Byl to jeden z nejlepších zápasů tenisových dějin, na kurtě proti sobě stáli dva z nejlepších hráčů historie. Zaplněné tribuny centr kurtu ve Wimbledonu měly ale v nedělním finále jasno. Roger Federer byl jejich miláček, jejich hrdina, kterého tlačili za vítězstvím. Novak Djokovič, ten druhý, to dobře věděl. A uměl si s tím poradit.
Na kurtu byli dva gladiátoři, ale wimbledonské koloseum mělo jasno. Maestru Federerovi aplaudovalo, když rázně končil dlouhé výměny, nebo když zkoušel své kraťasy za síť.
Když ve vypjatém rozhodujícím setu Djokovič několikrát polemizoval s názorem rozhodčích, vysloužil si bučení. A když v jedné chvíli praštil raketou, dostalo se mu hlasitého pískotu.
„Do toho Rogere!“ ozývalo se často z patnáctitisícového hlediště. Djokovič ale věděl, co s tím.
„Někdy se snažíte to ignorovat, což je docela těžké. Já jsem si to proměnil. Když publikum skanduje: ´Roger´, já slyším ´Novak´,“ usmíval se Djokovič. „Zní to hloupě, ale přesvědčil jsem sám sebe, že to tak je. Roger a Novak, je to podobné…“
Byl to zápas dvou velkých šampionů, jenže Federer a Wimbledon, to je prostě velká láska. Švýcarský tenisový gentleman už v All England Clubu vyhrál osmkrát. A pár týdnů před svými osmatřicátými narozeninami tu byl znovu ve finále. Fanoušci na kurtu si prostě nemohli pomoc. Na tribunách sedělo plno Federerových přátel, včetně vévody a vévodkyně z Cambridge. Nezaujatý divák se mohl kochat tenisovým uměním bez nervů. Takových ale nad kurtem moc nebylo. Publikum bylo jednoznačně na Federerově straně.
„Je těžké si toho nevšimnout. Vnímáte elektrizující atmosféru, hluk, obzvlášť v rozhodujících momentech, když jsme vyrovnaní a jde o tom, na které straně to skončí. Publikum do toho vstupuje,“ řekl Djokovič. „Když máte většinu publika na své straně, pomáhá to. Dává vám to motivaci, sílu, energii. Když ji nemáte, musíte si s tím poradit.“
Djokovič byl pod tlakem tribun. Vybučely ho třeba ve chvíli, kdy se mu nelíbila pozdní Federerova žádost o přezkoumání dopadu jestřábím okem.
„Federer je nejlepší v dějinách a má na tuhle lásku právo, na druhé straně čtyřnásobný šampion by si zasloužil víc respektu,“ stěžoval si pro BBC trojnásobný šampion Wimbledonu Boris Becker, který v minulosti Djokoviče trénoval. „Byl trochu podrážděný, zíral do publika. Byly momenty, kdy byl trochu frustrovaný, ale myslím, že to zvládl dobře, byl mentálně dobře připravený.“
Djokovič hrál s Federerem wimbledonské finále už potřetí a na to, co ho čeká, byl připraven. Počítal nejen s reakcí publika, ale také s vynikajícím výkonem svého soupeře.
„Když jsem šel na kurt, slíbil jsem si, že musím zůstat klidný a vyrovnaný, věděl jsem, jaká atmosféra mě čeká,“ řekl Djokovič. „Roger hrál samozřejmě dobře. V mé hlavě jsem předvídal scénáře, vizualizoval jsem si, co se může stát.“
