Ostrava má za sebou první den festivalu. Zahájení se zhostili ostravští Buty, ale nejočekávanějším koncertem byl bezpochyby ten od Florence + The Machine. A česká premiéra britské hudebnice Florence Welch s andělsky fascinujícím hlasem nezklamala. Určitým zklamáním naopak mohlo být vystoupení zpěvačky MØ, zvláště pro ty, kteří pamatují její koncert před pěti lety.
Vystoupení kapely Buty, která odvozuje svůj název podle ostravského výrazu pro boty, bylo milým zahájením festivalu. Nemohlo zvláště nadchnout ani urazit, a už vůbec ne rozpoutat kontroverze, jako třeba před pár lety Björk. Koncert měl atmosféru takového českého hospodského setkání, kdy jsme si z plna hrdla zazpívali známé texty, hlavně pak skladbu Nad stádem koní, která publikum tak rozvášnila, že depresivní charakter skladby se téměř vytratil. Tento koncert byl milým odpoledním setkáním, navíc jazzové party, které kapela solidně vystřihla, byly milým překvapením. Chyběl snad jen Tata.
Na hlavní stage si letos zahrála i zpěvačka MØ, která za pět let „vyrostla“ z druhé stage. Slávu, kterou nabyla popovými hity jako Final Song nebo Kamikatze, však možná spíše uškodila jejímu osobitému projevu. Vzpomínám na hudebnici, která svým výrazem říkala, že právě leží v houpací síti s cigárkem, a u toho nám hraje své debutové album. To bylo mnohem temnější, atmosferičtější, dle mého názoru hudebně zajímavější, vizuální složka byla odvážná až dadaistická. Včerejší koncert najednou nabral popových manýrů. Otázkou je, zda by bez nich třicetiletá Dánka největší stage utáhla.
Bosá víla úplňku
Vyvrcholením prvního festivalového dne byla kapela The Machine s frontmankou Florence Welsch, po jejímž vystoupené volali návštěvníci festivalu už léta. Prvotní rozčarování z toho, že v publiku byla doslova hlava na hlavě, jako by se s prvním zpěvaččiným tónem rozplynulo. Její hlas je naprosto neskutečný, což je nepřenositelná zkušenost, kterou si ze včerejška ostravské publikum odneslo. Magický zážitek podtrhl skvěle padnoucí light design, projekce na obrazovkách, na níž se promítal i měsíc v úplňku na ostravském nebi, a bosá víla s mikrofonem v ruce. Pro kapelu je typická harfa, která dělá její zvuk specifickým a snadno rozpoznatelným.
Florence neohromila jen hudebně, ale i svým skromným a upřímným projevem, který v lecčem připomíná zpěvačku Auroru, taktéž velkou oblíbenkyni festivalového publika. Snad z ní čišelo i jakési otrávení vší tou slávou, i když dary od skalních fanoušků přijímala. Skvělý byl moment, kdy zpěvačka vyřkla to, co museli všichni před ní vidět, ale nikdo to nezmínil – že místo dychtivými tvářemi je pódium obklopeno mobily. A tak vyzvala publikum k tomu, co už spousta z nás neumí – aby schovalo mobily a nasávalo přítomné okamžiky. Druhá věc je, že značná část obecenstva se nad tím ani nepozastavila a u další skladby vytáhla telefony nanovo.
Co se týče organizace festivalu, novinkou je jednotící design stagí do elegantní černé barvy. Pořadatelé se tedy nebáli použít na festivalu barev neutrální černou a vizuálně mu to prospělo. U každé stage jsou teď navíc informační tabule o tom, jaké koncerty se budou hrát.
Snímky z festivalu Colours of Ostrava 2019 si prohlédněte v naší fotogalerii:
