RECENZE: Metallica a opakovaný vtip? Už zase hity naředila Jožinem

Řeč je samozřejmě o „lokální skladbě“, kterou Metallica vystoupení na svém aktuálním turné ráda ozvláštňuje. Loni v dubnu baskytarista Robert Trujillo málem zboural O₂ arenu, když dvaceti tisícům příznivců začal s rozkošným přízvukem hrát a zpívat Jožina z bažin. Příběh o tom, proč si vybral právě letitý hit Ivana Mládka, také stojí za to.

14 fotografií

Takže když se nyní blížil inkriminovaný okamžik a Trujillo s kytaristou Kirkem Hammettem na pódiu osiřeli, kdekdo byl napjatý… aby se ukázalo, že Metallica jen zopakuje loňský majstrštyk. 

Těžko říct, jak reagoval kotel, ale lidé vzadu sice pozvedli telefony, aby si přeci jen pořád ještě raritní zážitek nahráli, ale žádný sbor se neozval, ač Trujillo publikum ponoukal. Inu, opakovaný vtip přestává být vtipem. Aspoň že Metallica na závěr na obrazovce ukázala dobový snímek Mládka s Ivem Pešákem.

Tím však podoba s loňským vystoupením v zásadě končí. Metallica byla u nás po roce a čtvrt opět v rámci stejného turné, dala si však záležet na tom, aby předvedla jiný program.

Jistě, zněly skladby z aktuální desky Hardwired... to Self-Destruct. A samozřejmě došlo na hity jako Master of Puppets nebo Seek & Destroy. Dokonce přídavkový set v podobě skladeb Spit Out the Bone, Nothing Else Matters a Enter Sandman byl úplně stejný jako loni. Ale jinak to snad ani nejde.

Vedle těchto „povinných jízd“ však byl nedělní setlist zhruba z poloviny poctivě obměněný. Takže došlo i na starší písně jako Ride the Lightning, Harvester of Sorrow nebo For Whom the Bell Tolls. Tedy Jamesem Hetfieldem zkraje večera avizované vykopávky.

Do toho samozřejmě obří výprava včetně ohňů a hlavně po setmění efektních pestrobarevných projekcí na obrazovce přes celou šířku mohutného pódia. Takže i vzadu byl výhled slušný. A že na koncertu pro sedmdesát tisíc lidí někdo vzadu být musí.

Jedině snad třetí sada reproduktorů chyběla. Zvuk tak ve vzdálených místech byl trochu nečitelný, zpěvu nebylo pořádně rozumět a čirá fyzika taky způsobila, že dění na obrazovkách tu hudební složku show předbíhalo. Takže fungovalo mnohdy spíš formou „ilustračních záběrů“.

Ale to jsou skutečně drobnosti, se kterými se na takové obří show musí počítat. Navíc se nezdálo, že by si fanoušci kdekoliv v rozlehlém areálu připadali nějak ochuzení. Metallica prostě své „rodině“, jak příznivce nazývá, dovezla poctivé představení bez šoků pozitivních i negativních.