Nejen Koněv, v zájmu dnešního Ruska je i mnichovská dohoda. Historie slouží k moderní propagandě
Den po 81. výročí podpisu mnichovské dohody skončila v Praze poměrně nenápadná výstava s názvem Rozbití Československa 1938–1939: Nově zpřístupněné dokumenty ruských archivů“. I když šlo vlastně jen o deset oboustranných panelů bez invence vystavených ve školní třídě Metropolitní univerzity v pražských Strašnicích, pozornost si výstava zaslouží. Ukazuje, jak současné Rusko a ruská propaganda důsledně pracuje s historickými tématy.
Vstupní hala Metropolitní univerzity v Praze zeje koncem září prázdnotou. Muž na recepci je ale samá ochota, předává vstupenku na výstavu (zdarma) i stručný katalog. „Moc lidí sem nechodí, ale bylo tu pár školních tříd,“ odpovídá na dotaz, jaký byl o měsíc trvající výstavu zájem.
Na tom, že si „lidé z ulice“ cestu na výstavu příliš nenašli, není nic zvláštního. Neměla prakticky žádnou propagaci, přesto se jí dostalo pozornosti z nejvyšších míst, zejména těch ruských. Na vernisáž i na následující komorní „vědeckou konferenci Sovětský svaz a Mnichov 1938″ přijelo hned několik ruských historiků.
Akce zapadá do celkového obrazu toho, jak Kreml pojímá novodobou historii a využívá ji pro své zájmy.
Tajemství ruských archivů
„Vystoupili zde přední čeští a zahraniční historici, specializující se na danou problematiku. Zaměřili se na zkoumání okolností samotné mnichovské dohody a na možnosti pomoci Sovětského svazu Československu,“ popisuje akci na svých stránkách Metropolitní univerzita.
V diskusních příspěvcích českých a ruských historiků byl zjevný důraz na krizi a zradu Západu a naopak na diplomatickou i přislíbenou vojenskou pomoc stalinského Ruska. Ta ovšem nikdy nepřišla, mimo jiné proto, že byla smluvně podmíněna tím, že na pomoc Československu přijde Francie.
Fotografie z výstavy na půdě Metropolitní univerzity v Praze.
„Otázka, zda Sovětský svaz byl připraven pomoci Československu v kritických měsících podzimu roku 1938 (…), stále i po více jak 80 letech vyvolává spory v řadách historiků u nás i v zahraničí. Ty narážely na zásadní problém: omezený přístup k archivním pramenům sovětské provenience v ruských archivech,“ stojí hned na úvodním panelu výstavy.
I když jako partneři akce vystupují Metropolitní univerzita a také Historický ústav Akademie věd ČR, výstavu na klíč připravily výhradně ruské instituce: Federální archivní agentura, Státní archiv Ruské federace, Ruský státní vojenský archiv, Historicko-dokumentární odbor ruského Ministerstva zahraničí a Ruská historická společnost.
Líbí se vám naše texty? Dejte nám hlas v anketě Křišťálová lupa 2019 – klikněte na obrázek níže.
Děkujeme za podporu. Redakce HlídacíPes.org
Při popisu vystavených fotokopií dokumentů opakovaně na výstavě zaznívá slovo „unikátní“. Je zde sice například fotografie originálu sovětské odpovědi na žádost prezidenta Beneše o pomoc Československu ze září 1938 podepsané J. V. Stalinem, jinak ale panely nabízejí spíše běžná (byť původně šifrovaná) diplomatická hlášení z velvyslanectví v Německu či ve Francii a Československu do Moskvy, hlášení o anšlusu Rakouska, či třeba „návrh V. P. Potěmkina J. V. Stalinovi dovolit přednést na Shromáždění Společnosti národů projev týkající se stanoviska SSSR k československé otázce“.
Chybí i širší kontext, či doplnění informací a odpovědi na otázky, jež by návštěvníka měly napadnout – například u dokumentu „záznam rozhovoru s československým vojenským přidělencem v Moskvě O. Farským o snížení stavu československé armády a ochotě propouštěných důstojníků sloužit v Rudé armádě“. Československé vojáky, kteří odešli nejprve do Polska a poté se ocitli v sovětském zajetí, ve skutečnosti čekaly tři roky nejistoty v sovětských internačních táborech. O tom se výstava nezmiňuje.
Motiv mnichovské zrady
S despektem o akci mluví i někteří čeští historici. Nechtějí prý ale ruskou stranu zbytečně provokovat, zůstaňme tedy u parafráze jejich vyjádření: jde o výsledek ruského návrhu předneseného na prvním česko-ruském fóru; archivy, o něž by česká strana měla zájem, ale zůstávají stále pevně zamčené, na výstavě ukazují jen to, co se jim hodí, a ještě se tváří, jak ochotně své archivy otevírají.
Z fotografického doprovodu výstavy je patrný důraz na téma zrady Západu: fotografie zahraničních státníků jako byl Daladier a Chamberlain s Adolfem Hitlerem, faksimile dokumentů a fotografie z podpisu britsko-německého paktu o neútočení z 30. 9. 1938 či záznamy z návštěvy ministra zahraničí Německa J. von Ribbentropa v Paříží a podpis francouzsko-německé deklarace o neútočení z 6.12. 1938. O paktu Ribbentrop – Molotov a rozdělení Polska se výstava taktéž nijak nezmiňuje.
I když výstava na půdě Metropolitní univerzity již skončila, je pravděpodobné, že se objeví na dalších místech Česka. Podobná výstava již dříve putovala po Slovensku.
Jak už dříve popsal HlídacíPes.org, právě téma Mnichova je podle bezpečnostních expertů jedním z významných motivů, s nímž v Česku a na Slovensku pracuje a do budoucna nadále hodlá pracovat ruská propaganda. Především s ohledem na rozklížení vazeb na Evropskou unii a její klíčové země – Německo a Francii.
„Jsou to vlivové akce, metody takzvané soft power. Mnichov se jako téma z historie hodí k současnému rozklížení vazeb ze Západem, hodně se to snaží Rusové akcentovat,“ říká zástupce zpravodajské komunity, který si přeje zůstat v anonymitě.
Téma mnichovské dohody zároveň ideálně splňuje parametry fungující propagandy – na reálnou historickou událost naroubovat aktuální souvislosti, a dodat tak váhu skutečnému podprahovému sdělení; že Západ (opět) zradí, a oporu je třeba hledat v Rusku.
Poměrně nedoceňovaný problém
Mnichovskou dohodu například vloni na Mnichovské bezpečnostní konferenci připomněl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Podle něj byla důvodem ústupků Hitlerovi v Mnichově v roce 1938 snaha zastavit vliv Ruska v Evropě a dnešní Evropa se podle jeho soudu nepoučila, když se opět tak vymezuje proti Rusku.
V polovině loňského září se v Ruském středisku vědy a kultury v Praze konala i mezinárodní vědecká konference „SSSR a Československo ve XX. století: hlavní události a výzvy epochy“, s důrazem právě na Mnichov 1938.
V Praze pak vloni pokřtil svou knihu „Mnichov. Benešovo proroctví“ ruský autor Svjatoslav Rybas. Knihu propagoval nejen v Česku, ale i na Slovensku; vloni v červnu například na debatě v Bratislavě za účasti ruského velvyslance na Slovensku Alexeje Fedotova (ten mimochodem region dobře zná, v letech 2004 – 2010 byl velvyslancem v České republice).
„Toto téma je podle nás stále aktuální a zajímavé jak pro historiky, tak pro běžné občany a mládež,“ prohlásil Fedotov.
Na konci loňského roku vzbudila v Česku pozornost veřejnosti pasáž výroční zprávy BIS o tom, že „moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin“.
„Je to poměrně často nedoceňovaný problém. České školství se v oblasti historie za posledních několik dekád de facto nezměnilo a stále se klade důraz na hlubokou minulost, oslavu významu husitských válek a vzedmutí slovanské otázky v době národního obrození a podobně,“ komentoval to pro HlídacíPes.org mluvčí BIS Ladislav Šticha.
Kritika BIS spíše než na stav tuzemského školství mířila právě na to, že mezi méně informovaným publikem se mnohem lépe daří propagandě.
„U takto nastavených lidí je mnohem snazší indoktrinace myšlenek o slovanské vzájemnosti, Rusku jako věčném příteli, o údajné možnosti pomoci v roce 1938 a tak dále,“ říká Šticha.
Naplnění ruského záměru
V oblasti historie jsou otevřeně aktivní i ruské tajné služby. Kupříkladu Nadace na podporu veřejné diplomacie A. M. Gorčakova je „blízká ruské rozvědce“, jak mimo záznam potvrzují zdroje z české BIS.
Právě zmíněná nadace se podle původních – nenaplněných – představ ruské strany měla podílet na pořádání loňského Česko-ruského diskusního fóra, kde téma historie dominovalo.
Rektor moskevské univerzity MGIMO Anatolij Torkunov také doporučoval českým historikům spolupráci s Fondem Istorija Otěčestva. Ten vede současný šéf ruské vnější rozvědky Sergej Naryškin.
Na Česko-ruském fóru také opakovaně zazněl návrh ruské delegace na společný projekt – přeložit ruskou výstavu a webovou prezentaci věnovanou mnichovské dohodě s tím, že „vzhledem k současné situaci v Evropě se jedná opět o aktuální téma“. Výstava, která byla k vidění na Metropolitní univerzitě, je zjevně naplněním tohoto záměru.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
27 komentářů
predpokladam, ze rusaci budou postupovat chronologicky a další vystava se bude tykat paktu ribbentrop-molotov, kdy si nemecti nacisti a sovetsti komunisti rozparcelovali polsko a evropu, spolu rozpoutali ww2 a pak skoro cele 2 roky spolupracovali na okupaci zapadni a stredni evropy.
i vystava o napadeni finska komunistickou rudou armadou a vrazda 20tis polaku v katyni urcite bude …
Drobné vysvětlení neználkovi.
Polsko od roku 1921 okupovalo velkou část západní Ukrajiny a Běloruska, a to v rozporu s mezinárodními dohodami dojednanými ve Versailles po skončení I. sv. války. Polsko se mělo po I. sv. válce z Ukrajiny a Běloruska stáhnout do hranic vytyčených tzv. Curzonovou demarkační linií. Ta byla narýsována a vytyčena v roce 1919 britským ministrem zahraničí Lordem Georgem Curzonem. Polsko však tuto dohodu ignorovalo a vítězné mocnosti nechtěly proti Polsku zasáhnout silou. Polsko tak oficiálně v roce 1921 provedlo anexi ve Versailles.
Sovětský svaz polskou anexi těchto území nikdy neuznal a odvolával se na vytyčenou Curzonovu demarkační linii z roku 1919. Polsko okupovalo tato území až do 17. září 1939, kdy Rudá armáda už nadále nehodlala tolerovat toto chování a polské okupanty z Ukrajiny a Běloruska vytlačila. Lidé vítali Rudou armádu jako osvoboditele. Sovětský svaz tento svůj úmysl oznámil Berlínu dopředu v tzv. smlouvě Molotov-Ribbentrop, aby Německo nepovažovalo postup Rudé armády na Curzonovu linii z východu za zahájení útoku do Evropy a na Německo. Sovětská armáda osvobodila území Ukrajiny a Běloruska od polské okupace a zastavila se přesně na Curzonově demarkační linii vytyčené už v roce 1919 .
Částečně pravda. Ale to je pro historii či poučení se z ní vždy špatné. Proč SSSR ovšem předtím obsadil i další tedy Pobaltské státy? Ale k Polsku. Obyvatelé je vítali jak je osvobozovala Rudá armáda? Na to je jedna hezká propagandistická fotografie. Sovětský tank a kolem řada „osvobozených obyvatel“ a natahují ruce k tankistovi, který jim rozdává noviny – Pravdu. Nutno podotknout, že většina z nich neuměla číst ani psát… Pak Sověti postříleli 20.000 polských důstojníků a prezentovali to jako akci Němců…
Když pak Němci v roce 1941 vtrhli na onu dříve „osvobozenou“ Ukrajinu většina obyvatel je také vítala – proč asi?
Na ukrajině většina vítala Němce? To určitě. Pár lehkých děv a pár starých zapšklých kulaků, ale i ti většinou podpořili SSSR.
Viz „účetní“ sovětského „teroru“ Zemskov: ve Stavropolském kraji bylo ~43 tisíc kulackých vyhnanců. S Němci jich odešlo 412, ale do Rudé armády vstoupilo – ač nepodléhali branné povinnosti a bylo jim dost roků – 7636 a 3 z nich dostali zlatou hvězdu Hrdiny SSSR.
Ano, máte pravdu, ale přesto bych dodal… Když píšete „Lidé vítali Rudou armádu jako osvoboditele“… Jenže při realitě stalinského režimu o necelé dva roky později, v červnu 1941, možná i ti stejní lidé vítali jako osvoboditele německou Wehrmacht (samozřejmě, zase se „spálili“). A asi je znám případ Stepana Bandery, který také brojil proti polské nadvládě na západní Ukrajině, nespojil se ovšem se Stalinem, ale s Hitlerem, aby se mohl dočkat jen frustrace z toho, že Němci rozhodně zamítli jeho projekt nezávislé Ukrajiny…
Mimochodem, kromě části Ukrajiny a Běloruska zabralo Polsko v době rozpadu ruského (carského) impéria v širším kontextu ruské občanské války také část Litvy, která přece pak (tak jako Lotyšsko a Estonsko) byla mezi světovými válkami zcela nezávislým státem – a to právě oblast Vilniusu. Ta meziválečná Litva tak jako takové „náhradní“ hlavní město využívala Kaunas. Samozřejmě, s tím sovětským záborem východních částí Polska v roce 1939 připadl také Vilnius k SSSR – a když v roce 1940 SSSR anektoval Litvu (i Lotyšsko a Estonsko), tak ho Litvě, jako Litevské SSR, vrátil. Ovšem o náladách v Litvě v této souvislosti může svědčit i dobové pořekadlo s takovým trochu nahořklým nádechem, zhruba ve znění „Vilnius müsu, Lietuva rusu“ („Vilnius náš, Litva ruská“).
Celé tyhle dějiny by se daly nazvat jednou velkou tragédií. Je to jistě výstižnější než nějaký pseudonáboženský pokus o hledání nějakého „dobra“ a „zla“…
Odsunuli? Osvobodili? Vítali?
Zamordovali! Okupovali! Znásilnili!
Za vše mluví Katyňský les.
Rusko to přiznalo až v 90′ letech, ústy svého prezidenta Jelcina. Neználku.
Less than a million Jews killed in the Holocaust – Yosef Mizrachi
https://www.youtube.com/watch?v=2ksLt0amSEQ&t=3s
Conjuring Hitler: How Britain and America Made the Third Reich
by Guido Giacomo Preparata
https://www.amazon.com/Conjuring-Hitler-Britain-America-Third/dp/074532181X
mozna potrebujes jak Hess jednal o miru na zapadni fronte v kvetnu 1940 z Anglicany
a mozna proc hitler sel na polsko jen trochu jinak
a proc slovensko se stalo 39 nazavisle
a proc oddali rakousko
a proc oddali ceskoslovensko
1) Proc me to neprekvapuje? Propaganda – to je jedine, v cem Rusove opravdu vynikaji. Zamlcovat neprijemne veci, zduraznovat prinos a vylepsovat vlastni obraz. Stejne to dela i Babis. 2) Vyuka dejepisu – ze sociku si vzpominam, ze nikdy nebylo vyzdvihovano, ze jsme zhruba od 13. stoleti byli vyznamna zeme, ktera spoluvytvarela budouci Evropu. Naopak bylo vyzdvihovano nacinalisticke vzepjeti zhruba od pol. 19. stol., ktere nas z Evropy odvadelo do Ruskeho podruci.
Ale, tak…(???) Pokud si vzpomínám, tak takovému Karlu IV., jehož politika a vazby nás rozhodně táhly daleko, daleko spíše k západní Evropě (kromě německého a italského prostředí je třeba dodat Francii a samozřejmě Lucembursko) než k Rusi, tehdy fakticky porobené Tatary, bylo toho věnováno také až dost. A např. v nějaké čítance bylo třeba i o tom, jak ruský (resp. původem ukrajinský) spisovatel Gogol během své návštěvy u nás někdy v polovině 19.století, snad ještě před revolucí 1848, upozorňoval naše vlastence, že ten ruský carský režim je ještě horší než ten náš, resp. rakouský. A pokud jde o to nacionalistické vzepětí, jehož počátky můžeme tedy vidět ještě o řadu desetiletí dřív než uvádíte (když vezmeme národní obrození), tak ono určitě bylo považováno za důležité, ale úplně primárně ani ne tak proto, že nás nakonec taky pomohlo odvést do nějakého područí Ruska, ale ještě spíš proto, že tahle slovanská myšlenka, v nějakém řekněme užším rámci, vedla k tomu, že jsme už v roce 1918 vytvořili společný stát se Slovenskem.
Jinak, Rusko-Evropa… Tak Rusko je ve svém jádru také z kulturně-civilizačního hlediska Evropa, i když jistě východní, aspoň tedy, pokud bychom vyloučili, že jde o nějaký hybrid mezi Evropou a Asií (protože geograficky to bezesporu euroasijská země je)… Ale ano, jasně, víme jaká je současná realita, která vychází tedy až z reálií studené války – ale to, že se různé evropské státy, i když vyloučíme Rusko, neměly v minulosti často vzájemně rády, to bylo přinejmenším až do druhé světové války přece normou.
Ale tímhle vším, prosím, zase netvrdím, že to s tou výukou dějepisu apod. za komunistů, ani za toho pozdního komunismu, bylo v pořádku. To rozhodně ne… Na druhou stranu si ale člověk může položit otázku, do jaké míry jsou kvalifikovaní ti kritici z BIS, jako třeba pan Šticha… Aby se člověk v tomhle ohledu nedočkal něčeho podobného, a třeba ještě horšího než třeba v těch 80.letech…
Ano propaganda,propaganda, propaganda.Skoro každý normální člověk opovrhuje bolševismem.Že bolševik Lenin podepsal na sklonku 1.svět. války tzv Brest-Litevský mír dnes málokdo ví! O jaký kus území tenkrát Ruská říše přišla?Že využila příležitost a vzala si to území zpět byl výsledek slabosti západu, stejně jako v nedávných dobách bylo oddělení Ukrajiny výsledkem slabosti Ruské říše pod vedením Jelcina.Už samotný název Ukrajina zjevně napovídá , kam toto území patří.
Sice máte pravdu, jenže situace je ještě horší. Protože, správně zmiňujete Brest-Litevský mír, v rámci kterého se bolševické Ruso vzdalo ohromného území (aby si uvolnilo ruce pro svou občanskou válku). Jenomže, ne všechna ta území si pak vzala zpět. Nebyly to jen pozdější „sovětské “ republiky, ale taky třeba Finsko a podstatnou část Polska která předtím patřilo carské říši. Btw, taky připomeňme že tyto zbylé části Polska do první světové války okupovaly naši přátelé v EU, Německo a Rakousko.
Tudíž i o tom by se mělo učit v dnešním dějepise o historii Evropy. Jestliže ani to, a nahrazuje /a je to dokonce požadováno BIS) výkladem výhradně protiruské ideologie, tak to prosím sory.
Když někoho milujete, tak mu dáte křídla.
A to dnešní Rusko nedokáže.
Miluje tak silně, až vás udusí.
V roce 1989 se stal zázrak.
Vy víte o někom, kdo byl udušen tak, jak popisujete?
Polsko 1939, Maďarsko 1956, Československo 1968, Moldavie (Podněstří), Gruzie (Abcházie,Osetie), Ukrajina (Krym, Donbas, Luthansk)…
Souhlas s panem Kaminským a Martinem. Dokud Rusové neotevřou archívy o svých lumpárnách, nemá smysl s nimi diskutovat. Zeman už další stáž v Moskvě nestihne.
Oni už ho tam ani nechtějí. Mouřenína už udělal a teď už jenom čeká na kardinála Duku. Ten bývá naštěstí milosrdný a umí odpouštět.
Proč si všichni pletou Rusko se SSSR? To bych se rád dověděl. Ty bývalé části střední, respektive středně východní Evropy, dnes nepatří k Rusku, ale k Ukrajině. Pocházím z bývalého rumunského z města Černovice v bývalé c.a k. Bukovině, kde český stavitel Josef Hlávka postavil rezidenci řeckokatolického biskupa (dnešní ústřední budova tamní university). Dnes jsou to Černovci na Ukrajině, která nemíní se toho území vzdát, stejně jako třeba bývalé Podkarpatské Rusi nebo Lvovska, které svým způsobem zabral SSSR pro Ukrajinu, která se těchto území nechce vzdát ve prospěch států EU, původních majitelů, Rumunska, Polska a třeba Slovenska (nebo Maďarska). Proč třeba nepožadují protiruští aktivisté nápravu a vrácení anektovaných území po Ukrajině a místo toho útočí, byť jen slovně, na Rusko?
Proč se nikdo na HP.org nezajímá třeba o to, že tamní obyvatelé jsou s příslušností k Ukrajině velmi nespokojení, Vím to, mám tam mnoho příbuzných, můj otec pocházel z 23 dětí, a všichni, do jednoho, jsou silně nespokojeni kyjevskou nadvládou..
1. Nikdo si tu v komentářích neplete SSSR a Rusko (pokud dobře čtu). Imperiální politika současného Ruska je velmi blízká ba i podobná politice SSSR. Vladimír Putin (prezident Ruské Federace) prohlasil, že největší současná katastrofa Ruska byl rozpad SSSR.
2. Jsme civilizované demokratické země,
které uctívají mezinárodní právo.
3. Film nebo kniha Donbas by Vám to mohla trochu přiblížit. Apropo Současné Rusko PODEPSALO mezinárodní smlouvu o dodržení celistvosti Ukrajinských hranic!!!
K tomu Putinovi jste ale napsal pouze polovinu věty. Ta celá věta zní, že „Rozpad SSSR byl tragedií, protože zároveň ze dne na den se cca 25 milionů Rusů stalo v nových zemích menšinami aniž by se k tomu mohli jakkoliv vyjádřit“. Rádo se cituje pouze ta první část, ale celá věta vyzní zcela jinak. V roce 1983 byl útok USA na Grenadu po tam tehdy uskutečněných volbách, protože asi 20 studentů USA by mohlo být ohroženo…
Drobný problém: Současný ruský režim je ostře protisovětský .. ale přesto tají důkazy o sovětských zvěrstvech? Kde jste nechal logiku? A když se začnete zabývat těmi „zločiny“ s hrůzou zjistíte, že vše proběhlo nějak jinak, počty jsou nesmyslné a to vše vypadá jenom jako fabulace. Kdepak, v těch archívech žádné nové důkazy o sovětských zločinech nejspíš nebudou. Kdyby byly, dávno by je uvolnili. Teď jenom mlží, aby to vypadalo, že nějaký strašný materiál existuje.
Příklady falzifikací: Paket č. 1 (Katyň) a protokoly o popravených a žádostech o navýšení poprav (Velká čistka). A za tím vším Jakovlev – který později přiznal, že záměrně zveřejňoval lži…
Ono je to spíš naopak, mělo by se kvitovat, že alespoň tyto instituce výročí Mnichova připomněly. Protože, to skutečně byla kritická dějinná událost, nejen pro nás, ale pro celou západní demokracii, která v tomto naprosto selhala. Tudíž, tato událost by se měla každoročně a hlasitě připomínat, i mladým generacím, podobně jako výročí sovětské okupace 1968.
Jenomže, co jsem se díval, do tv programu, ani takzvaně veřejnoprávní Česká televize nevěnovala v ten den tomu výročí jediný pořád. A co jsem projel Google ,“kupodivu“ ani další média se tomu letos příliš nevěnovaly. Což je taky špatně, a ani takto neoideologicky (ruští špioni nám něco propagandisticky lžou, zatímco o krizích Západu se mluvit nebude), se historie vykládat nedá…
Komické, někomu vadí cokoli, co připomíná fakta z historie. Proč asi je Mnichovská zrada a její připomínka někomu nepohodlná. Proč je někomu nepohodlné připomínat, že západní spojenci oddalovali druhou frontu na nejzazší mez a nechali Evropu krvácet?
Člověče proč nechali rusové skoro dva roky krvácet západ,než je napadli nacisti?Rusům může věřit jenom náš bolševik a to není komické.
Je mi to líto, ale dostáváte se svým protiruským názorovým přesvědčením
do logických rozporů. Ptejte se rovněž, proč by právě bolševické Rusko, už tehdy Západem nenáviděné a ostrakizované mělo tehdy řešit problémy ve střední Evropě? . Víte dobře že Rusko (sorry, tehdy SSSR) tu nabídku pomoci ČSR podalo – jenže byla vázána na dvě podmínky, vlastně na tři. Ta první – společná vojenská pomoc Francie (ta jí odmítla), ta druhá. diplomatický souhlas Rumunska pro přechod ruských armád přes jeho území (nebyl dojednán), no a ta třetí -skutečně až pouze v případě válečného napadení ČSR Německem .
K čemuž nedošlo, protože se ČSR poddalo diktátu Mnichovské dohody.
vnucené západními demokraciemi Francie s Velkou Británii. Snad chápete, že kdyby chtělo Rusko toto porušit, mohlo by být samo Západem označeno za agresora, který brání Západem sjednané „německé území“..
Pokud jde o další hodnocení průběhu války, je samozřejmě pravda že po obsazení celého území České republiky v březnu 1939, kdy se ještě Slovensko prohlásilo za fašistický stát a spojence Německa, uzavřelo Rusko s Německem známou dohodu Pakt Ribbentrop-Molotov. Čím by byla Vaše otázka zodpovězena – protože s tím že Rusko bylo a stále je (resp. dříve SSSR) imperiální stát, ochotný rozšiřovat svůj vliv, souhlasím. Tudíž ke skutečné aktivní spolupráci Západ – Rusko došlo až mnohem ,mnohem později. Do té doby právě Západ doufal a věřil že Hitler porazí i to bolševické Rusko za něj.
V čem je právě hanba Mnichova (ale nejen Mnichova), pro západní demokracií, že pro ní bylo bližší fašistické a totalitní Německo, a s tím uzavřelo kolaborantský smír a přenechalo mu střední Evropu (připomínám že právě západní velmoci byly garantem Versailské smlouvy o potlačení válečných útoků Německa) , než bolševické Rusko které (jistě že se říct že oprávněně) nenávidělo mnohem víc.
To je tak podle mne ten správný výklad historie, který by se měl vyučovat pravdivě na našich školách, pokud se má mládež v něčem poučit. Ale jestli ani to ne:?:
DNES JSEM PRECETL ZPRAVICKU Z MISTA SVOBODY A DEMOKRACIE PROPAGANDA HA HA
PRAVDA
I am going to have to get off here for a few days.. Some druggies running from the law tried to get in my house! There was almost a home invasion.!! My nerves are shot..This country is being used as a drug drop off anda place where they are making it. I never thought nothing about it until last night when they tried to get in my house!!! I was headed to get my pistol when i saw the blue lights from the County Patrol Car.. .They found herroine on them. Pray for us..!!!! Just dont defriend me..Keep the trade group going.. If anyone ask what has happen just tell them a family emergency came up.
ISIDORE 911 THE PROUD
jo jo to je jen vzkaz ve kom hre Forge of Empire
Komentáře snad netřeba k tomuto tajemství ruských archivů : „Ministr zahraničí Velké Británie hrabě z Halifaxu Edward F. L.Wood předal den před tím Chamberlainovi nápad britského velvyslance v Římě. Ten došel k závěru, že Itálie a její vůdce Benito Mussolini, jakožto fašista a hlavní spojenec Hitlera, může sloužit jako prostředník při konferenci mezi nacistickým Německem, Británií a Francií. K tomuto návrhu přiložil velvyslanec Británie ve „Třetí říši“ Neville M. Henderson dodatek, že této schůze se nesmí účastnit Československo, protože Hitler by s tím jistě nesouhlasil, tento fakt, tedy sepsání dohody o zemi bez její účasti na jednání, přišla Chamberlainovi jako přijatelná cena za udržení míru v Evropě. Velká Británie tedy požádá Itálii ke svolání schůze s Německem ohledně československo-sudetské otázky. Adolf Hitler tak ještě týž den na popud Benita Mussoliniho pozve na konferenci do Mnichova k řešení problematiky Sudet zástupce Velké Británie a Francie.Čtvrtek 29. září 1938 se v Mnichově, v nacistickém sídle Führerbau, schází italský vůdce Benito Mussolini, britský ministerský předseda Neville Chamberlaine, francouzský premiér Édouard Daladier a německý vůdce Adolf Hitler. Po odpoledni stráveném v rozmařilých rozhovorech, krátce po půlnoci, tedy 30. září 1938, zapózují nad čtyřstránkovým dokumentem nesoucím ještě včerejší datum a všichni čtyři jej podepíší. Toto procesí plné zrady a potupy pak přejde do předpokoje, kde výsledky schůze sdělí Vojtěchu Mastnému, československému vyslanci v nacistickém Německu a diplomatu dr. Hubertu Masaříkovi. Na otázku zdali se očekává nějaká odpověď československé vlády, je jim sprostě odpovězeno, že mocnosti berou Mnichovskou dohodu jako přijatou.“
Z komentářů je vidět, jak je minulost stále živá. Buďme rádi, že je mír.
Popravdě bych víc ocenil prezentace francouzských a britských historiků právě na téma Mnichovské dohody. Jistě by dostali mnohem větší prostor a jinde než „u komína ruské ambasády“….
U Rusů je samozřejmě evidentní, že bude toto téma zpravodajsky maximálně vytěženo. Bylo by naivní od nich čekat, že si posypou hlavu popelem a odtajní svoje archivy.