To je trochu překvapivý názor.
Řeči o nových trendech beru jako slovíčka. Hokej v Liberci je ve zkratce postavený na tom, že chceme hrát na kotouči, protože tým, který diktuje, co se bude dít v obranném i útočném pásmu, musí zákonitě uspět.
Nesdílíte tedy názor, že všechno ze staré školy je špatné?
Rozhodně ne. Pocházím z rodiny, která ze staré školy vycházela. Táta patřil do generace, která prošla tisícovkami bitev a důležitých utkání. Na druhou stranu ale samozřejmě souhlasím, že dnešní pojetí práce a servis hráčům je někde jinde. Už to není tak, že by trenér řekl jen základní věci.
Josef Augusta v roce 2006.
Ale?
Jelikož jsou dnes hráči rozesetí po světě, tak jsou zvyklí na servis, který by jim měl realizační tým přinášet. Hra samotná je na ledě stejná, ale hodně se změnily věci okolo. A také filozofie - dřív se hrálo s levým křídlem dozadu, spousta týmů sázela na obranné systémy, kdežto dnes je hokej orientovaný na pohyblivé a kreativní beky. Dřív bylo všechno na hlavním trenérovi, dnes máte tým lidí. Ve finále ale rozhodnutí stejně musím udělat já.
Není to pro hlavního kouče paradoxně těžší než dřív, když má tolik informací?
Všechno se odvíjí od lidí, které máte kolem sebe. Jestli vám dávají správné informace. V tomhle je Liberec silný.
Když jste nastupoval do funkce, mluvil jste o něm nadšeně. Jak je klub odskočený od zbytku extraligy. Nešlo o zdvořilostní fráze?
Ne. Po roční zkušenosti v roli asistenta můžu říct, že to předčilo má očekávání. Věděl jsem, že je Liberec na výši, protože jsem měl možnost vycestovat na různé stáže po NHL, a měl tudíž přehled, jak se dělá hokej v zahraničí. A pak jsem viděl, jak ho dělá Filip Pešán i ostatní kluci okolo týmu.
Kde všude jste absolvoval stáže?
V roce 2017 jsem byl v Buffalo Sabres. Bylo to během sezony a povedlo se to díky tomu, že klub vedl Dan Bylsma, který byl mým spoluhráčem. Strávil jsem v organizaci deset dní. A rok nato jsem se byl podívat na rozvojový kemp pro mladé hráče ve Winnipegu.
Dá se s odstupem času říct, co to člověku dalo a co je možné aplikovat v Česku?
Nejvíc jsem si z toho od lidí v zámoří vzal tu vášeň k... tomu se ani nedá říct povolání, ale k profesi, k hokeji. Vášeň a zaujetí, s jakou pracujou, je neuvěřitelná. A pak mi otevřelo oči zjištění, že my trenéři jsme tady pro hráče, a ne hráči pro nás. A že je naším úkolem hráče připravit, stanovit nějakou taktiku nebo způsob, jak bude všechno vypadat. Dokázat prostě hráče posunout individuálně. Jedině v takovém prostředí se bude posouvat celý tým i klub.
Filip Pešán nedávno prohlásil, že se trenér nemůže rozhodovat podle pocitů, ale na základě přesných dat a faktů. Neříkáte si, že se z hokeje někdy dělá zbytečná věda?
Chápu, co myslíte. Někdo tvrdí, že to je zbytečná věda, někdo tenhle přístup uznává. Je potřeba si ale uvědomit, že se dneska stejným způsobem pitvá každý sport na světě. Výsledky a rozhodnutí hráčů na ledě záleží jen na nich a dané chvíli. V tom se hokej nezměnil. Rozdíl je v tom, jakými informacemi hráče připravíme, aby byli v daném okamžiku úspěšní. To se změnilo hodně.
Nezatracujete staré pojetí, tak řekněte, co se z něj dá vzít dnes? Co pořád přetrvává?
Hlavně respekt k autoritám. Jeden člověk nese zodpovědnost a ostatní by to měli respektovat. My jsme národ, který hrozně rád kritizuje. Dřív to bylo v hospodách a dneska se to děje v internetových diskusích, na Facebooku. Někdo je ale v pozici hlavního kouče, a tak to prostě je a ani se to nikdy nezmění.
Je pro trenéra těžké nastupovat po někom, kdo měl úspěchy? Vy to po Pešánovi můžete v Liberci přece jedině zkazit, nemyslíte?
Bezpochyby je to těžké, ale byl bych slaboch, kdybych tu výzvu nevzal. Naopak jsem poctěn, že mi dali důvěru právě po Filipovi. Vím, že s ním budu srovnávaný, ale to už je na mně, abych se s tím popral a vyšlapal si svou cestičku. I když nemíním dělat nějaké radikální změny, protože tenhle tým funguje výborně. Někdo také musel přijít po Miku Babcockovi v Kanadě. Nebojím se toho, těším se.
Filip Pešán burcuje libereckou střídačku v utkání s Plzní.
Je pro vás velká výhoda, že jste byl u týmu rok a víte co a jak?
Věřím, že jo. Spolupracoval jsem s Filipem, viděl jsem, jak jim to tady funguje. Většinu hráčů znám, i když to bylo z jiné pozice. Je to velká výhoda oproti tomu, kdybych přišel z voleje.
Máte za sebou jedno extraligové angažmá v roli hlavního kouče. Mladá Boleslav však neměla trpělivost a po pár měsících vás vyhodila. Věříte, že to v Liberci bude jiné?
Věřím v to. Věřím v sílu mužstva a pevně věřím, že se do takových situací nedostaneme. Hokej přináší i prohry, ale věřím, že se dokážeme připravit natolik, že se vyhneme problémům.
Může vám pomoci, že si vás Filip Pešán vybral a že spolu budete nadále spolupracovat, protože zůstává sportovním manažerem?
Jednoznačně. Nespadl jsem sem z nebe. Vybral si mě Filip a majitel Syrovátko. Cítím od nich důvěru a to je pro mě hrozně důležité.
Jak moc s Pešánem řešíte hokej?
Řekl bych, že prakticky denně. Je to úsměvné, ale to se mi hrozně líbí na Liberci celkově, nejenom na Filipovi, protože lidi, kterými se obklopil, jsou všichni hokejoví blázni. Nemine chvíle, kdy bychom něco neřešili. Hokej všichni milujeme a bavíme se o něm dnes a denně na všech úrovních.
Řešíte pouze Liberec, nebo hokej i v obecné rovině?
Řekl bych, že řešíme hokej od první třídy po NHL. Vybereme si téma a jsme schopní se o něm bavit hodiny. Já jsem v takovém prostředí vyrůstal. S tátou jsme se sešli v neděli po obědě a nebavili se o ničem jiném než o hokeji. Takže jsem vlastně jen volně navázal na podobné prostředí.
Hádáte se při debatách? A je to vůbec vhodné?
S Filipem to nejsou pověstně bouřlivé debaty, jaké měl táta s Ivanem Hlinkou nebo s Jardou Holíkem, ale ne vždycky máme stejný názor. Umění každého člověka je naslouchat a uznat, jestli nemá váš protějšek lepší úhel pohledu nebo jestli by nestálo za to si z jeho názoru něco vzít.
Patrik Augusta ještě na boleslavské střídačce.
Učil vás táta, jak se chovat v pozici trenéra ke kolegům?
Táta s mámou mě to učili odmalička. Je to o respektu k autoritám, o kterém jsme mluvili, o respektu ke starším a ochotě vyslechnout si jiný názor. Byl jsem takhle vychovávaný celou rodinou. Na druhou stranu si jako hlavní trenér musíte umět stát za svým, když si nejste radami okolí jistý. Byla by hloupost poslouchat někoho jiného, pokud se s tím názorem neztotožňujete.
Liberec opustil lídr Marek Kvapil. Zkuste upřímně říct, jak moc vás to oslabí?
Marek měl v Liberci jednoznačně velkou roli v ofenzivní stránce hry, jeho body odešly, ale pevně věřím, že tu máme hráče, kteří ho budou schopni nahradit. Dostanou o trošku víc prostoru a budou mít možnost být v popředí produktivity nejen týmu, ale celé extraligy. To je myslím slušná motivace.
Na papíře máte víc odchodů než příchodů. Je tým kvalitativně na stejné úrovni jako v minulé sezoně?
Těžce se srovnávají týmy před rokem, před dvěma lety. Myslím, že je na velmi dobré úrovni. Máme hodně dobrou ofenzivu, kde jsou většinou mladí hráči, ale velkého lídra máme v Láďovi Šmídovi. A podařilo se nám zacelit díru po odchodu brankáře Willa. Určitě bude chybět Ševc, který si vybral Boleslav, aby byl blíž domů. Ale věřím, že se mladí kluci vzadu ve své hře trošku posunou.
Jsou různé názory na český hokej. Patříte také ke kritikům, kteří nevěří, že se zlepšuje?
Já si myslím, že extraliga nemá vůbec špatnou úroveň. Viděli jsme to poslední roky v Lize mistrů. Jasně, dlouhodobě nemáme medaili na seniorském ani juniorském šampionátu, takže je před námi pořád hodně práce a musí se změnit hodně věcí, ale můj názor je, že musíme změnit hlavně zapálení a vášeň pro hokej. To bude hrozně těžké, protože v českém hokeji je až moc rutinérů, kteří mají zkušenosti, ale tenhle sport nejde dělat, pokud pro něj nejste zapálení 24 hodin denně. Možná to zní divně, ale pokud chcete něčeho dosáhnout nebo něco změnit, tak musíte hokejem žít. Musíme tomu dávat všechno.
