Podle mínění Jana Hamáčka se prezident svým rozhodnutím pohybuje mimo Ústavu. „Shodnou se na tom i všichni ústavní právníci,“ tvrdil předseda ČSSD. Nicméně jiného názoru je např. bývalý poradce prezidenta Klause Pavel Hasenkopf.
Udělal Michal Šmarda dobře, když ,,položil" stranickou nominaci na ministra kultury?Anketa
Ani Aleš Gerloch s tvrzením nesouhlasil. A poukázal na dvě věci: „Ústava říká, že prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh ostatní členy vlády. To znamená, že je tu návrh předsedy vlády a pak rozhodnutí prezidenta republiky. Není to v režimu článku 63, který je společným rozhodnutím předsedy vlády a prezidenta, tady prezident rozhoduje samostatně, samozřejmě nemůže rozhodnout bez návrhu, ale na druhé straně nemusí vždy návrhu vyhovět. Ty případy by měly být výjimečné, ale obecně platí, když někdo navrhuje a někdo rozhoduje, že ten návrh většinou je akceptován, ale jsou-li zde důvody, tak tomu tak není.“
Nadnesl i druhou věc: „Proč by prezident republiky neměl mít žádnou možnost uvážení a předseda vlády absolutní svévoli? Protože ta argumentace se vede tak, že předseda vlády může kdykoliv odmítnout ten návrh a může ho zdůvodnit jakkoli. Já myslím, že to tak není.“
Fotogalerie: - Maso je vražda
Moderátor Michal Kubal se pak zeptal, zda by premiér neměl mít výrazně silnější pozici než prezident. Na to Gerloch mínil, že prezident je také součástí výkonné moci a vláda má rozhodujující roli v exekutivě při výkonu. Nicméně toto je podle Gerlocha pojistkou, kterých je v Ústavě více. Podotkl, že prezident Václav Klaus po nějakou dobu odmítal jmenovat Davida Ratha ministrem zdravotnictví. „Kdybychom připustili to, co se dál říká, tak by vlastně rozhodovaly ty politické strany. Přitom podle Listiny základních práv a svobod jsou strany odděleny od státu, ale tvrdí se, že podle politické koaliční smlouvy nemůže předseda vlády odmítnout návrh té strany. Takže by to bylo, že podle Ústavy předseda vlády může cokoliv, ale ve skutečnosti podle té politické smlouvy nic, takže se tady smlouva staví nad Ústavu,“ dořekl Gerloch.
Ústavní znalec Antoš nesouhlasil s celkovým výkladem, i když se to prý neříká v této jedné větě. Ústavu je třeba číst v kontextu. Například, že v článku 68 je napsáno, že vláda odpovídá Poslanecké sněmovně. „To by mohlo být napsáno někde jinde, ale není, je to napsáno v tom samém článku a systematickým výkladem je třeba dovodit, že to má nějaký význam. Že prostě to omezuje roli prezidenta republiky při tom jmenovacím procesu.“ Antoš se domnívá, že došlo k porušení Ústavy, a to hned ve třech rovinách. Jednak tím, že 3 měsíce ležel na stole návrh, o kterém prezident republiky nerozhodl. „To se rozhodně nevejde pod pojem jednání bez zbytečného odkladu,“ míní ústavní právník. Druhým porušením je podle něj odvolání ministra kultury bez pověření jiné osoby, což trvá dodnes, a prý zde ani není snaha tento problém rychle vyřešit . A třetí rovina je důvod pro odmítnutí. Antoš připomenul, že předchozí prezidenti nakonec, i přes pochyby a námitky, návrh na jmenování vždy přijali. Že by se měl ministr předtím oborem zabývat, je podle něj kritérium, které naplňuje rysy svévole.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
