14 míčků víc než soupeř, co si o tom myslíte?
„Na tom nezáleží. Vím, že jsem hrál dobře, že jsem byl blízko. Se svým výkonem jsem spokojený.“
Djokovič
byl dlouho ve stínu vaší rivality s
Nadalem
, myslíte, že se to změnilo?
„To bylo už dávno… (směje se) Musel byste jít do ulic a zeptat se lidí, fanoušků. Víme, jak je Novak silný. Každé vítězství mu samozřejmě přidává, o tom není pochyb.“
S dvaceti grandslamovými tituly stále vládnete historické bilanci, ale Djokovič s Nadalem se snaží vám přiblížit. Jak to berete?
„Když jsem usiloval o překonání rekordu (Peta Samprase), byla to fakt velká věc. Zbývaly mi dva tituly, pak jsem ho vyrovnal, překonal. Bylo to velké. Od té doby se to změnilo. Já jsem ten rekord překonal, a když někdo překoná mě, dobře pro něj. Stejně nemůžete mít všechno. Kvůli tomuhle tenis nehrajete. U mě to tak opravdu nebylo. Já jsem chtěl vyhrát Wimbledon, snažit se o to. Hrát před publikem na tomhle centrkurtu proti hráčům, jako je Novak. Proto hraju.“
Bude pro vás těžké se zotavit z takto těsné porážky?
„Těžko říct. Nevím, jestli je porážka, při níž získáte v každém setu dva gamy, lepší než tahle. Nakonec na tom nesejde. Cítíte se zklamaný, smutný, naštvaný. Nevím, co cítím teď. Cítím, že jsem nevyužil neuvěřitelnou šanci. Nemůžu tomu uvěřit. Je to tak, jak to je.“
Jak se dostanete zpátky do pohody?
„Snažíte se zapomenout, vzít si ze zápasu to dobré. A že je toho dost. Je to podobné jako v roce 2008 (při prohraném finále s Nadalem). Když se na to podívám s odstupem, řeknu si: Nakonec to nebylo tak špatné. Bolí to, jako každá porážka tady ve Wimbledonu. Je to o nastavení mysli. Jsem silný v tom posunout se dál, protože po takhle úžasném tenisovém zápase nechci být v depresích.“
