Konec přechylování problém ženských příjmení nevyřeší, říká odbornice

Minulý týden podpořila vláda návrh úpravy zákona o matrikách, podle které by se všechny ženy po sňatku nemohly svobodně rozhodnout, jestli přijmou jméno partnera bez typické přípony -ová. Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) však o pár dnů později řekl, že podpoří pozměňovací návrh ve Sněmovně, který by dal českým ženám právo jméno nepřechylovat. 

Navrhovaný zákon přitom s jazykovědci ministerstvo vnitra nekonzultovalo.  

5 fotografií

„Překvapuje mě, že před předložením zákona nebyla řádná diskuze s Ústavem pro jazyk český,” podotkla v Rozstřelu Pravdová. Debata nastala až nyní, když se o tématu více hovoří. 

Na jazykovou poradnu se podle Pravdové lidé obracejí, když se spíš zajímají o to, jak přechýlit své jméno či jak říct lidem, že by se mělo skloňovat. Že by si někdo stěžoval na nepřechýlené či naopak přechýlené jméno se podle ní moc neděje. 

V českém jazyce se vyskytují módní trendy, jedním z nich může být právě i nepřechylování. „Veřejný prostor je otevřený i ženám, které se nepřechylují, jsou více vidět. My však nepřikazujeme, zda přechylovat či ne. Nikomu nechceme upírat právo, aby se jmenoval tak, jak chce,” vysvětluje Pravdová.

Ústav pro jazyk český pak ale podle Pravdové nemůže u takových jmen rozhodnout, jak je zapojit do věty a skloňovat. „Pro oslovování jí můžeme například navrhnout křestní jméno či titul. Jak ale nepřechýlené příjmení skloňovat nevím, čeština na to není připravená.”

Nepřechýlené jméno může přinést komplikace nejen ženě, která se pro nepřechýlenou formu rozhodla, ale i jejímu okolí. „Nutí to přemýšlet, zda si nepomoct nějakými pomocnými slovy, či jakou formu jména zvolit.” Například u jména Chyba by se dalo ženu oslovovat prvním pádem, skloňovat jméno podle vzoru žena nebo právě přidat příponu -ová. Ani jedno řešení však podle Pravdové není systémové.

PhDr. Markéta Pravdová, Ph.D., MBA působí v Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.  Zaměřuje se na jazykovou kulturu, popularizaci jazyka, teorii a praxi jazykového poradenství, jazykovou normu a kodifikaci, jazyk administrativy a mediální studia.  Absolvovala Filozofickou fakultu a Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Tématem diskuze jsou často i cizí jména, například jména zahraničních hereček a sportovkyň. Přechylování cizích přejatých jmen se však připravovaný zákon netýká. 

Jednoznačně říct, jaká jména činí Čechům největší problémy u přechylování a skloňování podle Pravdové nejde. „Čím je nám jméno vzdálenější - například orientální jména - tím složitější pro nás je to, jak s ním naložit. Často nechceme nositele jména urazit.” 

Velkou roli ve vztahu k přechylování jmen a jejich skloňování podle Pravdové hrají i média. „Média většinou mají interní předpis, který redaktorům určuje, zda jména přechylovat nebo ne,” říká Pravdová s tím, že nepřechýlená vžitá jména jako například Angelia Jolie či Greta Garbo veřejnost nerozhodí. „Nakonec to možná doopravdy budou média, která rozhodnou o tom, jak si veřejnost na přechylování zvykne či nezvykne,” dodává.

Problematiku přechylování a skloňování ale neřeší pouze český jazyk. „Nepřechylujeme jen my. I ostatní slovanské jazyky přechylují, například slovenština, bulharština. Přechylují ale i Řekové, Islanďané,” vypočítává.

Nehrubne čeština, jen její uživatelé

Český jazyk se podle Pravdové vyvíjí. Jazyk jako takový ale chudší ani hrubší není. „Čeština jako taková nezhrubla, možná hrubnou její uživatelé. Čeština má mnoho vzletných a vznosných výrazů, ale i ty hrubé. Záleží na lidech, zda zvládnou projev přizpůsobit situacím, ve kterých se nachází. Někteří lidé pravidla porušují schválně, chtějí vyčnívat,” myslí si. 

Často diskutovaným tématem je také přejímání cizích slov. Těch v českém jazyce postupně přibývá, od vymýšlení českých ekvivalentů se pomalu upouští. „Tempo, jakým se jazyk vyvíjí, je rychlé. Na počešťování není čas, rychleji se vžije přejatý pojem,” míní Pravdová.