Avignon (od naší spolupracovnice) - Třiasedmdesátý ročník jednoho z největších divadelních festivalů světa, který trvá do konce července, v oficiálním programu uvedl inscenaci Obyčejní lidé. Do prestižní selekce zhruba čtyř desítek titulů se české představení dostalo po 17 letech.
Autorky hry, česká režisérka Jana Svobodová a čínská choreografka Wen Hui, se v Avignonu objevily mezi renomovanými jmény světového divadla, jako jsou tanečník a choreograf Akram Khan nebo režiséři Kirill Serebrennikov, Macha Makeïeffová či Olivier Py.
Obyčejní lidé, kteří měli pražskou premiéru předloni, srovnávají českou a čínskou zkušenost s komunistickým režimem. Představení se pohybuje na pomezí dokumentárního divadla a tance, své příběhy v něm vyprávějí čínský kytarista, český nástrojář nebo dívka pocházející z čínských hor.
Dva dny před premiérou inscenace, kterou festival sedmkrát uvedl pod anglickým názvem Ordinary People, už soubor zkoušel v avignonském Théâtre Benoît-XII. Navázal tak na několikaměsíční přípravy. "Je to skutečná prestiž, dostat se na festival do Avignonu," přitakává režisérka Jana Svobodová, která o zařazení inscenace do programu věděla od března.
Kvůli přehlídce tohoto rozměru musela pozměnit scénář. "Bylo nám jasné, že některé věty ve scénáři mohou ohrozit naše čínské spolupracovníky, takže musely pryč," vysvětluje Svobodová s ohledem na dnešní politickou situaci v Číně.
Představení nemá jednotnou linku, skládá se z různých příběhů. Režisérka tak musela sledovat, zda inscenace změnami neutrpí a nepozbude významu. "Vlastně až způsob skladby těch jednotlivých příběhů vytváří naraci," doplňuje Jana Svobodová.
Dopoledne před premiérou se autorky sešly na tiskové konferenci, kde francouzským novinářům vysvětlily zejména česko-čínskou spolupráci. To v zemi, která si čínskou kulturu oblíbila, vzbudilo zájem.
Čínská představení nebo zastoupení letos v Avignonu obecně dostala prostor. Nejen prostřednictvím inscenace La Maison de thé, kterou režíroval Meng Jinghui, ale také dílem Outside od Kirilla Serebrennikova, kde je jednou z hlavních postav čínský fotograf Ren Hang.
Právě se Serebrennikovou inscenací mají Obyčejní lidé mnoho společného. Obě představení ukazují na potlačování lidské svobody, imaginace a projevu. Obě srovnávají evropský kontext s asijským. Obě vycházejí z historických základů, i když se odehrávají v současnosti.
Totalitní režimy, jež omezují svobodu vyjadřování, jsou podle obou inscenací přítomnější, než si představujeme. A nakonec obě představení propojují také audiovizuální efekty či to, že korespondují s tendencemi současného divadla.
Jak vyjednat správné místo
"Vůbec nevím, co se mi stalo. Před představením jsem nebyla nervózní, když se dohrálo, také jsem nebyla nervózní. Ani když jsem šla na jeviště. A když křičeli bravo, to jsem měla radost," popisuje dojmy po premiéře Jana Svobodová. Tím to ale teprve začalo. Český soubor čekalo ještě šest repríz.
Festival v Avignonu není soutěžní, tudíž už účast je svým způsobem vítězstvím. Úspěch pak lze měřit přijetím: o představení a jeho možné budoucnosti rozhoduje divadelní kritika, která je v Avignonu stále přítomna.
"Avignon je mezinárodní platforma, kde se představují projekty z celého světa. Být v Avignonu ale ještě neznamená mít úspěch v celém světě. Takže čekáme na recenze a kritiky. Pokud se hra v Avignonu nesetká s kladným přijetím, hrozí, že kompletně zanikne. Prostě se neprodá dál a na mezinárodní úrovni je mrtvá," vysvětluje Damien Valette, který ve Francii zastupuje pražské Divadlo Archa a vyjednává za něj. "Vlastně je riskantní být zařazený na avignonský festival. Soubor je pod tlakem a nikdo neví, jaké bude přijetí," dodává.
Rozhodují i další faktory. Když Damien Valette začal vyjednávat o uvedení Obyčejných lidí, pořadatelé mu nabídli jiný nedaleký prostor. "Já jsem ale namítal, že je moc velký, je venku, prostě se pro představení nehodí," líčí Valette, co předcházelo tomu, než byla inscenace umístěna do divadla Théâtre Benoît-XII.
"Prvně jsem také protestoval, že je scéna naopak moc malá. Volal jsem to do Archy a vysvětlil jim, jak se to má. Ale jim se prostor líbil, tak jsme ho odsouhlasili," dodává Valette, podle nějž se diváci musí v místě uvedení cítit dobře. Pokud se tak nestane, mohou kvůli tomu inscenaci odmítnout.
Obyčejní lidé pro obyčejné lidi
Zhruba 400 diváků zaplnilo sál Théâtre Benoît-XII ještě před šestou večerní. Když vycházeli, naskytla se šance zjistit první reakce.
"Je zajímavé slyšet propojení dvou odlišných jazyků, češtiny a čínštiny. Hodně mě také vzalo vizuální ztvárnění, hudba a vše, co se dělo na scéně," hodnotí Pařížan jménem Nemo, podle nějž Obyčejní lidé odpovídají tomu, jak vypadá současné divadlo. Také se mu líbilo, že pražská Archa inscenaci nepojala didakticky, že se publikum nesnaží vychovávat.
Poněkolikáté z Paříže do Avignonu přijela divačka Clémentine. Prý se nerada dělí o zážitky, v tomto případě ale udělá výjimku. "Jednoznačně odpovídám, že se mi to líbilo. Příběhy mě vtáhly, nenechaly chladnou. Ztvárnění je o to zajímavější, že na jevišti jsou i neherci," říká Clémentine, kterou prý zasáhlo, že v osudech českých i čínských aktérů spatřila "skutečný život".
Také francouzská média později vyzdvihují, jak česká inscenace propojuje dva světy běžných lidí, jejichž životy jsou ovlivněny politickými systémy.
"Skandovaný potlesk jsme snad ještě neměli. To jsem si tedy užil," popisuje Vladimír Tůma, který ve hře účinkuje jako Vláďa. "Na stará kolena, co člověka ještě potká. Zahrát si v Arše, ale zahrát si v Avignonu, to je tedy silné kafe," dodává strojař a tanečník rock’n’rollu v jedné osobě, který na jevišti s čínskými kolegy vypráví svůj život.
Festival d’Automne
Ještě před nabídkou z Avignonu obdrželo Divadlo Archa pozvání na prestižní pařížský Festival d’Automne, který se věnuje divadlu, performance, tanci i hudbě.
V minulých letech na něm účinkovali tanečník Jérôme Bel, režiséři Romeo Castellucci a Robert Wilson nebo vloni choreografka Anne Teresa De Keersmaekerová. Letos k nim přibude Archa s Obyčejnými lidmi.
"Myslím, že kritiky a přijetí v Avignonu dopadnou dobře, takže na podzim v Paříži to může být další úspěch," doufá francouzský zástupce Archy Damien Valette. A protože současným trendem francouzského divadla je decentralizace velkých kulturních akcí ze středu Paříže, podzimní festival využije i okrajové scény po celém administrativním regionu Île-de-France.
Obyčejní lidé se tak kromě Paříže, kde je uvede Théâtre des Abbesses - montmartreská druhá scéna Théâtre de la Ville -, objeví ještě ve městě Cergy-Pontoise.
Autorka je spolupracovnicí Českého rozhlasu ve Francii.
