Ten nápad se stále vrací, jen v různých podobách. Ať už jde o nějakou vybájenou spolupráci středopravých stran, nebo jako nyní o koalici protibabišovských uskupení. Vzhledem k roztříštěnosti politického spektra je to myšlenka logická. A s ohledem na sice slábnoucí, ale stále dost silnou pozici hnutí ANO i pochopitelná. Žádná z opozičních stran se necítí na to, sestavit plnohodnotnou stínovou vládu jakožto volební alternativu současného kabinetu. I to může být pochopitelné. A stejně tak úvahy, že lepší je se spojit než tříštit síly. Vytvoření nějaké široké protibabišovské fronty je ovšem nesmysl a to realisticky uvažující opoziční politici vědí.
Nesmysl je to i proto, že by premiér dostal to, po čem tolik touží. A co prostě není pravda. Že je jediným – pochopitelně čistým a spravedlivým – bojovníkem proti všem. Proti tradičním stranám, proti zlořádům minulosti, proti politickým kartelům. Což je nesmysl. Protože Andrej Babiš je nejzřetelnějším symbolem polistopadového prolínání ekonomické a politické moci. To není žádné pranýřování, to je prostě fakt.
Jde o to, zda a jak jsou tomu schopny ostatní relevantní strany schopny čelit. Pes je ovšem zakopán ve slůvku „tomu“. Protože jedna věc je rozvětvená moc Andreje Babiše, jiná poněkud nečitelná politika hnutí ANO a třetí – a nejkomplikovanější – rozdílné postoje opozičních sil. Je tedy logické, že rukavici hozenou předsedou ODS hned v počátku odvrhli Piráti. Pokud jejich místopředseda a šéf poslaneckého klubu Jakub Michálek mluví o „opačných hodnotách“ konzervativních stran, je to pravda a je to fér. Posedlost „transparentností“, kontrolami a zveřejňováním všeho bez ohledu na rozum a škodlivost je spíš blíže vládnoucímu ANO než pravicové opozici.
Krátkodobé koalice ano, dlouhodobé ne
I s tím slovem „pravicová“ je nutné zacházet opatrně. Užší spolupráce nemůže být založena pouze na antibabišovském resentimentu či obavě z nepřekročení pětiprocentní hranice pro vstup do Poslanecké sněmovny. Co třeba vztah k další integraci EU, k přijetí eura, ke schválení homosexuálních sňatků? Panuje mezi stranami jednota? Těžko.
Je dobrý nápad dát voličům najevo, že existuje alternativa k současnému mocenskému uskupení. A nejde jen o hnutí ANO, ale i o sice tápající, nicméně nebezpečně rozhazovačnou ČSSD. O bezostyšných komunistech, kteří si užívají svých patnáct minut slávy na zadním sedadle vládní moci, radši ani nemluvě. Taková síla může být funkční, ovšem jen v omezeném, názorově blízkém složení. Nebo ad hoc, jako při vytvoření a následném rozpouštění (což bohužel mnozí dodnes nezaregistrovali) Demokratického bloku při volbě nového vedení Poslanecké sněmovny. Fungovat mohou krátkodobě i různé, postojově blízké koalice při senátních volbách.
Iluze, že by v ČR vznikla nějaká koncentrovaná, homogenní opoziční síla, je ovšem opravdu jen iluzí. A to i mezi uskupeními označovanými jako středopravá. Jednak kvůli osobním animozitám, především ale kvůli tomu, že řada z nich vlastně pravicovou politiku nereprezentuje.
