Pojmem akutní leukémie se označuje skupina nádorových onemocnění krvetvorby. Ty vznikají v důsledku maligní transformace krvetvorné kmenové buňky. Rozeznáváme dva hlavní typy akutní leukémie:
1) akutní myeloidní leukémie (AML), známá rovněž jako akutní myeloblastická leukémie či akutní nonlymfoblastická leukémie
2) akutní lymfoblastická leukémie (ALL), známá rovněž jako akutní lymfocytární leukémie
Příčiny vzniku leukémie jsou nejasné. Obecně se předpokládá se, že svou roli sehrává celá řada faktorů vedoucích k poruše normálního vyzrávání buněk kostní dřeně. Patří mezi ně například radioaktivní záření či kouření. Vliv dědičnosti je předmětem diskusí. V mnoha případech však žádnou možnou příčinu nepodaří identifikovat (pacient je nekuřák, nepracuje v rizikovém prostředí, netrpí žádným onemocněním imunity apod.).
Příznaky akutních leukémií
Protože kostní dřeň není schopná vytvářet dostatek funkčních krvinek, pacienti jsou obvykle nápadně bledí a mají problémy s nedostatkem energie. Kromě toho se mohou opakovaně potýkat s různými infekcemi. Často zdánlivě bezdůvodně krvácejí z nosu nebo jsou náchylní k tvorbě modřin (aniž by se do postiženého místa udeřili). Někteří jedinci ovšem žádné zjevné potíže nemají.
Léčba leukémie
Z hlediska léčby je velmi důležité, v jakém stádiu byla nemoc zachycena. Při chemoterapii se zpravidla používají různá cytostatika, která leukemické buňky ovlivňují v odlišných fázích jejích životního cyklu. Počet cyklů odvisí od věku pacienta, doprovodných nemocí, odpovědi na léčbu atd.
V boji proti akutní lymfoblastické leukémii mohou najít uplatnění rovněž určité steroidy, které pomáhají ničit leukemické buňky. Leukemické buňky v centrálním nervovém systém (ale i jiných specifických oblastech) se pak většinou likvidují radioterapií. Další účinnou zbraní může být transplantace krvetvorných buněk.
Po léčbě
Hlavní problém spočívá v tom, že naše současné metody nedokážou detekovat leukemické buňky, které přežily léčbu a nadále zůstávají v těle. V důsledku toho by mohlo dojít k tomu, že léčba by byla ukončena v době, kdy by již výsledky kontrolních vyšetření byly negativní, a tyto přeživší buňky by se následně opět začaly množit.
Z tohoto důvodu se v léčbě pokračuje i po dosažení remise. Přestože pacientovi to může připadat zbytečné, cílem je zvýšit pravděpodobnost úplného vyléčení. Následuje dlouhodobé ambulantní sledování (kontroly krevního obrazu a kostní dřeně).
Titulní foto: Ed Uthman, CC BY 2.0
