Článek
Cituje řadu dopisů, které od něho z New Yorku dostal. Werichovo dvojče mu například psalo: „Pozdravujte pana Skoumala a mějte se velice fajn a buďte pilnej a zdráv a šťasten na té naší potrhlé planetě. Nic jinýho zatím není k mání, tak abychom ji brali tak jak je, nebo ne?“
Nebo se Vodňanskému svěřoval, ovšem zase s nadsázkou, se svou zkušeností s psychoanalýzou. Tehdy v Americe stále populárnější léčebný proces podstoupil poprvé ještě po konci druhé světové války během rozvodu s první ženou Madlou.
Vodňanský popisuje jeho dům západně od Central Parku, imponující mu vkusnou střídmostí. Vybavuje si stále koupelnu s neomítnutými cihlami a tmavým dřevem vykládané stěny zarámovanými fotografiemi z Voskovcových divadelních představení. Také diplomem za nejlepší roli Off-Broadway z roku 1956 za titulní roli v Čechovově Strýčku Váňovi.
Eva Tůmová a Jana Werichová
Podobný půvab nabídla kniha vzpomínek Evy Tůmové A taky jsem vařila u Werichů, napsaná s Pavlem Mészárosem (AOS Publishing, 174 stran). Vrstevnice Jany Werichové-Kvapilové se s ní seznámila hned po válce, když přijela s rodiči z New Yorku. S Evou, tehdy ještě Střelkovou, se obě dívky sešly na skautském táboře. A spřátelily se.
Život je pak rozdělil, ale v roce 1975 se znovu potkaly na Kampě. Začaly se znovu scházet a rovněž rozvedená, ale osamocená paní Eva, učitelka ze školy v motolské nemocnici, začala k Werichům docházet.
Jsou to drobné střípky vzpomínek na atmosféru v domě, kde už také vyrůstala Janina dcera Fanča. V dobách Janiny nemoci se její opatrovatelkou stala právě paní Eva. Vodila ji mimo jiné do divadla Semafor, kde Fanča jako dívka hrávala.
Paní Eva ve vile často vařila, zvláště když se sešlo hodně hostů, často i přes dvacet, vzpomíná. O připravovaných jídlech vydala loni k Vánocům knihu Jan Werich, Moje oblíbené recepty.
Podstatná část knihy je věnována tatínkovi Evy Karlu Střelkovi, legionáři a profesionálnímu vojákovi.
Může se Vám hodit na Zboží.cz: