Za atrakcemi Vídeňského lesa v Dolním Rakousku

Obraz hradu Franzensburgu se leskl na hladině jezera a naše loď plula za jemného mrholení k jeho vchodu. Chyběly už jen chuchvalce mlhy a vojáci s meči, aby byla iluze tajemného středověku dokonalá. O Franzensburgu se někdy píše jako o klenotnici nebo malém pokladu Rakouska. Je jednou z řady atrakcí v oblasti Vídeňského lesa, které stojí za návštěvu.

Leží asi 20 kilometrů od Vídně, ale nikdy středověkým hradem nebyl. Bez ohledu na své hradby, střílny, početné věže, padací most, prostě svůj vzhled. Vznikl na přelomu 18. a 19. století jako romantická hračka prvního rakouského císaře Františka I. Odráží jeho libůstky a vkus.

Prostory hradu postupně zaplňovaly sbírky obrazů, zbraní, uměleckých předmětů a dalších cenností. Ale také dary od bohatých klášterů a šlechticů. Je tu i řada působivých vitráží, stěny i stropy obložené dřevem, vyřezávaným, vykládaným i malovaným, a spousta uměleckých předmětů. Hrad se stal pro císaře romantickým útočištěm před světem a muzeem věcí, mezi kterými se cítil dobře. I proto je výjimečný a stojí za vidění.

Leží uprostřed zámeckého komplexu v městečku Laxenburg a jeho rozlehlých anglických zahrad, kam lidé rádi chodí na procházky. Včetně rodičů s dětmi. Je tu i pěkně vybavené dětské hřiště se skluzavkami, dřevěnou lodí a vláčkem. Laxenburg i jeho paláce zažily svůj vrchol za časů Marie Terezie. Příslušníci panovnického rodu se sem rádi uchylovali, protože tady nemuseli tak přísně dodržovat dvorskou etiketu, mohli se tu chovat daleko uvolněněji a věnovat se zábavám, které je těšily. Něco z té uvolněné atmosféry přetrvalo v Laxenburgu dodnes.

Většina z třiceti tisíc růžových keřů kvetla a voněla. Vešli jsme do rozária, tedy do zahrady plné růží, a sice v Badenu u Vídně, který leží asi 15 kilometrů na jih od Laxenburgu. Pěstují tu víc než 800 druhů růží. Rozárium je součástí parku Doblhoff. V něm najdete jezírko s lodičkami a s restauracemi na břehu, ale také něco hodně nečekaného: spoustu krásných fotek. Stojí na panelech pod stromy i uprostřed jezera nebo visí na stěnách domů starého města. Organizátoři výstavy Miluji Afriku pojali ten prostor jako jednu velkou galerii pod širým nebem. Trasa výstavy byla dlouhá 7 kilometrů a mohli jsme na ní vidět několik set fotografií.

Visely tu nádherné snímky afrických zvířat, ale také drsné záběry z jejich krutého lovu nebo pálení sloních klů. Byl tu i nosorožec s uříznutými rohy, kterého hladili a hlídali před pytláky ozbrojení vojáci. Nebo portrét bohatého bílého lovce z Jižní Afriky, který seděl v obýváku svého rozlehlého domu zasypaný „kanonádou“ zvířecích trofejí.

Výstava se každý rok obměňuje. Putuje sem z bretaňského městečka La Gacilly. V něm se koná každý rok jeden z největších fotografických festivalů v Evropě. Odsud se pak s ročním zpožděním převáží do zdejšího lázeňského městečka. A má tu úspěch. Letošní expozice snímků špičkových fotografů, kterou její organizátoři nazvali Hymna na Zemi, ukazuje nádheru naší planety, dokonce i při pohledu z kosmu, ale také nejrůznější nebezpečí, jež jí hrozí.

V Badenu, pohodovém lázeňském městečku, si to mohou užít milovníci wellness a lázeňských procedur, ale musí sáhnout hlouběji do kapsy. Češi tu rádi chodí na procházky do některého z mnoha zdejších parků. Ne náhodou získal Baden svého času titul Nejkrásnější květinové a zahradní město v Evropě.

Nedaleká obec Gumpoldskirchen má ve znaku vinnou révu. Místní usedlíci prý vítali vlastním vínem už Římany. Já bych si spíš tipnul, že se jim ho spíš snažili výhodně prodat. A pokud ho vojáci kupovali, nemohlo být špatné, protože byli z Itálie zvyklí na určitou kvalitu.

V Gumpoldskirchenu najdete spoustu vinařství, ale také je tu na Vídeňské ulici centrum místního sdružení vinařů, kde lze řadu vín ochutnat na jednom místě. Stejně tak můžete absolvovat asi 1,5 km dlouhou vinařskou stezku. My jsme však přijeli kvůli akci, která se jmenuje Požitkářská míle. Koná se první a druhý víkend v září (letos 7.- 8. 9. a 14.-15. 9.).

Na deset kilometrů dlouhé trase, kterou místní označují jako nejdelší vinný bar na světě, stály stánky 80 vinařství. Vedle vína, burčáku a moštu nabízely i místní speciality. Reálně se však dá zvládnout jen zlomek desetikilometrového baru. Pokud sem přijedete, vyzkoušejte dvě odrůdy, které jsou typické pro tuto oblast a vyzrávají tu do zajímavých chutí: Zierfandler a Rotgipfler.

Klášter Klosterneuburg leží asi 15 km na sever od Vídně. Tyčí se na vyvýšenině nad Dunajem jako mohutná pevnost. Patří k nejstarším (1114) a nejbohatším v Rakousku. Jeho nejcennějším exponátem je pozlacený Verdunský oltář (1181), jedno z nejvýznamnější děl středověku. Tvoří ho 61 zlacených desek s emaily, na kterých jsou výjevy z bible. Ty se zachovaly ve skvělém stavu. Dalším unikátem jsou gotické deskové obrazy od neznámého mistra, nejstarší ve střední Evropě.

Za návštěvu stojí i klenotnice, kde si můžete prohlédnout monstrance vyzdobené drahými kovy a kameny, vzácná roucha a umělecké předměty vyřezané ze slonoviny. Ale také zemskou korunu Arcivévodství rakouského, tedy svatou korunu rakouskou, podobně jako další unikátní předměty.

Součástí kláštera jsou stará křížová chodba, několik kostelů, apartmány, barokní rezidence císaře a řada dalších historických objektů, ale také rozsáhlá sbírka umění. Zdejší vinařství má několikapatrové vinné sklepy zapuštěné do podzemí a do hradeb. Je nejstarší v Rakousku. Pokud byste chtěli ochutnat zdejší vína, můžete to udělat v místní kavárně anebo vinotéce.

Zvláštním zážitkem je pak návštěva archivu vín, kde mají láhve až z padesátých let minulého století.