Květoslav Šimek
17. srpna 2019 • 16:00

Svačina stále bez práce, chce do Vítkovic: Nedá se čekat do nekonečna

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Po třech stříbrech se konečně dočkal vysněného titulu. A přesto je paradoxně bez práce. Vladimír Svačina, který se na konci dubna radoval s třineckými Oceláři z extraligového zlata, stále marně vyhlíží nové angažmá. Trénuje s prvoligovou Porubou a netají se tím, že by se rád vrátil do Vítkovic. „To je má priorita a chtěl bych, aby to dopadlo, ale nedá se čekat do nekonečna.“



V mistrovském týmu Ocelářů skončila Vladimíru Svačinovi smlouva. Na nové se s vedením klubu nedomluvil. „Říkali, že chtějí omladit,“ krčí zkušený útočník rameny. „Určitá jednání pak ještě s Třincem probíhala, i teď nedávno, ale nějak to nedopadlo.“

Přitom má za sebou slušnou sezonu. V základní části Svačina odehrál všech 52 zápasů, nasbíral 22 bodů (11+11). A v play off (17 utkání, 2+3) se konečně dočkal vysněného titulu. Za posledních devět let hrál finále třikrát a třikrát skončil druhý. Se třemi různými kluby. S Vítkovicemi v roce 2010 (s Pardubicemi 0:4), s Libercem v roce 2017 (s Kometou 0:4) i s Třincem v roce 2018 (s Kometou 1:4). Na čtvrtý pokus se dočkal.

„Myslím, že zrovna poslední sezona byla z mé strany vydařená, napadaly mi tam i nějaké góly, v týmovém bodování jsem byl celkem vysoko, myslím, že to bylo slušné,“ vrací se k uplynulému ročníku. „Ale trend je teď asi trošku jiný. Nechci brečet, že mě nikdo nechce, beru to tak, jak to je. Připravuju se s Porubou a může se stát, že tam začnu hrát i nějaké zápasy, protože řadu věcí do sebe jen z tréninku nedostanete. Můžu trénovat, jak chci, ale musím hrát. Uvidíme, jak to dopadne.“

Svačina nezastírá, že poměrně intenzivní jednání vedl jeho zástupce Vladimír Vůjtek mladší s Vítkovicemi. „Vypadalo to, že tam půjdu,“ popisuje útočník. „Už chtěli, ať jdu s nimi hned ze startu trénovat, ale to nedopadlo. Pak jsem měl s Vítkovicemi vyrazit do Švýcarska na soustředění, ale i z toho sešlo. Jsem z toho jelen a nevím fakt nic. Dá se říct, že oficiální nabídka z Vítkovic za celou dobu ani nepřišla. Pořád se sice tak nějak bavíme ve stylu – že já chci, oni chtějí, ale jestli nejsou peníze? Fakt nevím. Už je to celkem dlouho, moc jsem s tím nepočítal.“

Je zřejmé, že na podmínky a peníze, jaké měl Svačina poslední roky v Třinci, by v Ostravě nedosáhl. Nicméně si nemyslí, že by měl přehnané nároky. „Právě že ne, vůbec,“ přemítá otevřeně. „Na nabídku, se kterou tam Vláďa Vůjtek šel, mu z Vítkovic řekli, že je adekvátní a přijatelná. Ale nějak to zatím prostě nevyšlo, důvod nevím. Navíc mám odehraných přes šest set zápasů v lize, takže se za mě nemusí platit tabulky. Stojím vlastně pět tisíc korun, šel bych tam prakticky zadarmo.“

Na konci dubna slavil Vladimír Svačina s Třincem svůj první extraligový titul, na nové smlouvě se nicméně s Oceláři nedohodl
Na konci dubna slavil Vladimír Svačina s Třincem svůj první extraligový titul, na nové smlouvě se nicméně s Oceláři nedohodl

Do Vítkovic, kde s přestávkami odehrál sedm sezon, by se Svačina vrátil rád. A třeba oprášil spolupráci se svým hokejovým dvojčetem Ondřejem Romanem . „Ondra mi psal, že chybím na prvním tréninku,“ usmívá se Svačina. „Prý doufal, že mu to tajím a chystám to jako překvapení. Že se najednou objevím v šatně a budeme hrát zase spolu. To nevyšlo, bohužel. Bylo by příjemné si spolu ještě zahrát, třeba se dočkáme.“

Vítkovice jsou pro Svačinu priorita. „Chtěl bych, aby to dopadlo, ale nedá se čekat do nekonečna, je půlka srpna. S Vláďou Vůjtkem jsem se bavil hned po sezoně, co jsme vyhráli titul. Tehdy mi říkal, ať jsem v klidu, že do půlky května nemáme co dělat. Že bude podepsáno. Bude smlouva a bude klid. Je půlka srpna a smlouva není, asi je všude plno. Už mi přijde, jako bych ani hokej nehrál.“

S vděčností vnímá fakt, že na led může s prvoligovou Porubou, kde v mládí po odchodu z rodné Studénky hokejově vyrůstal. „Za Porubu jsem rád,“ říká Svačina. „Byl jsem tam od osmé třídy, příjemný návrat. Jezdil jsem denně skoro sedmdesát kilometrů do Třince, patnáct minut do Poruby je bomba. Je tam Miloš Holaň, který je hodně kvalitní trenér, poskládali i dobrý tým, tréninky mají hlavu a patu, jsou hodně náročné. Jsme rozdělení na skupiny, je nás na ledě málo, nezastavíme se. To je dobré. To mi dá hodně.“

V prakticky stejné situaci je v Porubě i Rostislav Olesz , který naopak skončil ve Vítkovicích. A také zatím nové angažmá nemá. „Je to zvláštní, pár měsíců zpátky jsme proti sobě hráli play off, pomalu jsme se jako Vítkovice a Třinec navzájem pozabíjeli a teď jsme spolu v Porubě,“ líčí Svačina. „Aspoň nejsem sám a mám s kým bruslit na konci tréninku. Zůstáváme s asistentem na ledě navíc, nebo si to vezme Oli na starost a vymýšlí cvičení. Je o mě dobře postaráno.“

Spekulovalo se, že by Olesz mohl nabrat opačný směr. Z Vítkovic do Třince. Trenér Václav Varaďa na začátku přípravy na ledě mluvil o tom, že by Olesze v týmu přivítal rád. Nicméně tato varianta aktuálně až tak reálná není.

„Já bych Olimu tohle angažmá přál,“ hlásí Svačina. „V Třinci jsem zažil krásné roky, přál bych mu to. Vím, že teď podepsali Matěje Stránského, ale kdyby Třinec ještě někoho sháněl? Kdyby mu to dopadlo, nezáviděl bych. Že by si práci našel a já ne. Vím, jak je to bez smlouvy nepříjemné, takže Olimu přeju, ať už taky někde podepíše.“

Že by se nakonec oba přidali k týmu prvoligové Poruby? „Všechno je možné,“ krčí Svačina rameny. „Bez práce jsem jak dlouho? Tři měsíce? A být tři měsíce bez peněz, taky není příjemné. Mám hypotéku na dům, všechno je třeba platit. V Porubě jsme se o této možnosti už lehce bavili, že bychom třeba podepsali smlouvu den ode dne. A mohl bych kdykoliv odejít. Řekli jsme si, že po tomto týdnu se budeme bavit trochu konkrétněji, jak to vymyslet.“

Na rovinu ovšem říká, že by trvale o soutěž níž šel nerad. „Myslím, že poslední sezony jsem neměl špatné, ani play off, ještě bych dolů jít nechtěl,“ přitakává Svačina. „Mám na to, abych hrál ještě nějaký rok nahoře. Naděje umírá poslední, doufám, že se to nějak vyvrbí. Ať ve Vítkovicích nebo jinde. Čekání je dlouhé a nic příjemného to není. Nejen pro mě, ale pro celou rodinu. Malá má jít do školky v září a nevíme, jestli do Studénky, kde už si našla kamarády, nebo jinde? Nejistota je nepříjemná a na prd.“

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud