Středoevropské nešvary brexitové politiky
Británie je po právu považována za kolébku parlamentní demokracie a chování tamních politiků je v mnohém hodné následování. Třeba v tom, že volení zástupci lidí tam při podezření na své protiprávní jednání rezignují a jsou ochotní obětovat své funkce i kariéry, pokud se jejich přesvědčení dostane do konfliktu s nějakým rozhodnutím. Minimálně v Česku je to něco, co už skoro neznáme.
Brexit ale vnesl do britské politiky i nešvary, které by se s trochou nadsázky daly nazvat středoevropské, i když nejsou rozhodně žádným specifikem jenom našeho regionu.
Stále častěji v Británii například zaznívají obvinění z překračování nebo porušování ústavy. V ostrovním případě ovšem nepsané, což ztěžuje posouzení oprávněnosti takového podezření.
Opozice z toho naposledy nařkla vládu kvůli pětitýdennímu přerušení zasedání parlamentu. Soudy však nenašly důvod, proč proti této – jinak běžné – praxi v politicky vyhrocené době zakročit.
Stoupenci brexitu naopak spatřují protiústavní jednání u mediálně populárního předsedy Dolní sněmovny Johna Bercowa. Ten svými kontroverzními rozhodnutími během projednávání brexitové smlouvy opakovaně nahrával opozici a podle svých kritiků pošlapával nestrannost svého úřadu.
Politický chaos
Další nešvar se rýsuje v souvislosti se schváleným zákonem, který má zabránit britskému odchodu z Evropské unie bez dohody. Opozice za pomoci konzervativních rebelů v něm zavázala vládu požádat o další odklad vystoupení, pokud do 19. října nedojedná s unií novou brexitovou smlouvu nebo ji parlament neschválí ukončení členství bez ní.
Premiér Johnson první bitvu prohrál. Brexit na konci října ale stále hrozí
Číst článek
Premiérovi Borisi Johnsonovi a jeho kabinetu se logicky takové rozhodnutí nelíbí. Komplikuje totiž slib nového vedení konzervativců vyvést zemi z Evropské unie na konci října bez ohledu na cokoli. Teď ale musí londýnská vláda stejně jako její předchůdkyně brát ohled na vůli parlamentu, který si tvrdý brexit za žádných okolností nepřeje.
V Downing Street se tak podle zdrojů ostrovních novin rodí plány na něco zcela nebritského – jak zákon obejít a sabotovat ho. Tedy něco, co máme také spojeného spíš s východnějšími končinami Evropy.
Johnson dává hlasitě najevo, že se rozhodnutí parlamentu na rozdíl od Theresy Mayové podvolit nechce. Podle vlastních slov bude raději ležet mrtvý ve škarpě, než by evropské lídry požádal o celkově už třetí posunutí brexitu.
Zásadní je pro něj výsledek referenda z roku 2016 a přání většiny Britů z unie odejít. Cítí se tak více vázán rozhodnutím občanů Spojeného království než přímo volených zástupců těch samých lidí.
Podle Sunday Times je proto vláda připravena schválený zákon ignorovat, pokud na klíčovém říjnovém summitu Johnson nedosáhne nové dohody. Premiérovi nakloněný Daily Telegraph zase tvrdí, že Johnson zvažuje do Bruselu poslat dopisy dva. Jeden s formální žádostí o odklad a druhý s konstatováním, že Londýn evropské podmínky pro případný posun stejně nepřijme.
Byla by to hodně absurdní a donedávna nepředstavitelná scéna, pokud by předseda britské vlády rozmlouval unijním kolegům, aby vyšli vstříc žádosti, kterou by jim sám adresoval. Stát se to ale může. Podporovat tuto žádost premiérovi zákon nepřikazuje, i když se to od něj očekává. V politickém chaosu provázejícím britské odcházení z unie by to už asi nikoho ani nepřekvapilo a jen by to dokreslovalo situaci, do které se Británie brexitem dostala.
Přesto přese všechno britský parlamentní systém stále funguje, jak ukázalo turbulentní dění po poslaneckých prázdninách. A to je jedna z mála jistot – zato ovšem podstatná – kterou Britové mají, ať už jim brexit přinese cokoli.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Spor o výpověď bez udání důvodu může potopit vládní koalici
Jiří Pehe
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer