Maëlle Despouysová se po studiích urbanismu v Paříži a Barceloně před šesti lety rozhodla vrátit do rodného Bordeaux a zúročit zkušenosti posbírané ve světě. S vlastním bydlením si dala na čas.
Přesně věděla, co chce. Více než na metrech čtverečních jí záleželo na tom, aby byl byt v její oblíbené čtvrti, nedaleko práce, podporoval tvůrčího ducha a zároveň byl klidnou oázou vhodnou k odpočinku.
Vše splňoval elegantní rohový činžák z 19. století, stojící přesně mezi barokním kostelem svatého Pavla a brutalistní, nyní nově opravenou velkolepou sportovní arénou.
V posledním patře, přímo pod střechou, kde dříve bývala jen hnízda vlaštovek a mansardové byty služek, si zrekonstruovala 49 metrů čtverečních. Stačí otevřít dveře do garsonky a z rušných ulic města jste rázem v klidném prostředí s výhledem na modré nebe.
Tým architektů ze studia A6A, Roberto de Uña, Michel Hardoin, Philippe Jolivet a Antoine Ragonneau vytvořili promyšlenou borovicovou vestavbu. Studio se sídlem v Bordeaux dostalo do ryze městských prostor, kde po staletí nebylo po přírodě ani památky, vůni lesa i exotických dálek.
V bytě zůstaly jako vzpomínkové artefakty i odhalené staré stěny nebo kusy původní podlahy. Sjednocujícím motivem je dřevo. Příčka dělí prostor na tři hlavní zóny: společenskou část s kuchyní, soukromou ložnici, lázeň a sociální zázemí. Do poslední části, která je třešinkou na dortu, vede jednoduchý žebřík. Dostanete se tak do patra s příležitostným lůžkem pro návštěvy.
Byt patří Maëlle Despouysové, která se po studiích urbanismu v Paříži a Barceloně před šesti lety rozhodla vrátit do rodného města Bordeaux.
Architekti využili vysoko posazených oken a navrhli pódium. Na něj umístili pracovní sezení, zároveň je v něm spousta úložného prostoru pro všechny majitelčiny věci a v jeho středu vznikla kompozice pro příjemné posezení. Podobně se pódium opakuje i v ložnici. Místo sedačky je ve středu lůžko s nočními stolky.
O dekorace interiéru, který je kromě nábytku na míru vybaven jednoduchými a funkčními kousky z IKEA, se postarala sama majitelka. Přivezla si je jako suvenýry, se kterými má spojené zážitky z cest. Bohatě vyšívaným textiliím s folklórními motivy konkuruje nádobí a keramika z Mexika, obrazy pochází z Bretaně i Maroka, na zemi leží ručně vázaný přírodní koberec, stěny zdobí také vlastní umělecké fotografie.
Modrozelené ladění interiéru není náhodné. I barvami se majitelka chtěla přiblížit prázdninám na venkově. Skutečnou relaxací je pro ní koupel – z důmyslně zabudované vany je totiž nejlepší výhled na kostelní věž.
