Vlci k nám patří, byli tu dříve než my. Měli bychom je respektovat, říká 'vlčí žena'

„Neměli bychom si osvojovat právo bránit vlkovi v jeho návratu na území, které bylo odjakživa jeho domovem, než byl odsud před 150 lety bezohledně vyhnán. Musíme se zbavit předsudků a konečně začít vnímat vlka jako nepostradatelnou součást ekosystému, ne jako krvelačného nepřítele,“ říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz Tanja Askani, žena, která žije s vlky.

Lidovky.cz: Které vlastnosti vlky charakterizují?
O vlastnostech vlků píšu ve své knize Vlčí stopy toto: „Jsou plní energie, pružní a elegantní. Plaší a opatrní, ale zároveň nekompromisně suverénní. Dovedou se chovat mírně a hravě, láskyplně a mazlivě, ale současně jsou nezkrotní a neovladatelní. Tak protichůdné, zdánlivě neslučitelné vlastnosti patří ke každé vlčí povaze.“ Vlk je velmi inteligentní, pohotový a má neuvěřitelnou paměť. Patří k nejkontroverznějším zvířatům na světě, neboť jsou lidmi nejsilněji nenáviděni a zároveň nejvíce obdivováni. Byli uctíváni nejen původními obyvateli Severní Ameriky, ale i germánskými a slovanskými národy v Evropě. S rozvojem západní civilizace však začala lidská společnost vlky krutě pronásledovat, oni se časem stali obětí pověr a báchorek o krvelačné bestii.

Lidovky.cz: Co Vás k vlkům přivedlo? Kdy jste o vlky začala mít zájem?
Můj vztah k vlkům mi připadá zcela přirozený, protože jsme měla odmala ráda všechna zvířata a snažila jsem se k nim dostat co nejblíže. Dostávala jsem knihy o fauně i floře, už jako školačku mě zaujalo, že mezi vypodobením vlka z pohádek a jeho skutečným obrazem je velký rozdíl. Bylo to podivné, a proto jsem se chtěla dovědět o vlcích co nejvíce.

Celá léta fungoval jen „vztah na dálku“, až teprve souhrou náhod se mi v devadesátých letech na mém pracovišti v severoněmeckém zoo parku dostalo do rukou první vlčí štěně. Byly mu tři dny, jeho matka i sourozenci už zahynuli. Mně se mládě za dramatických okolností podařilo zachránit. Toto zvíře změnilo od základů celý můj život a zahájilo mou systematickou práci s vlky. Vše jsem popsala ve své knížce Naše vlčice Flocke.

Lidovky.cz: Mají vlci šanci v dnešním světě šanci radostně žít? Kde?
S přihlédnutím k současným „protivlčím“ náladám by bylo jednodušší říct, že tuto šanci nemají, ale to by bylo hodně smutné. V každém případě odpověď na tuto otázku máme ve svých rukou my, lidé. Neměli bychom si osvojovat právo bránit vlkovi v jeho návratu na území, které bylo odjakživa jeho domovem, než byl odsud před 150 lety bezohledně vyhnán. Musíme se zbavit předsudků a konečně začít vnímat vlka jako nepostradatelnou součást ekosystému, ne jako krvelačného nepřítele.

Lidovky.cz: S tím souvisí má další otázka. Jak vidíte návrat vlků do Česka?
Záleží na tom, jak rychle pochopíme, že vlci do naší krajiny patří, že tu byli dříve než my a že my se musíme naučit žít vedle sebe tak, jak tomu bylo kdysi. Místo zveličování škod, páchaných vlky, bychom měli budovat ochrany svých stád, lákajících šelmy snadno dostupnou kořistí.

Lidovky.cz: Co by se lidé mohli od vlků naučit?
Forma chování vlků se vyvíjela několik tisíciletí a umožnila jim přežít i ve velmi těžkých podmínkách. Mnohé z jejich projevů by mohly být příkladem i pro lidi. Vlčí rodina je sehraný tým, o mláďata se pečlivě starají milující rodiče, jejichž sociální dovednosti jsou založeny na znalostech, zkušenostech a odříkání. Staří i mladí se chovají kooperativně a udržují přátelské rituály. Hlavním cílem je přežití a zachování rodu s optimální genetickou výbavou. Vlci respektují zákony svých předků, řídí se osvědčenými instinkty, dovedou intuitivně vycítit náladu a problémy ostatních živých tvorů ve své blízkosti, a pohotově na ně reagovat. Vnímavě reagují na nemoc blízkého jedince, chovají se k němu ohleduplně a citlivě je zasáhne jeho smrt.

Lidovky.cz: Kdy jste se vlka bála?
Svých vlků jsem se nebála nikdy, ale mnohokrát jsem se bála o ně. Jsou to situace, kdy vlkovi hrozí smrt kvůli vysokému stáří nebo závažnému onemocnění. Vždy jsem do poslední chvíle u něho, pomáhám mu v jeho zápase o život a je dojemné, jak tomu rozumí a vděčně reaguje. Strach z vlků nemůžu mít v rejstříku svých pocitů. Vlk by to velmi přesně vycítil, což mohlo znamenat konflikt. Aby k takové situaci nedošlo, musím respektovat pravidla vlčí smečky a porozumět i nejjemnějším projevům „vlčí řeči“.