„Zrovna v tuhle roční dobu člověkem projede obrovská vlna energie. Ve dvě ráno tě může zničehonic napadnout, že třeba vymaluješ pokoj. Nakonec ale vymaluješ celý byt a řekneš si: Co se to ksakru právě stalo?“ vypráví majitel golfového hřiště Frode Hov, zatímco stojíme na zápraží před Lofoten Links. Jeden z návštěvníků prý v roce 2001 zvládl obehrát celé golfové hřiště šestnáctkrát za jediný den.
  |
Začátkem léta v Norsku začíná období dlouhých polárních dní, kdy slunce půl roku nezapadne. Tehdy rodiny místních tráví volný čas všemožnými „nočními“ aktivitami. Mezi ně patří podnikání výletů do okolí, půlnoční grilování nebo právě „midnattgolf“.
Velrybí polévka jako norské jídlo přátelství, říká Čech. Ochutnávkou kytovce spáchal ‚osobní ekoterorismus‘ |
Čas začít, společně s Frodem se vydáváme k první jamce. Nejsme však jediní, kdo si přišel vychutnat půlnoční golf. Na cestě k odpalištím potkáváme několik skupinek nadšených golfařů. „Půlnoc je nejlepší čas na golf, chodím sem hrát každý den,“ směje se na mě jeden z nich. Stavím se na týčko a odpaluji míček směrem k první jamce.
Green napoprvé netrefím, střela dopadla do poloviny fairwaye, který z jedné strany lemuje skalnatá pláž. Vydáváme se za míčkem. Do zad nám vane slabý mořský vítr. V dálce se rýsuje horský masiv lofotských ostrovů s vrcholky skrytými v oblacích. Ačkoliv je srpen, stále lze na nich zahlédnout třpytivý sníh.
Lofoten Links leží na pobřeží ostrova Gimsoya a stojí na pozemku, který Frodeho rodina vlastní necelé století. Hřiště samotné zde vyrostlo během 90. let, kdy mu nápad na jeho vybudování poradil rodinný známý. Při cestě na druhou jamku Frode ukazuje holí k jednomu ze zarostlých kopečků podél cesty. „To je vikingský hrob, na jamce číslo 18 je jich víc. Když se tady můj pradědeček rozhodl se svou rodinou usadit, narazil na několik starých koster a vikingských artefaktů – meč, zlatý prsten a základy domu,“ vypravuje, zatímco si vybírá hůl u dalšího odpaliště. Jeho příjmení Hov prý pochází ze starého norského výrazu pro „posvátné obřadní místo“.
Při hře u čtvrté jamky se mě zmocňuje únava. Letmo kouknu na hodinky, čísla na displeji hlásí druhou hodinu ranní. Neubráním se zívnutí. Frode se při pohledu na mě odhodlá k záchraně a z příručního batohu vytahuje termosku s kávou. Volnou chvíli pak při pití kávy trávíme pozorováním okolní přímořské krajiny. Zdá se, že půlnoční golf si kromě hráčů zamilovala i místní fauna.
Na jednom z greenů si racek uprostřed stočené hadice zřídil hnízdo, v nedalekém jezírku zase plave několik kachních rodinek s mláďaty. „Zvířata si tenhle ostrov zamilovala a v létě se sem vrací vychovávat mladé. Dříve nám tu sídlila i smečka polárních lišek,“ podotýká Frode. Ačkoliv byla káva mého spoluhráče silná, na deváté jamce jsem se neubránil únavě. Svému spoluhráči jsem tak ke čtvrté ranní hodině dal sbohem. Času dost, o obehrání celého hřiště se mohu pokusit druhý den. Období „midnattgolfu“ totiž končí až v polovině srpna. Všudypřítomný den pak pomalu vystřídá polární noc.
