Kosovo, jehož obyvatele z 90 procent tvoří Albánci, vzniklo odloučením od Srbska v regionu, který byl známý svou výbušností a etnickými konflikty. Jeho nezávislost podpořila stovka zemí, mezi nimi v roce 2008 i Česko.
Zeman chce, aby Česko přestalo uznávat samostatnost Kosova. Není to v zájmu naší bezpečnosti, reaguje Petříček |
I proto vzbudila slova Miloše Zemana o tom, že chce projednat případné zrušení uznání nezávislosti Kosova ostrou odezvu. To v reakci zrušilo svou účast na pražském summitu premiérů zemí Visegrádské čtyřky. Etnolog Filip Tesař na Balkáně strávil při studiích v terénu spoustu času. „Tím, že Albánci povstali proti Srbům, se v očích Miloše Zemana stali jednoduše teroristy a zapadli tak do jeho obrázku běžného muslima,“ tvrdí v rozhovoru po Lidovky.cz.
Lidovky.cz: Co dělá vlastně Kosovo Kosovem? Etnická identita?
Je tomu v zásadě tak, Kosovo stojí na dvou etnických základech. Albánci tvoří minimálně 90 % procent obyvatelstva, etnickým složením je to tedy stát srovnatelný s Českem či Slovenskem. Úředním jazykem je nicméně srbština, Srbové jsou ostatně jednou z významných minorit. Nejsou ale jediní, velmi pestrý je především jihozápad Kosova.
FILIP TESAŘ
 Etnolog Filip Tesař. |
Lidovky.cz: Jak vzniklo?
Došlo k tomu po více než stoleté přetahované o toto území mezi Srby a místními Albánci, kteří usilovali o připojení k Albánii. Existence Kosova je tedy víceméně náhradním řešením. Od 60. let vznikaly v Kosovu moderní intelektuální a politické elity, začala se prosazovat myšlenka kosovské svébytnosti. Tyto elity už se považovaly za Albánce bez jakýchkoliv přívlastků. Z pragmatických důvodů ale nakonec i zastánci připojení k Albánii podpořili variantu samostatného státu Kosovo. Přitom se objevovala i touha připojit k Albánii další, etnicky albánské oblasti. To se týká dalších oblastí Srbska či Makedonie.
Lidovky.cz: Dá se Kosovo dnes považovat za skutečně autonomní území?
Ano, dá. Pořád totiž patří k té lépe spravované polovině světa. Musíme si uvědomit, že na světě je obrovské množství států, které nefungují ani zdaleka tak dobře jako Kosovo. To je sice pořád ještě ne dobře fungujícím státem, který nemá moc administrativních kapacit. Kosovské instituce se stále budují, na nižších úrovních se nejedná ani tak o instituce, jako spíše o prázdné skořápky. Pokud to ale srovnáte třeba s Blízkým východem, tak tam s výjimkou Izraele neexistuje pozemkový katastr. Myšlenka, že všechno někomu patří, tam chybí. Kosovo, i se svými problémy, spadá do našeho výkonnějšího okruhu státní správy.
Lidovky.cz: A co Srbsko? Smířilo se se vznikem Kosova?
V podstatě se smířilo. Pokud smířením nazýváte to, že si myslí, že už se s nezávislostí Kosova nedá nic dělat, pak se s tím běžní Srbové smířili. Neznamená to ale, že si myslí, že by to tak mělo být. Srbští politici jsou na tom podobně, opatrně existenci Kosova přijímají, dnes už aktivně pracují na urovnávání vzájemných i etnických vztahů. Nicméně stále tvrdí, že k diplomatickému uznání Kosova je nikdy nic nedonutí. Smiřují se nicméně z pragmatických důvodů – vstup do EU a dalších struktur – s modelem, který můžeme nazvat východoněmeckým. V praxi spolu obě Německa jednala jako se sousedními státy, ačkoliv západní Němci formálně existenci NDR nikdy neuznali. Ke stejnému modelu nyní směřuje Bělehrad.
Lidovky.cz: Balkánu se přezdívá „sud se střelným prachem“, kvůli své nestabilitě. Platí to i dnes?
Myslím si, že ne. Alespoň pokud jde o možnost, že by tam znovu mohla propuknout etnická válka. Jenže k válce potřebujete peníze, spoustu peněz, pro většinu lidí neuvěřitelnou. Dnes hrají lidé na počítači střílečky, kde jde všechno samo. Jezdíte hodiny tankem, aniž byste museli doplnit naftu. Všechny balkánské státy až na dřeň osekaly výdaje na obranu, dříve se tomu říkalo na válku. Česko je kritizováno za to, že vydáváme jen 1,3 procenta na obranu. Většina státu Balkánu přitom vydává méně než jedno procento. Kdyby chtěl někdo v Bosně a Hercegovině začít skutečnou válku, tedy ne jen vyzbrojit pár lidí puškami, tak během několika dní střelby municí, jako jsou třeba dělové granáty, by bylo po válce. Na víc by prostě nebylo.
Slavící člen kosovského týmu po přijetí do UEFA.
Lidovky.cz: V této části Evropy mělo své zájmy vždy Rusko. Velmi dobré vztahy mělo právě se Srbskem…
Rusko mělo nejblíže vždy spíše k Bulharsku, tam se proruský sentiment držel silně až do devadesátých let. Dnes už tam politická blízkost neexistuje. Srbové mají s Ruskem také historii vřelých vztahů, ale ne tak moc. Bulhaři si svůj moderní stát budovali skutečně za pomoci Rusů, zatímco Srbům výrazně pomáhalo Rakousko-Uhersko. Po první světové válce ale do Srbska odešla velká vlna ruské emigrace, mezi nimi velké počty ruské inteligence. Srbsko díky tomu prožilo malý civilizační skok. Po druhé světové válce toto sice téměř zmizelo, i přes chladné politické vztahy během studené války cítili Srbové s Rusy jistou spřízněnost. Po rozpadu Jugoslávie navíc Rusko zůstalo Srbsku jako jediný důležitý mezinárodní spojenec. Dávalo mu totiž šanci vyjít z izolace, do které ho dostával tlak Západu.
Lidovky.cz: Platí tato spřízněnost dodnes?
Stále platí, přestože současné srbské vedení racionálně a pragmaticky sází spíše na Evropskou unii a Západ obecně, pocitově je stále proruské. Ostatně Srbsko má od devadesátých let s Ruskem zónu volného obchodu, která pro srbský vývoz znamenalo okno do světa. Rusko se nicméně stále snaží o vojenskou přítomnost, která je momentálně pouze symbolická, Rusové by tam rádi měli základny. Srbové se tomu ale pragmaticky opět brání, vědí, že by tím velmi poškodili své šance proniknout od EU. Rusko je nicméně v Srbsku stále vnímáno jako stát kulturně blízký a jako politický spojenec.
Lidovky.cz: Jsou kosovští politici, vzhledem k turbulentní historii regionu, na podobné výroky jako od Miloše Zemana zvyklí?
Myslím, že moc ne. Kosovo politicky stále dospívá, takže se jich pochopitelně některé věci dotknou více než jiných zemí. Ovšem na výroky tohoto druhu skutečně navyklí nejsou, spojence totiž mají převážně na Západě, nejvíce ve Spojených státech. Nicméně i ze států, které formálně existenci Kosova neuznaly, třeba Slovensko, takto silná slova od vrcholových politiků běžně nezaznívají.
Za volební plentou
Lidovky.cz: Dají se tedy výroky připsat spíše Zemanovým osobním postojům?
V případě Miloše Zemana je to specifické. Nemá totiž z principu rád muslimy, kosovští Albánci jsou totiž v naprosté většině muslimové. Tím, že povstali proti Srbům, se v očích Miloše Zemana stali jednoduše teroristy a zapadli tak do jeho obrázku běžného muslima. Jeho bonmot o tom, že „ne všichni muslimové jsou teroristé, ale všichni teroristé jsou muslimové“, je velmi známý. Navíc zrovna na Albánce, mám ten pocit, pohlíží jako na muslimy druhé kategorie. Kulturně a společensky jsou pro něj na ještě nižší příčce. Vidí je jako obyčejné kšeftaře s drogami. Naproti nim jsou Srbové Slované, kteří k nám mají blíž a mají dobré vztahy s Ruskem i Čínou. To vše se Zemanovi líbí. Je to zkrátka jeho osobní, emotivní postoj. Stejně tak nemá příliš rád NATO, které na Srbsko zaútočilo. Srbové se bránili početní i technologické převaze, což znamená další body v očích Miloše Zemana. Jednoduše slovanští hrdinové, zatímco Albánci jsou špinaví teroristé a drogoví dealeři.
Lidovky.cz: Je to pnutí čistě etnické, nebo hraje roli právě náboženství?
U Albánců se etnicita a náboženství vzájemně neváží, jsou to totiž muslimové velice „vlažní“. Je tam dokonce malá komunita katolických Albánců, která má mnohem větší politický vliv, než by napovídala její velikost. Ostatně hlavní ulice kosovských měst jsou plné mladých Albánek v minisukních a na vysokých podpatcích. Není to žádný obrázek ortodoxně muslimské země, byť tam takové skupiny, jež vznikly za podpory bohatých států Perského zálivu, existují.
Zeman vyznamená medailí Za zásluhy srbského režiséra a hudebníka Emira Kusturicu |
Lidovky.cz: Co vlastně motivovalo státy Kosovo neuznat?
Třeba v případě Španělska fakt, že mají na svém území vlastní etnické skupiny, které se chtěly od země oddělit, modelově případ Katalánska. Podobné to bylo třeba u Kypru. Ale třeba u Řecka, Slovenska či Rumunska to bylo spíše motivováno pocitem spřízněnosti se Srbskem. Na Slovensku už pragmaticky uznání Kosova vláda připravovala, parlament to ale smetl ze stolu. Stejný scénář známe z Rumunska.
Lidovky.cz: A země mimo Evropu?
Tam hrál roli vliv Ruska, ale především Číny, která ostatně sama razí politiku „jedné Číny“. Pro spoustu politiků je také OSN jen platformou pro „kecaly“, jiní to vnímají jako způsob, jak omezit či vyrovnat vliv Spojených států i Západu obecně. Proto se spousta zemí staví v tomto sporu neutrálně, což znamená, že neuznají. Opačná volba by znamenala podpořit Západ.
