Byl to takový odpočinkový den pro zájemce o světovou muziku, čtvrtek na Colours of Ostrava totiž více než jindy patřil tuzemským hudebníkům. Neznamenalo to ovšem, že by návštěvníci byli jakkoliv ochuzení.
Program na hlavní scéně odpoledne zahájili David Stypka & Bandjeez, na ArcelorMittal stage se na své cestě do O2 areny představil Ben Cristovao a o energické vystoupení se skvělou kapelou byl takový zájem, že jen projít okolo šlo těžko.
Na CS stage to rozjížděla Markéta Foukalová se svou kapelou Lanugo. Nemnoho českých kapel této velikosti s sebou vozí dva bubeníky, takže to perfektně šlapalo i třeba v pomalejších písních. Dále se představili Ochepovsky, Dan Bárta & Illustratosphere a různě jinde po areálu ještě třeba Floex & Tom Hedge, Electric Lady nebo slovenští Burgr/Pjoni.
Ti, kdož toužili po doteku světovosti, museli být tentokrát uspokojeni Kronos Quartetem v Gongu, milovníky elektroniky potěšil Ólafur Arnalds z Islandu a na hlavní scéně se podvečer představila dvě velká jména z Velké Británie.
Letošní objev roku podle Brit Awards Tom Walker zaslouží obdiv, protože i vystoupení ve stále ještě ostrém odpoledním slunci absolvoval ve svém typickém kulichu, tričku a flanelové košili navrch. Skotský písničkář předvedl svůj silný hlas, ale jeho písně ve festivalovém provedení jsou zaměnitelné a koncert tedy snadno zapomenutelný.
Jako jistá esence Colours posloužil zpěvák Rag’n’Bone Man míchající ve své tvorbě blues, gospel a soul. Je to prostě velká a výbušná záležitost, jakou jsou návštěvníci festivalu zvyklí objevovat a obdivovat hlavně na menších pódiích.
A jakkoliv Rag’n’Bone Man vystupoval i na plakátech jako headliner čtvrtečního programu, nemohl překonat kapelu Kryštof, která multižánrový festival tak trochu proměnila ve svůj Kryštofkemp. Našlo se dost těch, kteří říkali, že Kryštof na Colours nepatří, ale rozhodně víc bylo lidí, jež vystoupení populární kapely potěšilo. Soudě podle nekonečného davu pod pódiem a jeho nadšené odezvy.
A Richard Krajčo a spol. také neponechali nic náhodě. Na Colours se objevili po dlouhých dvanácti letech, odstartovali lehkým ohňostrojem a do půlnoci do davu příznivců nasázeli přehršel hitů.
Je to přirozeně jiný typ zábavy, než jakou přináší koncerty světových velikánů nebo nečekaných objevů na malých pódiích. Ale o tom přeci festivaly jsou. Vystoupení Kryštof asi nebylo pro každého, každý, kdo na něm byl, si to však užil.
