Hlavní obsah

Babiš zahnal Hamáčka do kouta, z něhož vede jediná cesta. Rekonstrukce vlády

Proč si prezident kopl do premiéra a jak Babiš zvládá submisivní postavení? Nabízíme rozhovor politického reportéra Václava Dolejšího s novinářkou Sabinou Slonkovou z pořadu Reportéři Seznamu z 13. srpna.Video: Lukáš Sál

 

Reklama

Jedním z důvodů, proč premiér otočil a ostře vystartoval po Michalu Šmardovi, je, že nechtěl nechat sociálním demokratům možnost odejít z vlády kvůli rozpočtu.

Článek

Premiér Andrej Babiš rozehrál v pátek večer hru, která s vysokou pravděpodobností dovede vládní spolupráci jeho hnutí ANO a ČSSD do finále.

Předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi neponechal v podstatě už žádný manévrovací prostor, jak ve vládě zůstat, anebo ji opustit kvůli něčemu méně banálnímu než jménu jednoho politika.

Babiš oproti předchozí domluvě oznámil, že i on odmítá sociálnědemokratického kandidáta na post ministra kultury Michala Šmardu.

„Sdílím stejný názor jako pan prezident. Že pan Šmarda – hlavně po jeho nespočetných mediálních vystoupeních – není dobrý kandidát. Já říkám za sebe. S tímhle pánem já ve vládě nebudu. Takže to není už dneska problém pana prezidenta, je to i můj problém. Já mám obavu, že na základě jeho vystoupení by ve vládě jenom kritizoval,“ uvedl premiér po návratu z dovolené pro večerní zprávy TV Prima.

Tím Babiš zavřel prostor pro úhybný manévr ČSSD. Z kuloárových informací, které redakce Seznam nashromáždila, vyplývá, že se v Lidovém domě zvažoval ústupek. Strana, která měsíce trvala na nominaci Michala Šmardy, by „pro blaho všech“ ustoupila a navrhla někoho jiného.

Nyní nemá Jan Hamáček jinou možnost, než nadále trvat na svém, protože si koaliční partneři dopředu slíbili, že si nebudou lustrovat ministry. Nadto v koaliční smlouvě stojí, že premiér navrhuje kandidáty, které si určí předseda koaliční strany. Neboli měl by využít toho, že mu předsednictvo ČSSD na posledním zasedání v polovině července dalo plný mandát k tomu, aby vyzval všechny své ministry k demisi a vyvedl sociální demokraty z vlády Andreje Babiše.

K tomu jej ostatně bude tlačit řada členů v čele se statutárním místopředsedou Romanem Onderkou. Mužem, který mimochodem již v dubnu vyzval Antonína Staňka, aby uvolnil funkci ministra kultury.

Pokud teď Hamáček Babišově a Zemanovu tlaku ustoupí, přijde o podporu v čele strany.

Co dál?

Nejpravděpodobnější variantou po demisi sociálnědemokratických ministrů je prostá rekonstrukce současné vlády.

Prezident Miloš Zeman již avizoval, že po dosazení nových lidí (na resorty vyklizené politiky za ČSSD) nebude vládu považovat za novou.

Navíc může Andrej Babiš – čistě teoreticky – svůj postoj obhajovat i koaliční smlouvou. Respektive jakýmsi slovíčkařením nad jejím textem.

Konkrétně v článku pět mocenského paktu stojí: „Dojde-li v koalici k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy 5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“

V této chvíli by ale demisi jeho prostřednictvím nepodávalo pět ministrů, ale maximálně čtyři. Ten pátý – Staněk – skončil s posledním červencem.

Nadto není vůbec jisté, zda by se na odchod s Janem Hamáčkem, Janou Maláčovou a Tomášem Petříčkem vydal i ministr zemědělství Miroslav Toman. Ten je ve vládě považován za prezidentova koně.

Rekonstruovaná vláda má jednu nespornou výhodu. Nemusí získat znovu důvěru, ke které je třeba nadpoloviční počet hlasů ve sněmovně. Tedy při plném počtu poslanců je třeba 101 podporujících.

Obnovený kabinet Andreje Babiše by zřejmě čelil pokusu o vyslovení nedůvěry. K tomu je při jakémkoli počtu přítomných poslanců třeba 101 hlasů.

A tolik opozice, byť posílena o značnou část ČSSD, nedá dohromady.

Hnutí ANO má k dispozici 78 hlasů, vládu by podržela KSČM s patnácti hlasy. Byli to ostatně komunisté, kteří umožnili vznik současného menšinového kabinetu.

Proti vládě by pak nehlasoval ani ústecký sociální demokrat Jaroslav Foldyna, jak oznámil tento týden v rozhovoru pro idnes.cz. A stejně by se zachoval i Antonín Staněk.

Do sta blokačních hlasů je pak možné započítat i dva poslance za nové hnutí Trikolóra, tedy Václava Klause mladšího a Zuzanu Majerovou Zahradníkovou, kteří nedávno opustili ODS. A tři nezařazené poslance, kteří byli zvoleni za SPD a stranu Tomia Okamury opustili. Tedy Ivana Nevludová, Lubomír Volný a Marian Bojko.

Problém by tak nově obsazená vláda mohla mít spíš s přehlasováváním senátního veta u některých klíčových zákonů. Ale pro to by mohla hledat podporu i u SPD, které ve vládě primárně kritizovalo rozhazovačnou politiku ČSSD.

Kdo by mohl v rekonstruované vládě zasednout? Následující jména již týdny kolují v politickém zákulisí. Obvykle s poznámkou, že jde o „drby“ s reálným základem, ale fakticky není nic předjednáno.

Jména z kuloárů

Na zemědělství by mohl pokračovat Miroslav Toman, který má blízko k Hradu a působil jako šéf tohoto resortu v Zemanově úřednické vládě Jiřího Rusnoka.

Kultura má několik variant. Zpátky do úřadu by se mohl vrátit Antonín Staněk, kterého prezident označil za velmi dobrého ministra bojujícího s korupcí. Sám Staněk by dle informací Seznamu o to velmi stál. V kuloárech se již týdny také skloňuje jméno starosty Náchoda a bývalého místopředsedy ČSSD Jana Birkeho. Jde ale o informaci vypouštěnou především z proprezidentské části sociální demokracie. O Birkem se mluvilo jako o náhradníkovi za Šmardu.

Zcela vyloučené není ani to, že by si svůj sen o vládním angažmá splnil prezidentův letitý přítel herec, režisér a malíř František Ringo Čech, který ostatně vedl bývalé Zemanovce do posledních voleb. (Propadl, strana získala mizivých 0,36 procenta.)

Zahraničí by si mohl zopakovat Jan Kohout, který již v Černínském paláci seděl dvakrát – v úřednických vládách Jana Fischera a Jiřího Rusnoka. Kohout se nově stal podporovatelem nového uskupení Václava Klause mladšího Trikolóra, takže místo ve vládě by mohl mít výměnou za tichou podporu vlády ze strany Klause mladšího a poslankyně Zuzany Majerové Zahradníkové.

Stejně jako Kohout v obou úřednických vládách sloužil jako ministr vnitra Martin Pecina a i on by mohl být povolán jako Zemanův člověk.

Jmen pro resort práce a sociálních věcí koluje vícero. Ještě před prázdninami se mluvilo o ministryni z dob první vlády Andreje Babiše Jaroslavě Němcové. Někteří zákulisní hráči zase zmiňovali Františka Koníčka, který ministerstvo řídil v Rusnokově kabinetu.

Zbývá otázka, proč se k takovému kroku odhodlal Andrej Babiš právě nyní.

Vysvětlení je hned několik.

Spor o rozpočet

Babiš si aktuálně je jistý alespoň sto hlasy ve sněmovně, jak bylo popsáno výše. Případně má na laně ještě alespoň jednoho přeběhlíka, aby mohl tvrdit, že není závislý na hlasech SPD.

Zároveň chce ministerský předseda předejít situaci, kdy by se vláda položila z vůle sociálních demokratů při jednáních o rozpočtu.

Právě peníze pro jednotlivé resorty se staly novým motivem rozbrojů v koalici. A „nedohoda“ o nich by sociálním demokratům poskytla lepší vysvětlení pro voliče, proč rozbíjejí vládu, než jakým je spor o nepříliš významné ministerstvo.

Andrej Babiš navíc cítí možnost zvýšit po odchodu sociálních demokratů kritiku toho, jak ministerstva vedli a jak hodlali plýtvat penězi, které pracně – rétorikou Babišova PR – a stále lépe vybírá Ministerstvo financí.

Silné prohlášení vůči Šmardovi pak může být pokusem Andreje Babiše vydobýt si u svých voličů zpátky nálepku silného premiéra, která je v posledních měsících stále více zpochybňována.

Nejsilnější pozici ve vládní hře má Miloš Zeman a Andrej Babiš, který se opakovaně označil za schopného vyjednavače zoceleného byznysem, zatím s prezidentem reálně nedohodl prakticky nic.

Takto směrem k voličům ukázal, že si umí dupnout. Pokud ČSSD ustoupí, bude moci říkat, že svým tvrdým přístupem situaci vyřešil. A pokud neustoupí, ale Babiš udrží vládu, může tvrdit, že je natolik silný, že krizi ustál.

Horký podzim

Nemít ve vládě vnitřní opozici se pak Babišovi hodí ještě z dalších důvodů. Blíží se třicáté výročí sametové revoluce, což ho – s jeho minulostí soudem uznaného spolupracovníka StB – znovu vystaví zvýšenému tlaku. Demonstrace už avizoval spolek Milion chvilek.

Nadto se blíží rozhodnutí státního zástupce v kauze Čapí hnízdo, v níž policie navrhuje obžalovat jak premiéra, tak jeho rodinné příslušníky z dotačního podvodu. Jak naposledy pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová uvedla ve Výzvě Seznamu, očekává, že žalobce Jaroslav Šaroch svůj verdikt, zda kauzu pošle k soudu, vynese do konce srpna.

V následujících měsících pak lze očekávat definitivní zprávy auditorů Evropské komise po vypořádání připomínek českých úřadů. V předběžných zprávách auditoři konstatovali, že premiér Babiš je ve střetu zájmů, protože nadále ovládá koncern Agrofert. Ten přitom pobírá miliardové dotace z evropských fondů. A protože je takový střet zájmů politika – byznysmena v rozporu s unijním a dle auditorů i českým právem, má Česko vrátit do unijního rozpočtu stamiliony korun a následně je vymoci od agrochemického gigantu.

Zejména kvůli hrozící obžalobě by mohl Babiš oživit plán, o němž se delší dobu spekuluje. A to, že by opustil premiérské křeslo, přenechal jej své věrné ministryni Aleně Schillerové a na vládu měl vliv právě přes ni. A Schillerové by se rozhodně řídil lépe kabinet bez sociálních demokratů.

Reklama

Doporučované