Ve školství by už mělo být líp a dobře ohodnocení učitelé by spolu s žáky měli radostně vykročit vstříc novému školnímu roku. Vždyť premiér Andrej Babiš opravdu plní sliby a kantorům přidává. I příští rok jim porostou platy mezi všemi státními a veřejnými zaměstnanci nejvíc. Zároveň se asi opravdu do věčných lovišť odebírá povinná maturita z matematiky, a je tak prostor vymyslet nový způsob, jak v Česku zlepšit (nejen) matematickou gramotnost.
Tohle prostě vypadá dobře, takže i profesor Matulka z Cesty do hlubin študákovy duše by snad odhodil svou skepsi a ještě radostněji vykročil učit přírodopis.
Když víc znamená málo
Ovšem jak už to u všech ano současné vlády bývá, má i tohle svá ale. A když je sečteme, uvidíme před sebou pořád jen špatně placeného a podceňovaného učitele, kterého školský systém drtí a nijak nemotivuje, aby naše děti připravil na život v proměnlivém světě.
Nejdříve ty peníze. Mnohý státní zaměstnanec už má z učitelů skoro osypky, protože již několikátý rok jejich platy rostou dvouciferně, zatímco průměr v eráru jsou jednotky procent. K tomu je ale třeba dodat trochu víc, než co hrdě hlásal minulý rok slogan na Babišových předvolebních billboardech - totiž, že platy učitelů vzrostou na 45 tisíc korun.
Expert na vzdělávání Daniel Münich v rozhovoru pro týdeník Ekonom připomněl, z jak hluboké platové propasti se učitelé škrábou pomalu nahoru. Přes všechno přidávání mají stále jen 115 procent průměrné mzdy, což je návrat teprve k úrovni předkrizového roku 2008.
K pochopení není třeba profesura z ekonomie: zvyšují-li se platy všech státních zaměstnanců, navyšování preferované skupině musí být opravdu velké, aby odskočila nahoru. A to není.
Co s tím? Platy učitelů (ale také nepedagogických pracovníků, bez kterých to nejde) musí stoupat nikoliv jen do roku 2021, v němž Andrej Babiš doufá v další sněmovní vítězství. Růst musí dál i po tomto datu, jedno s jakou vládou. Máme-li se hnout z místa, musí to být priorita nejen pro ni, ale i pro společnost jako celek. Současná vládní sestava ilustruje, jak to bez tlaku veřejnosti dopadá: Když jej ANO a ČSSD nepociťovaly, na učitele v minulém volebním období rychle zapomněly. Teď poptávku cítí a rázem je alespoň nějaký růst ostudných učitelských platů vlajkovou lodí kabinetu. Tak holt funguje politika.
Jak odehnat elitu
Peníze nejsou potřeba jen pro ocenění současných učitelů. Podfinancované školství je hrozbou především pro budoucí sborovny. V dnešních stárnoucích kabinetech posedávají čím dál starší kantoři, jejich průměrný věk se přibližuje rychle k padesátce. Pořád jde ale často o intelektuální špičku z osmdesátých a devadesátých let, horních 15 procent společnosti, která vystudovala univerzitu. Nyní jde na vysoké školy polovina věkového ročníku a na ty pedagogické spíše její méně zdatná část.
Pochopit to opět není těžké: Jak moc je lákavé být učitelem za průměrný plat 36 tisíc korun, který navíc skoro celou profesní dráhu stagnuje, ať už se z vás stane vynikající učitel, nebo flákač? Proti tomu postavme lékaře. Ten se těší podobnému statusu ve společnosti jako učitel, platově je ale ohodnocen diametrálně jinak. Pravda, v českých nemocnicích jsme stvořili nový typ člověka, který pořád slouží přesčasy a denní světlo už roky neviděl, ale také za to má v průměru 85 tisíc korun. Je tedy celkem jasné, kam to intelektuální špičku věkového ročníku táhne před branami fakult více.
Babišův předvolební slib, že "učitelé na tom musí být stejně jako právníci nebo doktoři, finančně a společensky" je zcela v nedohlednu.
Budete ředitelem. Za trest
Ne vše se samozřejmě dá léčit penězi, jakkoliv jsou teď v našem podfinancovaném školství největším problémem právě ony. Tím spíš je ale nepochopitelné, že se za takové situace ministerstvo nesnaží alespoň zařídit příjemnější život ředitelům škol. Jsou to oni, komu každodenní kočírování celého porouchaného, podvyživeného systému leží na bedrech. A speciálně to platí o šéfech spousty malých škol, které balancují na pokraji krachu.
Nyní tito přetížení, špatně placení lidé fungují jen jako průtokový ohřívač peněz. Svým dobrým podřízeným prakticky nemohou přilepšit a těm špatným dát signál, že svou práci nedělají dobře. Topí se ve stozích papírů a kontrol. Chybí jim metodická podpora a tlačí se na ně často dost ošklivá obecní politika.
Přitom by nebylo nic jednoduššího než menší školy nikoliv rušit, ale spojovat ve větší celky a těm pak zařídit dobrého ekonoma, který by uměl obstarat i dotace z eurofondů. Ředitel by se pak mohl věnovat opravdovému pedagogickému vedení učitelského sboru. A mohl by si dovolit třeba i lepší učitele jazyků, protože by pro ně měl celý úvazek na více školách. Mohl by se starat o to, aby maturita z jeho ústavu měla opravdu široko daleko ten nejlepší zvuk a stala se lákadlem pro rodiče studentů.
Dnes je to však zcela opačně - mnoho malých škol zmírá, má přestárlý sbor, ředitel nedokáže zaplatit mladé a ocenit dobré. Na pedagogické vedení mu nezbývá čas a na konci studia musí servírovat žákům státní maturitu, která vůbec nevyhovuje typu školy, který navštěvují. Ale v Praze na ministerstvu se zaradují, kolik dětí zase neuspělo, což je dnes dost nepochopitelně bráno jako známka kvality.
Co naše děti budou umět
Řídit školství jistě není lehké, ale také to není žádná raketová věda. Jeden by čekal, že se politici budou předhánět ve svých školských plánech. Jednak pro dobro republiky, jednak pro úspěch svých stran - masa učitelů plus rodičů plus prvovoličů stále na školách už představuje slušnou skupinu k oslovení.
Zlaté oči! Andrej Babiš svůj velkolepý "sen o tom, co naše děti budou umět" z předvolební brožury redukoval jen na zvyšování platů. Hlavní opoziční strana ODS má v čele exministra školství a bývalého rektora, ale na školský program zcela rezignovala. ČSSD chtěla ve vládní krizi měnit křesla a získat ministerstvo školství, ale vůbec nevěděla, co by si tam počala. A ostatní strany jsou snad ještě marnější (byť alespoň STAN nyní jakýsi reformní polotovar představil). Není divu, že v té bídě je ministrování Roberta Plagy vnímáno jako ještě docela přijatelný kompromis.
Pomsta bude krutá
Je to ale kompromis, který se republice jednou zle vymstí. Ne, učitelský stav asi neochromí stávkou zemi, jako by to uměli doktoři či železničáři. Nepřipoutají se řetězem ke škole, aby zabránili vstupu vědění chtivým studentům (ti by spíš uspořádali z vděčnosti party).
Pomstí se za roky opomíjení české společnosti mnohem, mnohem krutěji. Pomstí se na našich dětech, protože noví učitelé budou horší a horší, systém hůře a hůře řiditelný a ředitelé průměrnější a průměrnější…
Tak pěkný nový školní rok!
