Sledovat dění v ČSSD je stejné pochutnání jako kousat do dva týdny starého krajíce chleba. Ten je suchý, okoralý, zcela bez chuti a do krku neklouže. Bez sklenice vody po ruce konzument riskuje, že se zadáví. Zatímco každý soudný člověk takovou nepoživatinu raději vyhodí a vezme si místo ní čerstvý rohlík, v sociální demokracii věří, že pokud si budou s oním pomyslným krajícem hrát, mluvit na něj a občas jej i promnou v ruce, bude brzy opět k jídlu.
Jinak si snad nelze vysvětlit současnou situaci, kdy se ČSSD zmítá mezi vlnami otazníků, zda z vlády odejít či v ní zůstat, zda chodit na schůzky s prezidentem, nebo očekává, že premiér Andrej Babiš zařídí zázrak a docílí odvolání ministra kultury Antonína Staňka. Celé se to dlouze vleče, prezident Miloš Zeman si dává se vším okázale na čas, sociálním demokratům utíkají voliči a členové vedení strany vydávají bezobsažná prohlášení. Kdyby neříkali nic, vůbec by se nic nestalo a situace by se nezměnila. Zkrátka nuda, nuda a ještě jednou nuda.
Chápu, že jsou prázdniny, čas dovolených a v médiích doba menší či větší okurkové sezony. V takovém období je člověk náchylnější se občas z něčeho „ulejt“, příliš toho moc neřešit anebo moc s ničím nespěchat. Vždyť ono to nějak dopadne, že. Domnívám se však, že to není případ, který by měla ČSSD následovat. Ta se již nachází ve zlomové až kritické situaci, kdy se začíná hrát o její holé politické bytí či nebytí na parlamentní úrovni, neboť strana je již na hraně volitelnosti.
Babiš jako figurka na Zemanově šachovnici
Sociální demokraté se nacházejí v situaci, kdy se jim prezident Miloš Zeman vysmívá přímo do očí, plive do obličeje a dělá jeden naschvál za druhým. Na hradním stole mu už od konce května leží dopis od premiéra s žádostí o výměnu ministra kultury. Brzy bude konec července a stále nic. Zeman dělá neustálé obstrukce, pořádá schůzky o ničem a pro další jednání nebo své kroky si dává termínově dosti načas.
Vedle toho tu přešlapuje premiér Andrej Babiš, který je na prezidentovi plně závislý. A to do té míry, že se z něj už stal spíš hradní úředník než vrcholný exekutivní úředník, který by měl fakticky mít v zemi největší moc. Babiš do sporu s Hradem nechce a svým ledabylým přístupem se stal jen figurkou na Zemanově šachovnici.
A v takovém čase totální politické nudy a beztvarosti šéf ČSSD Jan Hamáček do médií proklamuje, že na výměně na ministerstvu kultury trvá a že se nebude opakovat „scénář Poche“, kdy jeden ministr řídil dva resorty. Slovy Uko Ješity z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje má takové vyjádření asi váhu jako fráze „kolik třešní, tolik višní“. Obsah nula. Hamáčkova slova jsou totiž Zemanovi úplně ukradená. Ministr-čekatel Michal Šmarda pak na svém facebookovém profilu napíše, že ČSSD zblbla z funkcí a srostla s úřady. Nicméně pár dní předtím se pochlubí rozjuchanou fotkou z festivalu Colours of Ostrava, kde se objímá s Antonínem Staňkem, který ho zatím „nechce“ pustit do svého úřadu. Když to člověk vidí, neubrání se dojmu, že v ČSSD se nemálo lidí zbláznilo, ze strany se stal holubník a předseda opravdu žvýká už jen ten suchý chleba.
Poslední šance odrazit se ode dna
Nabízí se tu však ještě jedno možné vysvětlení, proč Babiš nekoná. Premiér veřejně prezentuje zájem na pokračování vlády s ČSSD. Ale je tomu skutečně tak, nebo jen blufuje? Všichni vědí, že přestože žádné volby nejsou na obzoru, šéf ANO vede stálou předvolební kampaň. Pokud by k předčasným volbám skutečně došlo, je on i jeho tým na ně připraven. On však moc dobře vidí, jak současný bezzubý, beztvarý a bezchutný stav ČSSD tlačí stranu ke dnu. Jak se sama svým plácáním v ničem a o ničem sama oslabuje. A takový stav Babišovi vyhovuje, a proto ho i prodlužuje. Vždyť připustil, že klidně bude řešit situaci na ministerstvu kultury až po prázdninách. Čeká, že vystresovaná ČSSD sama bude pokračovat ve vršení chyb. A pokud z vlády neodejde, ještě více se ztrapní, protože už asi popáté odsune konečný termín, do nějž má být všechno vyřešeno. A kdyby pak přece jen došlo k předčasným volbám, nemusí v nové sněmovně ČSSD vůbec zasedat a Babiš se tak zbaví svého dalšího konkurenta.
Šéf ČSSD Jan Hamáček omlouvá na Twitteru své setrvání ve vládě tím, že se snaží pochopit výhrady, ale neví, kde se bere jistota jeho kritiků, že po případném „zabalení toho“ ze strany ČSSD nepřijde něco horšího. Přitom to není jeho starost, to je alibismus. Takový předseda koaliční strany je pro Andreje Babiše skutečným pokladem z nebes. Pokud Hamáček nechce zůstat kůlem v plotě uprostřed své chřadnoucí strany, měl by přidat na razanci. Pokud do konce července nedojde ke změně ve vládě, jakou chtěl, měl by si okamžitě vyžádat demise svých ministrů a okamžitě rezignovat. A co více, neúčastnit se dalších jednání o nové vládě, ale nastoupit do role jasné a čitelné opozice.
Realisticky viděno, ČSSD by měla odejít z vlády tak jako tak. Strana potřebuje silný a razantní impuls a nové odražení ode dna. V situaci, kdy jí na ramenou sedí Andrej Babiš a společně se Zemanem ji tlačí ke dnu, žádné takové odražení není možné.
