RECENZE: V opravdu Krvavé nevěstě těší smích a nadsázka

Režiséři Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett, kteří po účasti na povídkové mozaice V/H/S společně natočili Zrození ďábla, došli ve svém hororu Krvavá nevěsta zatím nejdále. Jednak klasický model jednoty místa, času a děje, jenž se odehrává ve starobylém sídle plném tajných chodeb, zákoutí, svící a kuriózních zbraní, opatřili originálním východiskem, jednak potoky krve odlehčili smíchem.

Šatstva slibně ubývá

Ve zkratce - novomanželka si má podle tradičních rituálů ženichova klanu, jenž zbohatl na vývoji a prodeji deskových her, vyzkoušet o svatební noci jednu ze zdánlivě nevinných společenských zábav. Vylosuje si hru na schovávanou, ale brzy zjistí, že po dětinském „před pikolou za pikolou, už jdu“ ji čeká nerovný boj o holý život.

Naštěstí se z křehce bezbranné plavovlasé siroty vyklube nečekaně odolná bytost, kterou podobně jako její kolegyni z Tarantinova filmu Kill Bill žene zdravý vztek spravedlivé odplaty; a když se šťavnaté nadávky řinou z něžných úst, účinkují jako přirozené posilování sebeobrany organismu; tedy zábavněji.

8 fotografií

Model přesilové štvanice je sice ze své podstaty jednotvárný, nicméně vtipy na vývojové stupnici od černých k morbidním jej vděčně osvěžují. A protože po každé šarvátce se nevěstin potrhaný svatební úbor zmenšuje, může herečka Samara Weavingová, kterou představily už Tři billboardy kousek za Ebbingem, odhalovat stále vydatnější ukázky svých nesporných půvabů.

Nejvíce však potěší domácké panoptikum ve stylu Addamsovy rodiny, ve kterém se najdou i známější herecká jména. Především kouzelně pěstěná a současně vyžilá Andie MacDowellová coby hrdinčina tchyně, která za všech okolností stojí s úsměvem nad věcí, ale také třeba Nicky Guadagni, představitelka Sarah v Příběhu služebnice, jako kamenně nesmiřitelná teta Helena.

Všichni jsou vytříbení, zdvořilí, vlídní, kultivovaní, vstřícní a noblesní, jako by vypadli z historické ságy pod šlechtickým erbem; o to bizarněji pak vyznívají jednak jejich činy, jednak suše věcné komentáře, ať zametají „omyly“ v podobě nechtěných obětí nešikovné dcery, nebo hledají na internetu video s návodem, kterak zacházet s kuší. 

Dalo by se předpokládat, že degenerovaný rod se navzájem vymlátí sám, ale tak snadné to není.

Někdy brutalita překročí míru, neboť se zapojí i děti, jindy diváka do komedie vrátí důvtipné technické rekvizity. 

Pravda je, že v garsonce by se na krvavou schovávanou hrát nedalo a že finále je ještě ulítlejší než celá filmová rodinka. Nicméně díky nadsázce se Krvavá nevěsta konzumuje daleko příjemněji než horory vyprávěné s vážnou tváří. A pokud se bere jako studentské cvičení ve vymezeném prostoru i stylu, pak je to řemeslně slušná práce.