Článek
Po vašem boku vyrostli v Liberci mladí hráči, kteří následně odešli do zámoří, ať už Šimek nebo Pyrochta. Máte podobný plán i v Boleslavi?
Ono je to taky na hráčích, jestli mají kvalitu. Pokud ano, rád jim pomůžu s nějakou radou. Všechno ale vychází z mých výkonů. Když budu hrát dobře, můžu mladým dělat mentora. Bylo by ale špatně, kdybych na ledě hořel a někomu pak radil.
Brzy oslavíte už 38. narozeniny. Jak pro vás náročné zvyknout si na nové prostředí?
Věkem je člověk lenivější, takže sžívání s týmem mu trvá déle. Tým hraje jiný systém, zvykáte si na nové spoluhráče a návyky.
Co vás vůbec vedlo k odchodu z Liberce, kde jste patřil k lídrům?
Na Liberec nemůžu říct jediné špatné slovo, strávil jsem tam čtyři krásné roky, ale trochu se mi už zajídalo dennodenní dojíždění z Nymburku, kde bydlím. Navíc druhý kluk mi teď šel do první třídy a já díky kratší vzdálenosti z práce domů mám víc času na rodinu a její koníčky. Moje žena už také pracuje, takže se starám o kluky víc než dřív. Osobní stránka hrála klíčovou roli, nebylo to vůbec o tom, že bych nechtěl pokračovat v Liberci. Panu majiteli Syrovátkovi jsem říkal, že kdyby postavil halu o 50 kilometrů blíž mému domovu, zůstal jsem. (úsměv)
Teď máte cestu do práce o polovinu kratší, což je daleko příjemnější.
Určitě. Člověk najede na dálnici a je občas takový nevrlý, kolik kilometrů má ještě před sebou. Teď z ní ale sjíždím už v Boleslavi. Do Liberce jsem denně ujel 160 kilometrů, často býváte svědkem všelijakých harakiri. Cesta do Liberce je určitě lepší než od nás do Prahy, ale pořád to byly dvě hodiny denně. A pokud je člověk z hokeje utahaný, bylo to o to horší.
Kývl jste Boleslavi, kde vás přesvědčily debaty se sportovním ředitelem Radimem Vrbatou. Co vás nejvíc oslovilo?
Chtějí hrát bruslivý, útočný hokej. Mají vizi dělat ho moderněji, zakládat na mládeži a vychovávat si vlastní hráče. Názory Radima, to bylo déja vu, jako když jsem se bavil před čtyřmi a půl lety s Filipem Pešánem, jak to chce v Liberci nastavit. Viděl jsem, že to tam funguje. Tady je to malinko limitované starší halou, ale myslím, že zázemí nebude překážkou.
Jak se vám jeví boleslavský tým?
Na papíře nevypadá špatně, ale tam se ještě nikdy nic nevyhrálo. Kolikrát se stalo, že tým vyhořel, i když v něm byla spousta velkých jmen. Fanouškům bych vzkázal, aby s námi hlavně měli trpělivost. Druhou polovinu loňské sezony Boleslav nastartovala výborně a bylo by dobré v tom pokračovat. Samozřejmě chceme do play off, a pokud možno být v šestce, i když v ní bude hodně tlačenice. Ale za sebe říkám, že chci šestku urvat.
S Pavlem Paterou jste hrával v Kladně, teď vás trénuje. Co říkáte na tuhle pikantérii?
Už před čtyřmi lety ke konci svého angažmá ve Švédsku jsem říkal, že mi to přijde divný. Že spoluhráče vídám víc na střídačkách nad sebou než vedle sebe, ale člověk si na to zvykne. Čas nikdo nezastaví. Beru ho jako trenéra, ale i když máme vztah takový víc kamarádský, přece jenom jsme spolu něco zažili.
Speciální to pro vás bude i za týden v Liberci, kde s Boleslaví hrajete v rámci 4. kola.
Samozřejmě mi to bylo několikrát podsunuto. Těším se stejně jako na zápas v Kladně, kde jsem myslel, že si už nezahraju. Takže jsem rád, že se tam ještě podívám. Uvidíme, co přijde v Liberci. Rivalitu mezi oběma kluby jsem nevnímal, ani když jsem byl v Liberci. Ta je spíš mezi lidmi a víc mi to přišlo od boleslavských než libereckých fanoušků. Ale uvidíme, necháme se překvapit.
Budete se hecovat s bývalými spoluhráči z Liberce?
S Jardou Vlachem jsme začali už asi před čtyřmi měsíci. Myslím, že bude veselo. (úsměv)
