Vedro cestou do Marrákeše bývá nesnesitelné. V horách dvojnásob. Ale jednu výhodu ta nekonečná štreka měla. Výhledy, pohledy, panoramata! Vzduch se tetelí a z čela i tváří neustále stíráte pot. Takže zaostřit zornice daleko a hluboko před sebe dá trochu zabrat. Jen písek a hlína. Tuny. Ale ty scenérie! Jako obrazy! Na nich silnice připomínající hady. Dlouhé a rozpálené. Je téměř jedno, jakým směrem se podíváte. Zda do kopce, nebo do údolí. Jsou všude a v nepravidelných tvarech se šinou z města až na vrcholky. Kamion s přívěsem najednou připomíná angličáka z dětství, patníky se podobají sirkám a silnice vodním tokům. Z té výšky a v tom vedru je vnímání prostoru a proporcí jiné. Lákavé, zneklidňující, ale fascinující.

Fascinující panoramata
Foto: Tomáš Tesař
Fascinující panoramata
Foto: Tomáš Tesař