Článek
Kengovy výroky, že s magistrátem „spojené strany a jednotlivci z Prahy nejsou čínským lidem vítáni“, nebyly ani náhodou diplomatické, ale karatelské. A celá zpráva byla plná obratů jak z dob normalizace, kdy „kroky magistrátu vážně ublížily citům čínského lidu a podkopaly vztahy mezi oběma zeměmi, zejména dobrou atmosféru místních výměn a spolupráce“. A v článku se píše přímo o protiopatření k antičínským postojům rady města a metropole.
Prudkou čínskou reakci vyvolala snaha vyškrtnout ze smlouvy bod, podle kterého Praha uznává politiku jedné Číny, což znamená, že uznává její svrchovanost nad Tchaj-wanem. Podobný bod působí v dohodě o partnerství mezi metropolemi podivně, jenomže pro Čínu je důležité, aby se všude opakovalo, že se uznává politika jedné Číny, protože Peking se Tchaj-wanu nikdy nevzdal a počítá s jeho budoucím připojením. Aby si to usnadnil, zbavoval v posledních letech Tchaj-wan zbylých mezinárodních vazeb. Spustil rozsáhlou diplomatickou ofenzívu, jejímž cílem bylo výměnou za ekonomickou pomoc přesvědčit země, které uznávaly Tchaj-wan, aby místo toho uznaly Čínu. A nemíní si ji nijak nechat narušit.
Imperiální cíle jsou pro Peking klíčové a jim podřizuje svou politiku. Nejdůležitější je svrchovanost, takže si nepřeje žádné zpochybňování svých práv na Tibet nebo na Tchaj-wan. Pak jde o zajištění sporných území, jako jsou Spratlyho a Paracelsovy ostrovy v Jihočínském moři a ostrovy Senkaku ve Východočínském. A vůbec mu nevadí, že nároky na 90 procent rozlohy Východočínského moře vznesl po válce nepřítel komunistů Čankajšek, který byl vyhnán na Tchaj-wan.
Čínským prohlášením o jedné zemi a dvou systémech věřit nelze, jak to ukazuje i utužování moci nad Hongkongem, jehož obyvatelé se bouří proti přijetí zákona, který by je umožnil vydávat do pevninské Číny. Zákon sice byl prohlášen za mrtvý, ale jeho návrh stažen nebyl.
Partnerství s Prahou pro Čínu nic neznamená, mělo jen zesílit podporu pro čínskou imperiální politiku a umlčet odpůrce. Pokud se Číně nejde na ruku, okamžitě mizí úsměvy a jednání v rukavičkách. A to nejen ve vysoké politice. Vlivové čínské organizace dokážou rychle zorganizovat akce Číňanů v cizině, jak jsme to viděli při návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Praze. Místo milých a ochotných prodavačů jsme viděli agresivní skupiny Číňanů, které útočily na české demonstranty, aby prezident nespatřil žádnou tibetskou vlajku. Připomínalo to chování páté kolony.
Jakmile Čína cítí, že jsou ohroženy její zájmy, nezná bratra, což ukázala i kauza Huawei, když se objevilo varování o bezpečnostním riziku jejich výrobků. Čínský velvyslanec Čang Ťien-min si hned zavolal premiéra Andreje Babiše, sešel se s ním a velvyslanectví po schůzce uvedlo na svém facebookovém profilu: „Čínská strana bere na vědomí úsilí české vlády o nápravu příslušných chyb a doufá, že česká strana přijme účinná opatření, aby zabránila opakování podobných událostí, a bude účinně chránit legitimní práva a zájmy čínských firem.”
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Jen slepý a bloud by si mohl ještě myslet, že jsme pro Čínu partner a můžeme s ní něco uhrát.