Vyrostl jsem v režimu, kde se smělo myslet pouze předepsaným způsobem, a „protisocialistické smýšlení“ bylo hříchem, ne-li zločinem. A nebylo potřeba, aby protisocialisticky smýšlející jedinec kálel pod sochou Vladimíra Iljiče Lenina. K obvinění z „protisocialistického smýšlení“ stačilo, když se soused nelíbil „domovnímu důvěrníkovi.“ Ideovému dozorci občanů v místě jejich bydliště. Takové obvinění vedlo k ztrátě zaměstnání, nemožnosti studovat, a někdy i ke kriminálu. Poslední úspěchy kampaně MeToo vykazují podobné rysy.
Jsem tak stár, že pamatuji i jako mladý dospělý, jak to chodívalo v socialistickém Československu. Otec mě nevychovával a maminka byla – kvůli výhodám, které jí z toho plynuly – přesvědčenou komunistkou, co učila marxismus-leninismus na Vysoké škole zemědělské v pozici docentky. A také byla chvílemi ve volném čase nějakou funkcionářkou nějaké obvodní a pak snad i městské buňky totalitní a zločinecké Komunistické strany Československa. Byla chuděra tak vyčerpaná z boje za beztřídní společnost a proti buržoazním přežitkům, že si musela na doma platit uklízečku. A vzhledem k této prokázané stranické uvědomělosti (rodina Vladimíra Iljiče Lenina, který komunismus vymyslel, měla služku) psávala posudky na děti sousedů v domě, kde jsme bydleli. Z posudků se zjistilo, zda jsou dítě a jeho rodiče natolik uvědomělí, že smí studovat. Popravdě je mi z toho, že moje matka dělala něco takového, na zvracení dodnes.
Nebylo třeba důkazů, stačilo obvinění
Moje matka se svou mocí samozřejmě chlubila před známými. Byla uvědomělou komunistkou jen mezi jinými uvědomělými komunisty, a když byla mezi neuvědomělými občany, byla komunistkou proto, aby její funkci nevykonával někdo horší a zlý. A tak jsem opakovaně slýchal, jak se maminka tím psaním posudků chlubí, ale hned v druhé větě dodávala, že je všechny píše tak, aby se ty děti na školu dostaly (či směly na výlet do západního Německa). Jak to bylo ve skutečnosti, co do těch posudků psala, naštěstí nevím, a prosím všechny, kteří to vědí, aby mě v té nevědomosti raději nechali.
Vím však – protože jsem jí mnohokrát viděl ty posudky psát, a do některých jsem i nahlížel – že psala, co jí slinka na jazyk přinesla. Psala zcela běžně posudky na rodinu, která v našem panelákovém bloku o pěti vchodech sice bydlela, ale maminka je vůbec neznala. A také na lidi, které znala z jednoho jediného setkání, kdy se s nimi pohádala třeba ve věci venčení kočky. A to, co napsala, nemusela nijak důkazně dokládat, nikdo to nekontroloval, a když někoho neměla ráda, tak po zralé úvaze mohla jeho dítěti bez jakéhokoliv rizika zničit život. Stačilo napsat, že rodina má protisocialistické smýšlení, a jejich dítě s IQ 145 se mohlo jít vyučit pomocným stavebním dělníkem. Nebylo třeba důkazů, stačilo obvinění.
Čest práci, soudružky metooistky
Mimořádně slavný herec Kevin Spacey byl nedávno obviněn, že v roce 2016 na malém ostrově v americkém státě Massachusetts opilý obtěžoval mladého umývače nádobí. Neřešme, že podle českých kulturních zvyklostí se verbální sexuální obtěžování od opilce řeší pousmáním či fackou, a ne celospolečenským skandálem jako v USA zmítaných bouří kampaně MeToo. Prostě – matka umývače, dokonce ne ten kluk sám, ale jeho maminka – herce obvinila, a nedoložila své obvinění ničím jiným než svou ctí. Spacey se propadl do pekla.
Bez ohledu na to, že celé obvinění stálo na jedné výpovědi, americký soud začátkem ledna tohoto roku nařídil, že se Spacey ke své údajné oběti nesmí ani fyzicky přiblížit. Herci za to obtěžování hrozilo pět let vězení. Jeho „nepřístojné chování“ se stalo mediální událostí pro celou planetu. A podobný skandál mu už nikdy nikdo neodpáře.
Onen ubohý umývač nádobí, který místo věty „Odprejkni, já jsem hetero!“ nechal svou maminku vyvolat skandál, nejspíše žádnou čest nemá. 8. července, při projednání causy, odmítl údajně obtěžovaný umývač vypovídat. To v USA podle pátého dodatku ústavy smí. Měl totiž vysvětlit, proč vymazal SMS z doby obtěžování ve svém mobilu, a tak prohlásil, že mobil ztratil. A dál mlčel. Když podobně dokládá léčitel své terapeutické úspěchy, hodnotívám to v seriálu Prodavači vzduchu slovy „slabomyslná lež“. Podobně to asi viděla i americká prokuratura, protože obvinění slavného herce stáhla, a on je oficiálně nevinný a čistý.
Bez ohledu na to je podle mého názoru zcela nevratně zničena jeho pověst, a s ní i jeho kariéra. Herci, o kterém všichni vědí, že opil a obtěžoval uklízeče, nikdo roli nedá. Nikdo ho nikam nepozve, nebude s ním komunikovat a bude se mu vyhýbat, protože „na každém šprochu je pravdy tvochu“, bylo to v novinách, je to na internetu, a navíc to ty teplý přece dělávaj, neasi! Herec byl zničen na základě vyfantazírované představy o jeho zločinu proti generové korektnosti v souladu s iracionální ideologií MeToo.
Zničen zcela stejně, jako byli za socialismu ničeni komunistickým režimem – a později i svým okolím – lidé obvinění z protisocialistického smýšlení. Soudružky z MeToo to dotáhly opravdu pěkně daleko. Být genderově korektní je dnes stejnou povinností, jako bylo za komunismu povinností být prokomunistický. A když jste smýšlel protisocialisticky, byl jste zničen stejně, jako když jste dnes genderově nekorektní. Realita, do které se s politickou a generovou korektností dostala naše civilizace, je jen trochu pozměněnou formou komunistické ideototality. Stačí podezření, že smýšlíte jinak, než je oficiálně nařízeno, a jste zničen.
