Její překlad se ve Vietnamu dočkal už druhého vydání, sesbíral pochvalné recenze a ocitl se na třetím místě v top žebříčku 20 nejlepších literárních překladů ve Vietnamu v loňském roce. Přičemž první místo zaujala Hlava 22 Josepha Hellera a druhé místo Zpověď hochštaplera Felixe Krulla Thomase Manna.
Binh Slavická vede od roku 2015 obor vietnamistiky v Ústavu Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jako lektorka s ní spolupracovala již od roku 1980. Její cesta k překladu ale nevedla přímo, klikatila se a odrážela složitou a velmi pracnou historii všech dobrých studentů, kteří byli posláni na studia do vybraných zemí bývalého socialistického bloku, a tedy i do Československa, kam přijela v roce 1973. Poté vystudovala stavební fakultu na ČVUT v Praze.
Česká literatura se do vietnamštiny překládá již dlouho. Existují překlady Němcové, Čapka, Kundery, Hrabala, Seiferta, Oty Pavla a dalších, ale ne vždy přímo z češtiny, dost často jsou převáděné z cizích jazyků, z angličtiny a francouzštiny. Kundera například výhradně z francouzštiny. Překlady Hrabala, které jsou mimořádně obtížné, by měly být pouze z češtiny a měl by je dostat do rukou skutečný lingvista, což se mnohdy neděje.
Češi jsou neuvěřitelně talentovaný národ, míní maďarský bohemista István Vörös |
Když tehdy obor vietnamistiky spolu s fakultou literatury na univerzitě v Hanoji přišly se společným překladatelským projektem, začala Binh Slavická hledat autora, který ještě nebyl přeložený. Nakonec vybrala Nerudu, od kterého kromě několika básní a dvou drobných povídek ve Vietnamu nic kompletního nevyšlo. Projekt dostal od českého ministerstva kultury grant na podporu vydávání původní české literatury v zahraničí.
Na překladu Povídek malostranských pracovala rok a půl. Při překládání dbala maximálně na odlišnou strukturu vietnamštiny, na její systém osobních zájmen, který je mnohem složitější než v češtině, na bohatou slovní zásobu, zvláště na ohromné množství synonym. Nakonec i na tonální stránku vietnamského jazyka; věta musí znít hezky a melodicky, a to zpětně ovlivňuje i výběr slov.
Jan Neruda
Nejtěžší ale pro překladatelku byly reálie, jako bylo jídlo nebo květiny. Někdy je musela řešit poznámkou. V povídce Svatováclavská mše musela pod čarou přiblížit katedrálu sv. Víta i postavu sv. Václava. Nebo strávila týden studiem dýmek. Hledala, jestli Vietnamci znají pěnovku, kterou si nakouřil pan Vorel ze stejnojmenné povídky. Štěstí je, jak říká, že Vietnamci kouří i dýmky a po týdnu opravdu objevila, že i u nich existuje pěnovka.
Vietnamští čtenáři jí mile překvapili. I když jde o povídky o Praze, měli dojem, jakoby se to odehrávalo někde u nich, ve staré části Hanoje. Hledali paralely a nacházeli je. Vietnamcům se také líbí nerudovský humor a rozumí mu, je jemný, není hrubý.
Ale nejvíc se čtenáři ve Vietnamu divili tomu, jak je Neruda současný, jak popisuje vztahy, které znají ze svého života. Ostatně i u dveří Slavických zazvonila nedávno žena s peticí, žádající, aby se nově nastěhovaný soused zbavil kohouta, který spáče budí ve čtyři hodiny ráno kokrháním. Téměř reinkarnovaný příběh z Nerudova Týdnu v tichém domě.
Nerudovy Povídky malostranské prezentovala doktorka Slavická loni u příležitosti 100. výročí Československé republiky v Hanoji na české ambasádě. Letos v květnu znovu, když se v Hanoji a Saigonu pořádaly Dny evropské literatury za účasti ambasád. A úspěch Nerudy ve Vietnamu asi i způsobil, že bude Slavická překládat dalšího velikána a ikonické dílo české literatury, Haškova Švejka. Kromě toho připravuje překlad Čapkovy Bílé nemoci, která se hrála v Hanojském národním divadle v roce 1985, pro knižní vydání.
Ale nejvíc je asi pyšná na to, že se její mnohaleté úsilí o navázání oficiální a profesní spolupráce UK s Národní vietnamskou univerzitou konečně podařilo. V roce 2016 byla podepsaná mezifakultní spolupráce a letos v červnu v Hanoji rektor UK Tomáš Zima podepsal spolupráci mezi oběma univerzitami. Když nic jiného, tak aspoň k tomuhle přispěla, jak říká.
