Dvaadvacetiletý útočník má před sebou jasný úkol: napodobit o rok staršího bratra Ondřeje, jenž dokázal prorazit v Anaheimu a dnes patří mezi nejvýraznější české tváře v zámoří. A ačkoli jsou každý úplně jiný typ hokejisty, tak je hodně věcí v kariéře spojuje.
V čem máte stejný osud?
Třeba v tom, že jsme měli oba na začátku kariéry v Americe otřes mozku. Mě na farmě Philadelphie potkal v listopadu a musel jsem kvůli němu vynechat tři měsíce. To mě dost přibrzdilo.
Jak moc vážné zranění to bylo?
Bylo to nepříjemné. V Americe berou otřesy mozků vážně, a i když jsem se už cítil dobře, tak jsem nemohl hrát a chodil na spoustu kontrol. Hodně na to dbají kvůli žalobám, které na NHL chodily za trvalé následky, takže léčba se protáhla.
David KašeČísla a zajímavosti
|
Dá se říct, že v Česku byste nastoupil dřív?
Jo, dávají si na to hodně velký pozor. Vlastně jsem kvůli tomu po návratu sezonu už jen dohrával. Celkově bych ji ale hodnotil pozitivně. I když jsem si tedy musel na některé věci dost zvykat.
Na co například?
Celkově na jiný styl hokeje. Jelikož jsem sezonu předtím hrál ve Švédsku, tak můžu říct, že oproti Evropě je to úplně jiný hokej. Malé hřiště a mnohem rychlejší hra. Vůbec není na nic čas, hned jsem měl protihráče za zády.
Takže jste se musel jako hokejista měnit?
To ne, snažil jsem se hrát, co umím. Akorát jsem si musel dávat větší pozor a hrát rychleji. Ze začátku to bylo těžké, i kvůli tomu, že jsem byl zraněný, takže jsem naplno začal až 29. září.
Váš bratr Ondřej strávil první rok v zámoří také na farmě, v tom druhém dostal šanci v NHL. Je to inspirace?
Jasně, i v tomhle bychom mohli mít stejný osud. Hraje fakt perfektně, budu se snažit jít v jeho stopách. Snad to klapne, protože zatím ho kopíruju slušně. A pro mě je samozřejmě výhoda, že mi může radit, protože si vším už prošel, je zkušenější a ví, jak na to. I díky němu vím, co pilovat.
Uzdravený Ondřej Kaše: Ukázal jsem, že umím dávat góly |
Na druhou stranu jste každý jiný hráč, viďte?
Jo, Ondra je spíš střelec, zakončovatel, který jde hodně do brány. Já jsem spíš týmový hokejista a hodně nahrávám. Takže jsem vlastně jeho opak.
Bratr mi vyprávěl, že si během sezony vzájemně koukáte na zápasy a pomáháte si postřehy.
Je to pravda, pokaždé si voláme a všechno rozebíráme a doplňujeme se. Konzultujeme to hodně i s taťkou, který kouká na všechny naše zápasy. Komunikace mezi námi je úplně perfektní.
Váš otec je úspěšný mládežnický kouč. Co od něj slýcháte nejčastěji?
Táta volá skoro obden, chce vědět všechno, každičký detail z tréninku. Občas je to od něj pozitivní, občas negativní. Záleží, jak se mi daří.
Trénuje vás táta během léta?
Trénuju hlavně s bráchou, máme svého kondičního trenéra Petra Švehlu, kterému věříme a doufáme, že nás perfektně připraví na sezonu. Chodíme spolu v Kadani večer i na led, abychom zapracovali na detailech – hlavně na střelbě a míchání s pukem. Od srpna budeme chodit na led s Chomutovem.
Střelba je váš největší nedostatek?
Jsou věci, které se dají zlepšit. Ten rok v Americe člověku něco ukázal. Každý na sobě může pracovat a i já se můžu zdokonalovat. Jsem rád, že jsem si to v zámoří mohl osahat a teď se na nedostatky hodně zaměřuju. Kromě střelby i na sílu. Snažím se, abych přišel do kempu zase o trochu lepší.
Philadelphia má za sebou v NHL další nepovedenou sezonu. Cítíte díky tomu větší šanci se prosadit?
Je pravda, že se jí nedařilo a mně naopak jo. Proto je škoda, že přišlo to zranění – nebýt toho, možná bych si NHL už vyzkoušel. Teď se připravuju na další sezonu a věřím, že se dočkám. Doufám, že šance přijde. Philadelphia měnila celý realizační tým, což by mi mohlo také pomoct. Uvidíme, jakou budu mít formu na kempu, to bude důležité.
Jste v kontaktu s Jakubem Voráčkem?
Jsem. Ještě v době, kdy za Flyers hráli Radko Gudas a Michal Neuvirth, jsme spolu trávili i 25. prosinec na Vánoce, kdy je v NHL volno. V kontaktu jsme.
Bylo by zklamáním, kdybyste se v následující sezoně nepodíval do NHL aspoň na pár zápasů?
Asi jo, určitě. Ale beru to, jak to je, a budu makat, abych se prosadil. Věřím a vím, že na to mám, tak uvidíme.
