V polovině roku 1944 zahájila Rudá armáda útočné operace, jejichž výsledkem se stalo osvobození prvních částí území těžce zkoušeného Polska. Ve dnech 17. a 18. července překročila na několika místech řeku Bug, čímž zahájila osvobozování polského území. Třiadvacátého července osvobodila Lublin a 27. Białystok.Na osvobozování své země se podílela rovněž 1. polská armáda, zformovaná v Sovětském svazu. V druhé polovině července zbavila sovětská a polská vojska německých okupantů zhruba čtvrtinu polského území. Stalin hodlal vytvořit protiváhu polské vládě v Londýně, s níž po odhalení katyňského masakru SSSR přerušil diplomatické styky. Ke slovu přišli představitelé polské levice v Moskvě: delegace Zemské národní rady a vedoucí činitelé Svazu polských vlastenců v Sovětském svazu.
Na svém společném zasedání 21. července 1944 vytvořili Polský výbor národního osvobození (PKWN), představující prozatímní takzvanou lidově demokratickou vládu, jehož předsedou se stal socialista E. Osóbka-Morawski. Tato nová, lidová vláda se ujala moci na základě dekretu Zemské národní rady a za své prozatímní sídlo zvolila právě osvobozené město Lublin (odtud výrazy „lublinští Poláci“ a „lublinský výbor“).
Hlavními členy PKWN byli: předseda a šéf oddělení zahraničních věcí E. B. Osóbka-Morawski, zástupce předsedy a šéf oddělení zemědělství a pozemkové reformy Andrzej Witoś, zástupkyně předsedy prozaička a publicistka Wanda Wasilewská, třetí manželka ukrajinského dramatika a veřejného činitele Oleksandra Kornijčuka a poslankyně Nejvyššího sovětu SSSR, žijící od roku 1939 v Sovětském svazu, šéf oddělení národní obrany generálplukovník Michał Rola-Żymierski a jeho zástupce generálporučík Zygmunt Berling.
První důležitý čin PKWN představovalo vydání zásadního programového dokumentu Manifest polskému národu, vyhlášeného 22. července v pohraničním městě Chełmu v prvním čísle novin Rzeczpospolita. Vydání tohoto tzv. Červencového manifestu se v Polské lidové republice slavilo jako státní svátek. Od počátku bylo jasné, že nastává boj o moc mezi prosovětskými a „londýnskými“ Poláky. Aby nikoho nenechal na pochybách, Červencový manifest především konstatoval, že jediným faktorem legální moci na polském území je Zemská národní rada (KRN) a PKWN, vytvořený tímto prozatímním parlamentem, je jedinou legální a pravoplatnou polskou vládou, kdežto londýnská emigrantská vláda, opírající se o „fašistickou“ ústavu z dubna 1935, je vládou nelegální, samozvanou a nereprezentující ani vůli, ani současné složení polské společnosti.
Rusové manifest přivítali
V sovětské reakci na vznik PKWN se pravilo, že Rudá armáda spolu s polskou už osvobozují polské území. Dále v ní stálo, že sovětská vojska sledují jenom jediný cíl: rozdrtit nepřítele a pomoci polskému lidu znovu vybudovat nezávislé, silné a demokratické Polsko. Jelikož Rzeczpospolita byla suverénním státem, sovětská vláda rozhodla, že na polském území neustaví vlastní správu, ale uzavře dohodu s PKWN o vztazích mezi sovětským nejvyšším velením a polskou správou. V prohlášení se dále uvádělo, že sovětská vláda si nepřeje získat žádnou část polského území nebo přivodit změny ve společenském zřízení Polska (přitom ve většině zemí, kam Rudá armáda vstoupila, se právě to odehrálo!) a že přítomnost Rudé armády v Polsku je vynucena vojenskými požadavky.
Manifest podtrhoval nové období slovanské jednoty (přitom zvláště ve vztazích Poláků k Ukrajincům a Rusům se o nějaké slovanské vzájemnosti ani při nejlepší vůli mluvit nedalo). Zdůrazňoval, že hranice mezi Polskem a SSSR se určí na etnickém základě a vzájemnou dohodou a že na západě Polsko znovu získá svoje stará území ve Slezsku a v Pomořanech. Sliboval, že do Rzeczypospolité se včlení i Východní Prusko a že čtyři sta let zbytečného nepřátelství mezi slovanskými národy končí (přitom v té době páchali ukrajinští nacionalisté ve východním Polsku obludné masakry Poláků).
Červencový manifest připouštěl nezbytnost pozemkové reformy, ale o znárodňování se vyjadřoval velmi opatrně. Tvrdil, že polský stát převezme velké podniky nacházející se nyní v německé správě. Dále uváděl, že přátelství ve zbrani upevní přátelství Poláků se Spojeným královstvím a USA a že Polsko bude usilovat o udržování tradičně přátelských svazků a spojenectví s Francií.
Třiadvacátého července vydala Zemská národní rada několik dekretů, mezi nimi o vytvoření vrchního velitelství polské armády, zatímco jiný podřídil Svaz polských vlastenců PKWN.
Moskva si tak ne neobratně zajišťovala své budoucí pozice v zemi, o jejíž náklonnosti k Sovětskému svazu a Rusům si oprávněně nedělala iluze. Radikální změna přišla až po pětačtyřiceti letech.
