Pevné zadečky v úsporných úborech zabírají, přestože jejich vzájemné poplácávání se opakuje tak často, až se může přejíst. Účinkuje i zralý šarm Jiřího Langmajera v roli nového správce hřiště, už zasloužilého hereckého zachránce české filmové romantiky v čele s loňským hitem Po čem muži touží.
Zásadní problém ovšem tkví ve způsobu, jakým hrdinky, které hrají Petra Hřebíčková a Denisa Nesvačilová, profesionální hráčky s titulem mistryň republiky, Langmajerovu postavu odkrývají. Jako údajnou legendu by jej měly znát už podle jména, případně se pozeptat v branži nebo na internetu.
Jenže odhalování „záhadné“ mužovy minulosti, navíc pomocí školáckých reminiscencí, vede nutně k pochybnosti, jestli k vypracovaným tělům nepatří náhodou o něco měkčí mozky.
Samo vyústění pak již hraničí s parodií, jako kdyby se Romeo a Julie teprve ve finále dozvěděli, že se jmenují Montek a Kapuletová a že se jejich rody na smrt nenávidí.
Základní logiku zkrátka musí mít i romantická komedie, jinak se smrskne na obvyklou výplň obvyklé šablony včetně tikajících biologických hodin, zásnub, nevěr, bitek, kocovin a pravidla, že co se škádlívá, to se rádo mívá. Po pěti minutách se tedy může sázet na jistotu, kdo s kým se vydá k oltáři.
Kolečko je tradičně silnější v jazyku dialogů než v situacích, natožpak v jejich aranžování, ale kameraman Petr Bednář ho nenechal v nejistotě, třebaže na filmový výraz si komedie Přes prsty nečiní ambice. Vypadá přesně tak, aby ji po cestě kiny, kam jde 29. srpna, mohla využít koprodukční rodinná televize.
